Reklama

29. 05. 2017

Dnes má svátek: Maxmilián
středa, 19 únor 2014 23:42

Zimní olympijské hry v Soči pohledem Dubinátora – část V.

Vážení sportovní přátelé. Od mého posledního pohledu uplynula nějaká doba a hořící olympijský oheň nad Soči spolkl nějaký kubík plynu. Svůj pohled č. IV. jsem končil s přáním „...... naše vlajky vzhůru na stožáry". Toto mé přání se mi splnilo mírou vrchovatou.


V jedné z předcházejících částí jsem psal, jaké odměny vypsal ČOV. Když se podíváte na jejich výši a na počet medailí, které naši sportovci získali, tak bych řekl, že se výbor hodně prohne. V tuto chvíli, krátce po dalším skvělém zážitku z biatlonu, kde parádní koncert předvedla smíšená štafeta a laskonce v podání Martiny Sáblíkové máme rekordní sbírku bájných kovů, která se skládá ze dvou zlatých, čtyř stříbrných a dvou bronzových medailí. Čeští sportovci získali na těchto hrách již osm medailí. Jedná se o nejúspěšnější zimní olympiádu v historii ČR. Doposud platil rekord z Vancouveru, kde jsme získali šest cenných kovů. Navíc Martina Sáblíková se po úspěšné obhajobě zlaté medaile nesmazatelně zapsala do historie a rovnou mezi legendy našeho sportu. Žádnému českému sportovci na zimních hrách ještě nikdy nepodařilo obhájit zlato, navíc na dvou, po sobě jdoucích OH.


No, ale pojďme na sportoviště do Soči. Nevím zda jste to zaznamenali, hry ještě neskončili a už se rojí různé spekulace. Mezi nimi i ta, jestli náhodou domácí pořadatelé nepodvádí. Alespoň podle kanadského trenéra sáňkařů. Nejenom mu, ale i jiným výpravám bylo divné, že v dolních pasážích trati dochází k výraznému zpomalení jejich posádek. Podle jejich názoru domácí pořadatelé právě v dolní části zahřívají led a ten je potom pomalý. Výsledkem měl být zisk stříbrné medaile domácích borců. Wolfgang Staudinger k tomu na adresu pořadatelů řekl: „ ..při jízdách největších soupeřů zahřívají dolní část trati. Teplejší led je výrazně pomalejší. Jenže to jim nedokážete".


Po vyřazení hokejistů Slovenska se zase u našich sousedů vyrojily stesky na výkon rozhodčích, kteří údajně měli ovlivnit zápas v náš prospěch. Zejména Jozef Golonka, bývalý slovenský hokejista se nechal slyšet v tom smyslu, že: "Rozhodčí nebyl OK. Hned na začátku utkání odpustil Čechům velké fauly a nás potom vyloučil za nic. Soupeř si pak vytvořil náskok, ale bylo by potřeba přehodnotit jeho první rozhodnutí, ty byly podivné". A já k tomu dodám: „Jejda jejda, proč mě to vlastně nepřekvapuje".


Pamatujete si na skoky na lyžích v rámci ZOH Calgary 1988 a jméno Echo Edwards, alias „Orel Eddie" jenž se během těchto her proslavil? V té době bylo Edwardsovi 24 let. Se svojí nadváhou deseti kilogramů skočil 71 a 55 metrů. Vždycky však skončil beznadějně poslední. Přesto to byl muž plný slávy. Taky určitě znáte příběh Jamajských bobistů, proslavených filmem Kokosy na sněhu. Ti údajně opravdu v přilbách simulovali zatáčky v hotelové vaně. Při závěrečném ceremoniálu ZOH Calgary měl šéf organizačního výboru Frank King projev, kde uvedl: "Na těchto hrách někteří sportovci získali zlato, jiní překonali rekordy a jeden muž létal jako orel." V zápětí však zavedla FIS kritéria, která měla podobnému opakování zamezit. Nicméně něco podobného píše i Soči. Houslistka Vanessa Mae kritéria mezinárodní federace FIS splnila na poslední chvíli v lednu ve Slovinsku. Houslová virtuoska svoje parádní nádobíčko nechala doma a do vesnice vzala vlastní ochranku. Pro svého psa ochranáře, čistokrevnou čivavu si musela pronajmout zvlášť hotelový pokoj. Vanessa se ve svých pětatřiceti letech představila na startu obřího slalomu v barvách Thajska. Závodila pod příjmením otce - Vanakornová. Své předsevzetí: "Chci zajet dobrý čas, i kdybych byla poslední" splnila. Poslední nebyla, protože díky DNF porazila i naše lyžařky, ovšem jinak o nějaké jízdě nemohla být řeč. Ale nepřipomíná Vám to něco, co tady už bylo? Ovšem u Vanessy o nějaké nadváze nemůže být řeč.


