Reklama

21. 10. 2017

Dnes má svátek: Brigita
sobota, 19 listopad 2016 15:46

Miroslav Beňo vydal už dvě knihy a je stále oddaným brumovským fotbalovým fanouškem

BRUMOV-BYLNICE - Při přípravě tohoto rozhovoru jsem to měl jednodušší v tom, že jsem nemusel vyjet za hranice Brumova-Bylnice. Ale zase jsem k tomu přistupoval s určitým respektem, protože Mirek Beňo, který bude odpovídat na moje otázky, je člověk, který dokázal v krátké době zpracovat a vydat 2 knihy. První mapovala historii brumovského fotbalu a ta druhá, pod názvem OČI VÁLKY, byla takovým pohledem do historie, konkrétně do období konce 2. světové války. A to si respekt zaslouží. A jak to celé dopadlo? Posuďte sami.

 

1. Ahoj Mirku, nejdříve tě musím, jako každého našeho hosta, požádat o krátké představení.
,,Je mi 56 let a vlastně celý život, kromě studií v Pardubicích a Praze, žiju v našem městě. Dětství jsem prožil v Bylnici na Svárově, v roce 1984 jsem se oženil a od té doby bydlím na Družbě. Mám dva syny – Radka a Přemysla. A spolu s manželkou Radkou se těšíme už i ze dvou vnuček, Nikolky a Michalky. Pracuji jako zkušební komisař řidičů na Městském úřadě ve Valašských Kloboukách. Baví mě historie a vůbec čtení všeho možného. No a samozřejmě fotbal, kterému jsem se věnoval více než 40 let – v mládí aktivně a později jako trenér a funkcionář".


2. Chtěl bych se dnes věnovat hlavně té druhé knize. Ale protože má fotbal v Brumově velkou tradici, tak dvě otázky i k němu. Jaký ohlas měla kniha o historii brumovské kopané? Jak ty, jako fotbalista, funkcionář a fanoušek, vidíš brumovský fotbal dnes?
,,Ohlasy byly veskrze pozitivní, hlavně od bývalých hráčů, kteří si při ní zavzpomínali na časy, kdy to váleli v brumovském dresu. Ale i od fandů a vůbec brumovjanů. Snad každý má totiž rád vzpomínky na staré časy a staré fotky. Znáte to z rodinných sešlostí – vytáhnou se staré fotky a o zábavu je postaráno na celý večer".


Kniha „Historie brumovské kopané“ měla ostatně vůbec zajímavý vznik. Na rok 2011 se připravovala oslava 70 let od založení fotbalu v Brumově. Dostal jsem tehdy od klubu úkol něco málo napsat do připravované brožurky k tomuto výročí. A já toho dal dohromady skoro 100 stran a k tomu sehnal hromadu starých fotografií! Brožurka ale nakonec mohla vyjít o velikosti jen 30 stran a nastalo tak nutné „zkracování“ textu a vyřazování fotek. Bylo mi líto toho zbytku a tak jsem to vše ještě doplnil o další údaje, data a fotky. A díky mému synovi Radkovi, který ji pak celou připravil do tisku, mohla kniha vyjít v takové podobě, jakou ji její čtenáři dostali do rukou. Musím se ale tady přiznat, že jsem vůbec netušil, jak taková kniha vzniká. Když jsem dal dohromady text a fotky, tak jsem si naivně myslel, že do týdne budu knihu držet vytištěnou v rukou. Netušil jsem totiž, kolik je ještě práce se sazbou, zarovnáváním fotek, obálkou, tiskem atd. Za tuto práci musím ještě jednou poděkovat Radkovi. Stejné to bylo i u druhé knihy Oči války, kterou mi taky dal celou dohromady a následně vydal. Poděkování tady patří i Lence Plevové za jazykové korektury.

 

Miroslav Beňo a jeho kniha Historie brumovské kopané


Co se týká brumovského fotbalu. Určitě tím myslíš naši momentální výsledkovou krizi. Když projdu historii našeho klubu, tak v podobné situaci jsme už byli po podzimu víckrát. Jaro bylo vždy o něčem jiném. Nezbývá než věřit, že tomu tak bude i tentokrát. Ale hodně teď záleží, jestli v Brumově udržíme všechny hráče. Náš tým má totiž určitě na víc, než zatím předvádí. Myslím, že jsme se prostě naučili prohrávat a kolikrát je to jen o psychice hráčů. Nedáme zezačátku zápasu tutovky, pak dostaneme šmudlu a už se nezvedneme. Chybí nám taky v týmu hecíř, který by to na hřišti seřval a vyhecoval – něco takového co uměl třeba Fera Polách. Ale určitě za sebe můžu říct – Já jsem byl fanda Brumova, jsem fanda Brumova a budu fanda Brumova".


