Aktuálně

Bývá dobrým zvykem na těchto stránkách poreferovat o společenských či sportovních událostech našeho regionu.  A proto se v našem příspěvku budeme věnovat akci, která je pro řadu cyklistů-bikerů velmi zajímavá.  Jedná se brumovský IRON-BIKE. Náročná trasa po kopcích v okolí Brumova-Bylnice a k tomu ještě výjezd na slovenský Vršatec, to je skutečná výzva a test fyzické a mnohdy i psychické odolnosti účastníků. Své dojmy a krátký pohled na tuto „hromadnou vyjížďku“ (jak to nazývá Jožin Kolínek) nám zaslal Jirka Mišák, jeden z účastníků. Věřím, že Vás jeho pohled zaujme a pobaví.
Slávek Floreš, www.nasevalassko.info

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

4.ROČNÍK IRON-BIKE – očima prvoúčastníka

V sobotu 12. 6. 2010 proběhl 4. ročník cyklovýšlapu po katastru Brumova-Bylnice a okolí.
Já jako tříměsíční majitel horského kola jsem si tuhle příležitost poznat místní cyklotrasy v takovém rozsahu nemohl nechat ujít – hlodal ve mně ovšem červík zvědavosti - dá se vůbec ve vedru, co hlásali počasáci s varováním, kdo nemusíte, ven nevycházejte (pravdou je, že o jízdě na kole se nezmiňovali) sto kilometrová vzdálenost ujet?

To je totiž avizovaná délka trati této akce (skutečná dokonce 103 km) – tak si říkám – půjdeš se v sobotu ráno podívat jestli se na místě startu u pošty v Brumově nějací blázni najdou – no našli se – a to dokonce skoro padesátka – tak jsem se přidal... Mně jako nováčkovi podobné akce připadala trať docela náročná, ale rozhodně nádherně zvolená – všecka čest autorovi Jožkovi Kolínkovi (???asi to byl on.že?) - viz itinerář na kolo-bezky.cz – Iron-bike – takhle si za den prokličkovat celý náš krásný katastr s překrásnými přírodními scenériemi byl fakt úžasný zážitek...

Když si k tomu přidáte radost z vystoupaných metrů (2800 jich asi celkem bylo) a pak ještě větší z příjemných sjezdů, tak vám vyjde dokonale strávená sobota... Samozřejmě, že přímé pocity z trasy byly i na způsob – kdy už bude konečně tomu stoupání konec (publikována tahle nejmírnější verze – byly v mysli mnohých z nás i trošku jiné-jenže když v půlce kopce vypustíte duši a ta tím, že je lehčí je na kopci v cuku-letu – nezbývá vám, než si tam pro ni došlapat), dá se vůbec tahle kaluž projet, neměl bych v tomto sjezdu radši víc přibrzdit, protože nevíš co bude za tou zatáčkou a především, kdo vymyslel takové vedro.. Ovšem vhodně zvoleným občerstvením – tu zas nesmírný dík za obětavost a precizní servis Jarkovi Jiříčkovi, kterého známe spíš jako Krsoně - jsme se většinou jaksi k cíli dopracovali – pravdou je, že jsme si pak férově řekli – ten smeťák před Bylnicí jsme už nedali, nebo třeba ani Hložeckou kapli – ale i v tom byla dokonalost trasy, že si z ní každý ve finále vybral to, na co síly – tropickým vedrem rychleji ubývající – každému z nás stačily...

Jedinou drobnost bych si dovolil vytknout – poznámky v itineráři typu a pak dál po trase HO nebo Krále Holého vrchu – byly pro mě lehce úsměvné, vzhledem k tomu zmiňovanému tříměsíčnímu vztahu s horským kolem – naštěstí jsem se cestou nějak spároval s Laďou z Poteče a tak se nám s našimi společnými znalostmi-povětšinou tedy jeho znalostmi-podařilo itinerář splnit – zrovna v našem případě bez bylnického bývalého smeťáku - ale to nebylo z neznalosti – nezbyly už síly..

Shrnuto – vynikající akce, kde ač to není závod, každý zkusí jet přece jen o něco rychleji, než se donutí na nedělní projížďce ( jenom asi tak na 99 procent svých možností - beru podle sebe) . Doporučuji pro příště každému, kdo trochu váhá a chce něco zjistit o svých možnostech... Chce to mít kolo a trochu chuti – já třeba kolo ještě před pár měsíci neměl – náhoda tomu chtěla, že z Hradní běžky jsem šel s kamarádem Slávkem – vzhledem k našemu věku už ovšem běžná řeč na ženské nepřišla – přišla řeč tedy na kola a akce s nimi spojené – tak jsem se po nějakém kole začal dívat a na netu se zajímat, co a jak by kolo mělo mít... - takže v mém případě poděkování do třetice – tentokrát Slávkovi, že mě tak pěkně naočkoval a tím pádem jsem mohl poznat, co radostí horské kolo obnáší...

Tak se těším, že na další akci přibude třeba i někdo po přečtení výše uvedených řádků. Že se tam sejdu s těmi, co akci Iron-bike absolvovali, o tom vůbec nepochybuju a taky o tom, že nás bude víc – jak ukazují počty lidí na startu jednotlivých ročníků.
Sportu a zvláště horským kolům zdar!!!

FOTO ZDE

pro NAŠE VALAŠSKO info - Jiří Mišák