Olympijské hry jsou jednou z nejsledovanějších událostí i v rámci vysílání České televize. Hokejový zápas mezi Českou republikou a Slovenskem sledovaly v průměru 2 miliony 104 tisíc diváků. Závod biatlonistů s hromadným startem na 15 km byl na druhém místě. Sám si počkám na statistiku z biatlonového závodu smíšených štafet. Tento sport má v Soči přímo medailové žně. Štafeta je štafeta, jedete nejenom za sebe, ale za celý tým a to je mnohdy zavazující. Emoce po úspěchu v týmovém sportu jsou intenzivnější. Asi největší radost měla Veronika Vítková, která čekala na cenný kov až do této štafety. Zato Ondra Moravec už má na svém kontě medaile tři. Česká čtveřice Veronika Vítková, Gabriela Soukalová, Jaroslav Soukup a Ondřej Moravec nestačila jen na vítězné Nory.

Ondřej Rybář, který je nemladším trenérem biatlonové historie a taky je zároveň ve svých pětatřiceti letech nejúspěšnějším, si zcela po zásluze užívá chvíle slávy a pochvalných slov nejenom od svých svěřenců, ale i od kolegů trenérů. Sám to okomentoval slovy: "Nervózní to trošku bylo". Důvodem nervozity byl týmový závod a očekávání medaile pro závodnici, která ji z elitní čtveřice ještě neměla. Jak sám poznamenal, snažil se to očekávání mírnit, ale byl si dobře vědom, že si Veronika Vítková medaili zaslouží.

Stejně jako v úplně prvním olympijském závodě se biatlonistka Gabriela Soukalová dostala ve smíšené štafetě do krizového momentu. Na první střelbě vleže třikrát netrefila terč. Stačila ale rychle dobít a vynikajícím běžeckým výkonem ztrátu dohnala. Sama to označila jako velkou kliku, že z toho dokázala vybruslit. Těmito slovy potvrdila, že jí po této položce nebylo zrovna do zpěvu. Přidám další příběh, který je taky plný emocí.

Veronika Vítková v roce 2009 prodělala zánět mozkových blan a do dneška občas cítí následky. Před čtyřmi a půl lety musela skoro na tři měsíce do nemocnice. Zánět mozkových blan, neboli Meningitida, to byla diagnóza, kterou ji sdělili lékaři. Následky vážné nemoci stále ovlivňují její kariéru protože lékaři v této sezoně zjistili, že její hypofýza nefunguje tak, jak by měla. Trenér Jindřich Šikola si všiml, že se v jejím těle něco změnilo a to pracuje jinak. Získaná medaile tak má pro Veroniku velký význam a je velkým povzbuzením. Veronika byla ráda, že se jí povedlo získat stříbrnou medaili. Jak uvedla, bere to po prodělané nemoci jako velké zadostiučiní. Splnilo se jí velké přání. Každý přece chce medaili z olympiády. A je nesmírně šťastná, že se jí to spolu s celým týmem povedlo.