3. Před rokem vyšla tvá kniha Oči války. Po dlouhé době je to kniha, jejíž děj z konce válečných let nám předkládá mnoho zajímavého z našeho města a okolí. Co tě vedlo k jejímu napsání?
,,Určitě to byly zážitky mojí maminky z konce války. Její vyprávění o tehdejších událostech ve mně už v dětství zanechalo silný dojem. Často jsem přemýšlel nad jejími pocity v těch okamžicích, kdy hleděla do ústí pistole i očí německého důstojníka, který se ji chystal zastřelit, a loučila se se životem. Říkala mi, že by ho, i ty jeho oči, které ji po zbytek života pronásledovaly, poznala i po šedesáti pěti letech. Odtud tedy je i název knihy. Chtěl jsem taky zkusit, jestli bych ty pocity dokázal „přenést“ na papír. A přiblížit přitom i atmosféru války a jak ji tady lidé prožívali. Snažil jsem se také představit naše krásné jižní Valašsko i s jeho nářečím. Prostě co nejvíce se přiblížit realitě. Snad se mi to povedlo".


kniha Oči války

 

4. Kde jsi sháněl všechny historické informace?
,,V knize jsem se snažil být po historické stránce co nejpřesnější. Aby seděla data, události, účastníci. Chtěl jsem dosáhnout toho, že když si knihu bude číst nějaký pamětník, aby si řekl: „Tak to opravdu bylo.“ Nastudoval jsem proto hodně různých válečných pramenů – částečně jsem čerpal z kronik, něco z internetu, něco z knih. A něco i vyzvěděl od pamětníků. Štěstí jsem měl i v tom, že jsem měl k dispozici kroniku rodiny Pavelků – tedy rodiny mé maminky. Moji bratranci dokázali rod Pavelků, který pochází z Újezdu a Loučky, zmapovat až do roku 1680, kdy přišli první Pavelci na Újezdsko z Hošťálkové. A usadili se jako mlynáři na tzv. Pavelkových mlýnech. Ale i přesto to tak úplně jednoduché nebylo. Stávalo se mně třeba to, že k jedné události byly dvě verze, případně i více. Ale to k poznávání historie patří".


5. Více verzí jedné skutečné události?
,,Ano. Jako úplný paradox uvedu pád letadla na Velký pátek večer, dne 30. března 1945. To letadlo spadlo mezi Újezdem, Haluzicemi a Loučkou do lesa Vítová. V kronice Rudolfa Hlavičky, který popisuje válečné události v Újezdě, je k tomu uvedeno, že bylo ruské, při pádu zahynul pilot i pozorovatel. Další z posádky stačil vyskočit padákem na slovenských hranicích. V historii obce Loučka je to uvedeno jinak. Letadlo měli unést dva Rusové v Brně na letišti a zde spadli, protože jim došlo palivo. Takže museli přiletět z opačného směru a logicky muselo jít o německé letadlo. K válečným událostem v kronice obce Haluzice je zapsáno, že se zde zřítilo průzkumné rumunské letadlo, které mělo poruchu a hledalo místo k přistání. Přitom zavadilo o vršky borovic a zřítilo se. Oba piloti zahynuli. Takže tři sousední dědiny a v každé jiná verze! Dále Brzobohatý ve svých vzpomínkách na 2. světovou válku na Slavičínsku taky uvádí, že to bylo ruské letadlo. Měl to být IL-2 Šturmovik. Jména obou pilotů jsou ale úplně jiná než u Hlavičky. A aby toho nebylo málo, tak ve vzpomínkách na osvobození Zlína se uvádí, že 30. března 1945 napadlo ve Zlíně kolonu ustupujících maďarských vojáků ruské letadlo. Při souboji jej poškodilo německé letadlo a to ruské se pak zřítilo v katastru Újezda. Takže pět verzí. Všechny se shodují jen v datu a místu pádu! Já si do knihy vybral verzi Hlavičky, protože mi do ní zapadnul přelet nad Pláňavami a člen posádky, co zde vyskočil padákem".


