ROZHOVORY

Tímto naším rozhovorem pokračujeme v příjemných návštěvách u rodáků z Brumova-Bylnice. Dnes jsme se dostali až za oceán, konkrétně do Kanady.  Jsme velmi rádi, že i pro Vás můžeme přinést několik vzpomínek, názorů a informací, které nám ochotně poskytl náš bývalý občan, pan Alois Hořák.

Dobrý den pane Hořáku, předem Vám děkuji za Vaši ochotu k poskytnutí rozhovoru a bez velkého zdržování přistupuji k otázkám.

1. Jak je v našich rozhovorech zvykem, poprosím Vás nejprve o krátké představení.
Jmenuju se Alois Hořák, narodil jsem se v Brumově v roce 1947 a bydlel jsem v ulici Kloboucká, poblíž „traktorky“.

2. Jak si vzpomínáte na dětství v Brumově-Bylnici, na školu, na učitele a kamarády?
Jak se říká, kdo nevzpomíná, nežije! Všichni kamarádi, učitelé a potom škola, to všechno bylo důležité v mém pokroku a budoucnu. Každý, i když ne vždy pozitivní, mně něco „dal“, a bylo na mně si vybrat.

3. Do zahraničí jste odešel jako velmi mladý člověk, navíc v době, kdy uskutečnění tohoto kroku nebylo snadné. Co Vás k tomu vedlo a jak jste dokázal zvládnout tuto velkou změnu?
Již jako mladý ogar jsem se zajímal o svět. Zeměpis, to bylo moje. Taky jsem sbíral poštovní známky, velmi poučné. Měl jsem vždy velké sny – vidět dálky. V roce 1958 jsem shlédl týdeník „Chruščov v Americe“ a to mě ještě více vedlo k tomu poznat něco nového. Později, v roce 1967, byla světová výstava EXPO v Montrealu. Tata mně říkal: „synu, když se budeš dobře učit pak Tě tam možná pošlu na zkušenou“. Mezitím jsem měl jít v roce 1966 na vojnu a to mně nehrálo moc do karet. Tak jsem se rozhodl „odejít“. Byl jsem na dovolené v Rakousku a pak, pak už je to jen historie.

4. Pokud se nepletu byl jste vyučený číšník. Co jste dělal v Kanadě a čím se bavíte dnes?
Ano, a díky tomu, že jsem byl vyučen číšníkem a uměl jsem německy, našel jsem si práci a začal jsem si plnit svůj sen: poznávat, učit se a cestovat. Původně jsem se chtěl usadit v USA, ale protože ti v té době (a vlastně i dnes) válčili ve Vietnamu, musel bych do armády. Za odměnu bych nabyl americké občanství, ale já jsem asi posera. A protože mě zajímá hokej, rozhodl jsem se nakonec pro Kanadu, pro Toronto. Po roce jsem s kamarádem objevil skutečný západ – Vancouver. A tady žiju dodnes.

Jedno z nejlepších českých přísloví je: „chléb je všude o dvou kůrkách“. Věděl jsem, že musím pracovat vždy na 100% a s úsměvem(což nás doma neučili). Vyměnil jsem více restaurací i hotelů. Jen jednou jsem myslel, že budu dělat něco jiného. Šel jsem pracovat na železnici – na Yukon. Tvrdá práce, nebyl jsem na to připraven. Vrátil jsem se proto zpět do města a moje poslední práce byla 33 let v nejlepší hotelové společnosti Four Seasons. Momentálně již nepracuji, „odešli“ mně kolena. Jsem na invalidním důchodě. Bavím se tím, že hraji šachy na internetu.

5. V Kanadě žije určitě více krajanů. Setkáváte se někde u dobrého plzeňského či u kvalitní slivovičky?
Mám zde hodně dobrých přátel, na pivo si vždy najdeme čas. Dá se koupit i Plzeň, ale i zdejší pivo je dobré. Slivovicu? Té tady nikdo nehoví, šak to ani neumíja vyslopat. Toto si my Valaši necháme pro sebe.

