Reklama

24. 03. 2017

Dnes má svátek: Gabriel
čtvrtek, 13 únor 2014 00:17

Zimní olympijské hry v Soči pohledem Dubinátora – část III.

Vážení sportovní přátelé. Vstoupili jsme do základní fáze hokejového turnaje. Nevím jak Vy, ale minimálně do poloviny druhé třetiny bych to viděl tak, že nám po ledě v našich dresech jezdil samý stavbyvedoucí. Ti co četli část II., ví, na co narážím.

Naši borci nastoupili v nové kolekci dresů, která mně připomínala a asi i připomínat měla, tedy to, co je v poslední době velmi in, tedy retro. No a těm retrodresům odpovídal i retrovýkon - bez pohybu, důrazu a nasazení. Měl bych pro trenéra nároďáku jednu malou radu. Možná by nebylo ke škodě věci, kdyby jako motivátora přizval trenéra Klášterce. Pokud vím, po tom fénu, kterým vyčistil duši svým svěřencům (mimochodem, měl svatou pravdu), byl od týmu odvolán a je tedy volný. Berte to prosím v nadsázce, já předpokládám, že každý z hokejistů dobře ví co jim nevyšlo a jak se z toho dostat. Je zvláštní, že zatímco fotbalu náš národní znak na dresech nevoněl, zcela vypustil moravské orlice a přešel k dresům se lvem, hokeji tento znak nevadí. To je mně velmi sympatické.


Včera předvedla Gabriela Soukalová opravdovou stíhačku. Posunula se o neuvěřitelných pětadvacet míst kupředu. Jela fantasticky a pokud by předposlední ránu trefila do terče, měla by minimálně bronz. Takto má sice bramboru, ale po takovém heroickém výkonu to já osobně beru jako malé zlato. Potvrdila, že na to má. Já osobně věřím, že zítra něco cinkne ve vytrvalostním závodě mužů a Gabriela přidá v té samé disciplíně, za kterou má malý křišťálový globus pro tuto sezonu taktéž cenný kov. Stále totiž věřím tomu, že bez medaile domů nepojede.


Mimochodem, když už se podaří nějaký ten cenný kov urvat, zajímalo mě, jak štědrou odměnu vypsal Český olympijský výbor jako motivační složku do Soči. Ten se s tím moc nepáral a okopíroval systém, který zavedl v roce 2012 pro LOH v Londýně.


Zlatá medaile znamená milion a půl, za stříbrnou medaili je slíbených 750 tisíc a za bronzovou 450 tisíc korun. Na dvojice čeká letos za zlato dva miliony, čtyřčlenný tým si mezi sebe rozdělí tři miliony a hokejisté si v případě zopakování Nagana rozdělí deset milionů.


Pokud jsem to dobře vyčetl, řadí nás to zhruba tak na šesté místo, podobně jsou na tom Slováci. Možná vás to překvapí stejně jako mě, ale třeba takový reprezentant Kazachstánu má slíbeno za zlato 250 tisíc dolarů a Lotyši dali do banku 192 tisíc dolarů (3,8 milionu korun). Taková prosluněná Austrálie zimním olympijským vítězům slibuje 126 tisíc dolarů. Zajímavostí zcela jistě je to, že Norové, kteří jasně kralují medailovému pořadí národů si o nějaké dotaci za medaili mohou nechat jenom zdát. Popravdě řečeno, ani se tomu nedivím, při formě, jakou se tady reprezentanti této země prezentují, by jejich svaz mohl taky přijít „na buben". Podobně jako Norové jsou na tom Britové a reprezentanti Švédska nebo Chorvatska.


Dneska se stala málo vídaná věc. Ve sjezdu se na ten nejvyšší stupínek postavily dvě ženy. Poprvé v historii sjezdu na Hrách se dělí zlatá medaile, nachlup stejný čas na sjezdovce v Soči zajely Švýcarka Dominique Gisinová a Slovinka Tina Mazeová. Česká lyžařka Klára Křížová skončila 21. se ztrátou 1,9 vteřiny s čímž v rozhovoru s Jaromírem Bosákem vyjádřila spokojenost. Předpokládám, že každého napadlo, jak se budou vítězky dělit. Zda dostanou obě dvě zlatou medaili nebo se bude udělovat jenom jedna. A pokud jenom jedna, tak jak se rozhodne o tom, která z nich si ji pověsí na krk. Jestli bude třeba rozhodovat štěstí při losu.