6. Co tě při studiu válečné historie nejvíce překvapilo?
,,Jednoznačně to byla negativní úloha slovenských hlinkovců. V knize se zmiňuji o nuceném odchodu Čechů ze Slovenska po Mnichovu, a hlavně po 15. březnu 1939. Z tehdejšího Slovenského štátu muselo odejít, dle údajů historiků, skoro 130 000 Čechů, kteří zde pracovali a žili i se svými rodinami. A ne vždy byl odchod bezproblémový. O této skutečnosti se opravdu skoro neví, protože po válce se už k tomu nechtěl nikdo vracet. Byl opravdu velký problém sehnat o této události nějaké podrobnější informace. Zrovna tak se dlouho nezveřejňovalo, že jedněmi z těch, kteří řádili při vraždění na Ploštině a v Prlově, byli i mladí hlinkovci, kteří byli speciálně vycvičení na provokace civilního obyvatelstva a boj proti partyzánům".


7. Při čtení knihy mě zaujalo, že v ní vystupují i tehdy žijící osoby pod svými pravými jmény. To je dost neobvyklé.
,,Ano, je to neobvyklé. Když jsem knihu začal psát, tak jsem v ní uváděl lidi pod jejich pravými jmény, protože jsem si je lépe dokázal představit a vyobrazit. Říkal jsem si, že jména jim pak před vydáním změním. Nakonec jsem to ale neudělal, protože jsem si uvědomil, že vlastně o nikom z nich nepíši nic špatného. Až tedy na jednu výjimku, kde jsem jméno změnil. I ta udavačka, která je v knize pod cizím jménem vzpomenuta, je totiž skutečná postava. Bohužel".

Slavnostní křest knihy - Oči války (další foto ZDE)


8. Ještě se vrátím k té kronice rodiny Pavelků. To musí být zajímavé čtení!

,,To tedy opravdu je. Znám své předky z maminčiny strany až po své praprapraprapraprarodiče! O prvním pisateli této kroniky se musím zmínit. Byl jím páter Jan Pavelka, rodák z Loučky, který prožil pohnutý život. Maturoval na arcibiskupském gymnáziu v Praze a na kněze (řeholník řádu redemptoristů) byl vysvěcen v roce 1941. V roce 1950 byl s ostatními členy řádu převezen ze Svaté Hory u Příbrami do Králík, a ve svých 39 letech (!!) musel nastoupit na základní vojenskou službu. V roce 1966 mu byl odebrán státní souhlas a skončil v domově důchodců pro kněze v Moravci u Žďáru. Vzpomínám ho blíže i proto, že jsem díky své knize navázal kontakt s Mgr. Josefem Kořenkem z Loučky, kterého velmi zaujal osud pátera Jana Pavelky, o němž se toho dosud vědělo v Loučce jen málo. V rámci Dne poděkování pak u příležitosti 75 let od jeho vysvěcení proběhla v Loučce dne 5. 7. 2016 mše svatá, kterou sloužil P. Stanislav Přibyl, generální sekretář České biskupské konference. Hostem byl i Jindřich Forejt, ředitel hradního protokolu. Po mši pak proběhla vernisáž výstavy ze života P. Jana, který si tuto pěknou vzpomínku určitě zasloužil".


9. Jaké máš odezvy na knížku?
,,Je to stejné jako u Járy Cimrmana, jehož divadelní technika vzbudila celosvětový ohlas – zvláště na Litoměřicku. Moje kniha pak na Brumovsku. Ale vážně. Ohlasy mám zatím jen pozitivní, a jak jsem předpokládal, hlavně od starších lidí. Tedy od těch, co válku ještě jako děti zažili, nebo o některých událostech slyšeli vyprávět své rodiče. Většina si jich, dle jejich slov, při čtení na tuto dobu zavzpomínala a připomněla si i některé z postav, které znali a které v knize vystupují. Kontaktovali mě i někteří jejich rodinní příslušníci a chtěli si o knize popovídat. Bylo to někdy opravdu až dojímavé".