Do historie se velkým písmem zapsal biatlonista Ole Einar Björndalen, který si splnil sen a díky dnešnímu vítězství s norským týmem ve smíšené štafetě v Soči se stal nejúspěšnějším sportovcem v historii zimních olympiád. O jeden cenný kov překonal krajana a bývalého běžce na lyžích Björna Dählieho. Mimochodem, že Ole dosáhne na rekord jsem předpovídal hned na začátku OH.


Martina Sáblíková se rozhodla neobhajovat bronz na trati o distanční délce 1500 m a udělala moc dobře. Na nejdelší ženské trati triumfovala časem 6:51,54 před Ireen Wüstovou, kterou za sebou nechala o 2,74 sekundy. V televizním rozhovoru řekla něco v tom smyslu, že když viděla kolik je v hale lidí, tak cítila velkou nervozitu. Statistici hned vypočítali, že se zařadila za takové velikány historie jakou je Věra Čáslavská, Emil Zátopek a Jan Železný, kteří také vybojovali tři zlaté medaile na olympijských hrách. Jak okomentoval trenér Novák výkon své zázračné svěřenkyně, která sama sebe v rozhovoru označila za holku z rybníku? "Jela přesně podle plánu. Co víc k tomu dodat". Řečeno slovy klasika „jak jednoduché, ale jak geniální". Další slova jsou naprosto zbytečná.


Hokejový turnaj pro nás čtvrtfinálovou porážkou s týmem USA skončil. Určitě bude spousta odborníků rozebírat hru a taky to, zda byla správně stvořena nominace. Můj pohled hokejového laika? Souhlasím s názorem, který jsem v anketě mezi svými přáteli na facebooku obdržel. Opravdu už skončila doba, kdy se puky honí v rohu kluziště. Dnes byl rozdíl jasně vidět. Rychlost, pohyb po celé hrací ploše, rychlost reakce na hru, důraz, nasazení v osobních soubojích. Obávám se, že nás čekají léta, kdy na slova „vítej zlatý hetriku" budeme s nostalgií ještě hodně dlouho vzpomínat. Výhra nad týmem Slovenska byla něco ve smyslu lidového rčení slepý mezi jednookým králem. Celkový dojem zní jednoduše – zklamání. Možná budou zaznívat spekulace, kdyby. Kdyby se udělalo Lotyšsko, kdyby se šlo na jiného (myšleno tím lehčího) soupeře.............. Ale na kdyby se nehraje.


Za zmínku na těchto ZOH zcela jistě stojí výkony Ondřeje Banka, nejlepšího lyžaře naší historie. Svými výsledky jak ve sjezdových, tak slalomových disciplínách dokázal, že i lyžař ze země, která nedisponuje strmými svahy může atakovat stupně vítězů.


Nemůžu si pomoci, ale musím napsat postřeh, který mě taky hodně zaujal. Všimli jste si, jak odpovídali naši medailisté, zejména ti biatlonoví na všetečné otázky novinářů? Na otázky odpovídali srozumitelně, jasně. Mělo to hlavu a patu. Z toho by si někteří měli vzít příklad. Žádné otřepané fráze typu „..tak určitě.., jsem rád, že mi to tam padlo..,a tak jak už sem řek, tak určitěěě... musíme jít štěstíčku naproti... a třeba to tam padne...a jak říkám...."

Blížíme se ke konci Her, stále platí „naše vlajky vzhůru na stožáry". Ještě nám svítí naděje na nějaký ten medailový úspěch. Tak držme palce, třeba to cinkne.

 

 tz. Dubinátor

Zimní olympijské hry v Soči pohledem Dubinátora – část I. ZDE

Zimní olympijské hry v Soči pohledem Dubinátora – část II. ZDE

Zimní olympijské hry v Soči pohledem Dubinátora – část III. ZDE

Zimní olympijské hry v Soči pohledem Dubinátora – část IV. ZDE

Krasne-kabelky.cz

Luxusní dámské kožené kabelky a peněženky

 

 

Energetickou společnost

Si vyberte podle kvalitních recenzí a hodnocení.