Sport

Jistota, přehled, herní vyzrálost, nekompromisnost, tvrdá střela, výborná rozehrávka. Všechny tyto atributy charakterizují hráče, kterého nelze na hřišti přehlédnout. Hráče, pro kterého není žádný míč ztracený a který osobní a tvrdé souboje doslova vyhledává. Řeč je o Michalu Kolínkovi.

Pro mnohé fanoušky byl ikonou brumovské Benfiky. Obránce, který svou buldočí povahou nápadně připomíná Tomáše Řepku však v létě vyslyšel vábení ze strany klubu FK Štípa a vydal se na svou první mimobrumovskou fotbalovou štaci. V hospodách a restauracích se hned začalo spekulovat o tom, co vedlo Michala Kolínka k tomu, aby opustil klub, který ho fotbalově vychoval. Záhy se vyrojily tři varianty, které se mohly podepsat pod to, že když se v neděli dopoledne vydáte na utkání Benfiky, řízného beka s kapitánskou páskou na ruce už v dresu domácích nenajdete.

První variantou je fakt, že klub FK Štípa vlastní movitý podnikatel Řehák, který se nezdráhá sypat do rychle se rozvíjejícího klubu s velkými ambicemi nemalý peníz.  Že by tedy za hostováním stála touha přivydělat si fotbalem nějakou tu korunu? Tato varianta je logická a je upřednostněna před variantou číslo dvě. Podle ní totiž odešel Michal Kolínek z Brumova na popud svého bývalého spoluhráče a dobrého kamaráda Martina Krahuly, který dres Štípy už nějaký ten pátek obléká. Těžko říct, kde je pravda. S téměř stoprocentní jistotou ale můžeme vyloučit variantu číslo tři. Ta vypovídá o tom, že za odchodem Michala Kolínka stály neshody a rozepře s trenérem brumovského “béčka“ Vaňkem. Sám hráč se však netají tím, že s tímto přísným, leč spravedlivých fotbalovým stratégem, jehož proslavila emotivná gesta a nevybíravý slovník, nikdy problém neměl. Proto berme variantu číslo tři spíše jako čirý výmysl, který vzešel z hloupého tlachání některých škarohlídů.

Vraťme se ale k osobě, jemuž je tento článek věnován. Vraťme se k hráči, kterému někteří fanoušci neřeknou jinak, než  brumovský Marek Jankulovski.

Michal Kolínek vyrostl v betonové džungli nazvané Družba. Od mala se protloukal každodenním životem a tu a tam se dostal do situace, kde musel uplatnit svou sílu a ostré lokty. Někdy měl období, kdy žil spíše bujarým životem než-li fotbalem. A i když nechodil na tréninky a někdy jeho přístup nebyl hoden přístupu fotbalisty, vždy se dokázal v brumovském “béčku“ prosadit a najít si své místo na slunci. Postupem času se stal nepostradatelnou součástí výběru trenéra Vaňka. Jeho fotbalovými učiteli mu byli zkušení borci jako Dekleva, Križko nebo Matějíček. Vedle nich Michal Kolínek nastupoval a získával cenné a cenné zkušenosti, které pak uplatňoval sám, a které mu také dopomohly k zajímavému angažmá ve Štípě.

V nezáviděnihodné pozici se ale náhle ocitnul trenér Vaněk, jemuž přibyla na čele další vráska. Musí totiž vyřešit otázku, kdo nahradí zkušenosti, pracovitost a nezdolnou vůli, kterou Michal Kolínek oplýval. Kdo bude řídit obranu “Mladých pušek“ po jeho odchodu? Kdo na sebe vezme břemeno zodpovědnosti ve vypjatých zápasech? Kdo povede tým do boje na horké nedašovské půdě? Kdo zvedne prapor, když bude nejhůř? Nejen tyto, ale mnohé další a další otázky zřejmě budí trenéra Vaňka ze spánku. A jak se ukazuje v úvodních zápasech nového ročníku, najít náhradu za dvacetiletého brouska Michala Kolínka se zatím nepodařilo. Tři zápasy a osm inkasovaných branek jasně napovídá, kde tlačí Benfiku bota nejvíc.

Ať už se ale podaří trenéru Vaňkovi vyřešit problém v obraně či nikoliv, popřejme Michalu Kolínkovi hodně štěstí a úspěchů v novém působišti a společně se těšme na den, kdy opět uvídíme tohoto neúnavného bojovníka, jak se rve o čest a slávu brumovské Benfiky.

pro NAŠE VALAŠSKO info - Lukáš Bařinka