Shodou náhod a okolností jsem si hned vzpomněl na magazín vysílaný před startem olympiády, kde se pořadatelé prezentovali tím, že pro každou disciplínu připravují dvě sady medailí. Když už se o tom zmiňuji, tak jenom spíše pro lehkou informaci přidám, že k jejich pozlacení bylo použito čtyřiadvaceti karátové zlato o hmotnosti tří kilogramů. Jedna medaile váží 460 – 531 gramů. Pokud si to dobře pamatuju, tak při jejich výrobě byl hodně velký podíl ruční práce. Možná i proto výroba jedné medaile trvala 18 hodin. Každá z nich má olympijské logo a co mě zaujalo, tak v angličtině a nikoli v ruštině vyrytý název sportu, pro který je vyrobena.


Tak trošku sledujeme příběhy, které se tady na olympiádě píší a přidám další z nich. Jednu z medailí ze sad, které byly rozdány, dostala i britské snowboardistka Jenny Jonesová. Pro své království a svoji královnu vybojovala zatím jedinou medaili - bronz ve slopestylu . Rodačka z Bristolu si ještě před pár lety vydělávala na živobytí jako pokojská a na snowboard se dostala jen ve svém volném čase. Sama se novinářům docela emotivně, až dojatě svěřila těmito slovy: "Když jsem ještě pracovala v hotelu, nikdy mě nenapadlo, že bych se mohla někdy dostat až sem. Vždyť jsem připravovala snídaně a čistila toalety... a prkno jsem měla jen pro zábavu," No vidíte to. Prostě když jdete štěstí naproti, tak se to může podařit. Byla totiž v pravou chvíli na pravém místě. Únavnou práci opustila v roce 2010. V tom roce vznikla lyžařská a snowboardová federace Velké Británie. Mecenášem se stal realitní magnát John Ritblat. Bez jeho pomoci by nemohla začít trénovat a závodit. Jeho slova "Musíme hledat talenty nejen na světových šampionátech nebo olympiádách. Chceme v Británii trvalou podporu zimních sportů. Je to velká investice, ale moc potřebná", by si měli naši „státníci" vzít k srdci.


Zajímalo by mě, kolik talentů u nás skončilo z toho důvodu, že prostě nebyly peníze na jejich podporu a rozvoj. Dokud si neuvědomí všichni naši představitelé, že podpora a investice do sportu a zejména toho mládežnického je potřebná, že to nejsou vyhozené peníze, tak máme zaděláno na dost velký problém. Může se stát, že v budoucnu nebudeme mít komu fandit. Nasoukat se do olympijské kolekce a prohlásit se za maskota mně přijde hodně málo. A přidám ještě jeden příběh, z kterého by měl radost baron Pierre de Coubertin, zakladatel novodobých olympijských her. Pokud jste to nezaznamenali, tak si představte tuto situaci. Ruský běžec Anton Gafarov ve sprintu spadl a nalomil si lyži, přesto to nezabalil, postavil se a jel dál. Přišel další sjezd a díky závadě z předchozího pádu neukočíroval své běžky a opět spadl. Lyže se prostě rozpadla. Tady přichází na řadu další aktér příběhu. S náhradní lyží přispěchal Justin Wadsworth head kouč kanadského týmu a zlomenou běžku mu vyměnil. Gafarov svůj sprint za velkého potlesku fanoušků dokončil. Přestože oba dva dobře věděli, že to je nedovolený způsob hry, protože pravidla takovou výměnu v průběhu závodu nedovolují, na tuto „hru" přistoupili. A jak to okomentoval Kanaďan? „Bylo to jako sledovat zvíře, které uvízlo v pasti. Nemohli jste tam prostě sedět a nic nedělat. Chtěl jsem mu dopřát důstojný dojezd do cíle." Hezké gesto, které stojí za ocenění.


Držme našim sportovcům palce, aby se nám ten průměr získaných medailí zbytečně nesnižoval. A na závěr jenom tak letmo vzkazuju Gábině, že kdyby ji popotahování kalhotek mělo při závodě brzdit, klidně může jet naostro, já to u televize přežiju. Koneckonců, může si vzít příklad z Olgy Grafové, která nám po rychlobruslařské jízdě a oslavě své bronzové medaile z distanční tratě 3000 metrů jasně ukázala, že ona už naostro jezdí. Tak držme palce.


 tz. Dubinátor

Zimní olympijské hry v Soči pohledem Dubinátora – část I. ZDE

Zimní olympijské hry v Soči pohledem Dubinátora – část II. ZDE

 

 

Krasne-kabelky.cz

Luxusní dámské kožené kabelky a peněženky


Odklad daňového přiznání

Daňový odklad do 15 minut 7 dní v týdnu již od 1.900 Kč bez DPH