6. Pociťujete někdy stesk po svém rodišti a je něco českého, co Vám tam stále chybí ?
Nikdy jsem si nenašel čas, aby se mně stýskalo, byl jsem vždy do větru.  Jen když náhodně slyším něco jako hymnu, pak uroním slzičku. Toť vše!

7. Zajímá Vás ještě jak se žije v místě Vašeho dětství? Jak získáváte informace o dění v Brumově-Bylnici?
To víte, že zajímá. To ani jinak nejde.  V Brumově žije ještě bratr, rodina, hodně dobrých kamarádů, takže jsem ve styku prakticky denně, přes internet.  Přesně vím co se tam vrzne.  Zajímají mě všechny klípky, sport, fotbal, kdo sa tam ožrál a kdo nám třeba „odešel“.

8. Kdy jste byl v B-B naposledy a kdy se sem chystáte?
Do Brumova jezdím přibližně každý druhý rok.

9. Kdyby jste do B-B přijel, kam by jste šel první a na co by jste se nejvíc těšil?
Pokaždé zajdu na hřbitov a nevynechám ani návštěvu u Cobla!

10. Navštívil jste už upravený brumovský hrad? Pokud ano, jak se Vám to líbí a nechal jste se tam už pasovat kastelánem na Valacha?
Na hradě jsem byl asi před třemi roky. Příště se v každém případě nechám znovu pokřtít na VALACHA!

11. Dokázal byste na stáří žít v České republice, neuvažujete o tom?
Na otázku jestli bych chtěl nebo mohl znovu žít v Česku nemůžu nic konkrétního odpovědět. Zatím ne, a nikdy jsem nad tím nepřemýšlel. Člověk nikdy neví. Máme tady spořádanější život, společnost. Mám zde svoji rodinu.

12. Co ví běžní Kanaďané o České republice a kteří Češi jsou v Kanadě nejznámější ?
Tady musím říct že nic moc. Maximálně slyšeli o hezké Praze. Hrajeme celkem dobrý hokej, slyšeli o Jágrovi. Taky jim něco říká Baťa a Jelínek, ale nevědí, že jsou původem Češi. Starší generace si pamatuje Dubčeka a Pražské jaro. Jen pivaři znají Plzeňské pivo.
             
13. Vím,že jste navštívil paralympiádu, jak se Vám líbili čeští sledgehokejisté?
Olympiáda dopadla špičkově! Osobně jsem toho moc neviděl, ale v televizi toho bylo dost. Mrzí mě, že jsem si neudělal čas osobně vidět sledgehokej. Nakonec jsme zde měli i naši Superhvězdu z Brumova – Erika Fojtíka, který dával ty nejdůležitější góly. Byl jsem pyšný Kanaďan, protože jsme přivítali skutečně celý svět a potom specielně paralympioniky. Návštěvnost i povzbuzování bylo na výši.

14. Hraje se utkání v ledním hokeji mezi Kanadou a Českou republikou. Komu fandíte?
No, když se konečně vydaří zápas Kanada – Česko, vždy vyhraju. Nakloním se pro vítěze (jsem dobrý Čech, kam vítr tam i já ?). A jsme u toho. Když pak hrají naši hymnu, potom jsem na měkko.

15. Co Vám naposledy udělal velkou radost a opačně, co Vás rozčílilo?
Dnes mně dělají radost maličkosti,to přijde s věkem. Asi jsem toho už dost viděl i prožil. Teď mám rád jen „pivní„ řeči. Docela mě nic nenadchne ani nerozčílí. Asi je to také tím, že zde žiju už 44 let a Kanada je stále spojená s Anglií. Tak jsem tím asi načichnul. Ještě se používá ta fráze: „klíďo píďo Angličana“ ?

16. Z čeho máte největší strach?
Tak teď už strach nemám .

Pane Hořák, děkuji za rozhovor a někdy ve Vancouveru nashledanou.

Slávek Floreš- NAŠE VALAŠSKO info