10. Tak to mě zajímá. Uveď příklad.
,,V knize popisuji bombardování Lůček, při kterém zahynul můj děda Josef Pavelka. Celou tu událost jsem popsal přesně tak, jak mi ji vyprávěla maminka. I s tím, že bomba urazila přední nohy koním p. Horňáka a museli je utratit. Pan Horňák z knihy se správně jmenoval Juřica, ale jinak jim nikdo neřekne, než Horňáci. Po vydání knihy jsem se setkal s jeho vnukem a ten mi řekl, že když si to přečetl, tak si uvědomil, že o této události mu děda vykládal jako děcku snad tisíckrát. Celý život prý na to vzpomínal. Přišel přitom o koně a další už potom nikdy neměl. A to bylo tehdy pro hospodáře zlé. Popisoval to prý přesně tak, jak je to uvedeno v knize. Dostal jsem i velmi pěkný „děkovný“ dopis od p. Kolínka z Brna. Je ročník 1929 a dětství prožil na Lůčkách. V dopise psal, že s mojí maminkou kamarádil od roku 1937, kdy se na Lůčky s rodiči přistěhovala. Vzpomínané bombardování taky osobně zažil. Knihu prý četl a četl, až ji, bez ohledu na čas, přečetl. A zavzpomínal přitom na své mládí. Mám z toho radost, že kniha vyvolala u hodně lidí vzpomínky. A pro mladší snad taky poučení, že ne vždy bylo tak dobře. Ale vrátím se ještě k tomu dopisu. Uvědomil jsem si, jak dlouho jsem vlastně nedostal rukou psaný dopis. To už je skoro vzácnost... A jak se během posledních pár let změnila komunikace mezi lidmi".


11. I v této knize hodně píšeš o fotbale. Proč?
,,Tak můj zamilovaný fotbal nesměl chybět. Využil jsem přitom hlavně zápisků z „Historie brumovské kopané“. Vše kolem fotbalu je tak pravdivé a přesné – tedy jména hráčů, data zápasů, soupeři i výsledky. No a do fotbalového prostředí jsem „zapracoval“ i vztah Marty a Miloše".


12. Máš za sebou 2 knížky. Bude ještě něco dalšího? A když ti někdo řekne, že jsi spisovatel, co mu odpovíš?
,,Říká se, a je to i pravdou, že život píše příběhy. O jednom takovém příběhu je vlastně i moje kniha. Momentálně o něčem dalším „ze života“ přemýšlím, ale zatím k tomuto tématu spíš jen shromažďuji informace a pátrám v historii. Jestli ale z toho nakonec něco bude, nevím. A spisovatel? Když mě nedávno jeden můj kamarád představoval svému známému slovy „To je spisovatel...“ tak jsem mu říkal, proč mi nadává. Spisovatel určitě ne, pod tímto oslovením si představuji někoho úplně jiného".


13. Chceš něco vzkázat nebo popřát čtenářům Našeho Valašska a vůbec lidem z našeho krásného kraje?
,,Máš pravdu, Slávku – našeho krásného kraje. Naši známí z Prahy, když tu byli poprvé, tak byli doslova unešeni krásou zdejšího okolí. A to můžu říct, že naši republiku mají zcestovanou celou křížem krážem! A přímo v šoku byli z toho, že šli na procházku z Královce na Končitou a zpět a nikoho při tom nepotkali! Turisté nás prostě ještě neobjevili – myslím, že to je dobře. A co vzkázat nebo popřát? Určitě bych čtenářům Našeho Valašska, a vůbec všem, přál pevné zdraví. Před dvaceti lety by mi ještě takové přání připadalo moc „obyčejné“, ale sám jsem nedávno poznal, jak je zdraví důležité. A aby i v dnešní uspěchané době měli dost času na výlety do našeho krásného okolí. A na závěr, jestli můžu, jedno osobní přání. Poprosil bych pamětníky o informace o zajímavých událostech a dění z našeho okolí z období války a po válce. Než bude vše zapomenuto. Rád je s Vámi prodiskutuji. Můj mail je Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. .



Tolik tedy dnešní povídání s panem Mirkem Beňo. Vůbec jsem netušil, že jeho zájmy se mohou ubírat tímto směrem, tedy k trpělivému pátrání po historických faktech a následně k jejich knižnímu zpracování. A jsem rád, že výsledek jeho snažení přinesl jak mně, tak jistě i celé řadě dalších čtenářů, pěkný zážitek a také nové informace či ponaučení. Mirkovi děkuji za ochotu a přeji mu úspěšné pokračování v této jeho zálibě.

 

Slávek Floreš SD

 

 

Krasne-kabelky.cz

Luxusní dámské kožené kabelky a peněženky

 

 

Energetickou společnost

Si vyberte podle kvalitních recenzí a hodnocení.