Reklama

27. 05. 2018

Dnes má svátek: Valdemar
úterý, 01 květen 2018 19:30

Hrad Brumov - Valpuržina noc pohledem Jaromíra Slavíčka

HRAD BRUMOV - Brumovský hrad se směle tyčí nad městem. Jeho hradby vždy v minulosti budily oprávněnou obavu všech těch, kteří měli v úmyslu ztéci jeho hradby.


V páteční podvečer jsem se o to pokusil i já, neboť k mému sluchu dolehlo, že na jeho dolním nádvoří slovutní rytíři budou křížit své zbraně.
Pln zvědavosti, vešel jsem do útrob pevnosti.
Úvodem spatřil na jevištní ploše pohádku O nezbedné čarodějnici, kterou napjatě sledovali četní dětští diváci.
Porozhlédl jsem se po svém okolí a musel uznat, že renovace hradu zdárně pokračuje. Jeho zdi znovu nabývají původních tvarů.
Odebral jsem se k jednomu z bastionů, abych se pokochal okolní krajinou. Zejména pohled na město byl více jak kouzelný.
Ale nejenom na město.
V dáli jižním směrem se tyčil zalesněný Javorník s Pláňavou, ale i pohraniční kopce na východě se v zapadajících slunečních paprscích skvěly v plné kráse.


Šermířsko-divadelní představení Hrdinové (foto - ADOREA)


Pak jsem se vrátil do nitra hradu, ve kterém převládala atmosféra pohody a klidu.
Dospělí s pivečkem v ruce posedávali na lavičkách v hledišti, nezbedné děti zatím čile prohledávaly tajemné hradní kouty.
V nedalekých stáncích se prodávaly upomínkové předměty, z opačného kouta nádvoří se šířila neodolatelná vůně grilovaných specialit.
Nad městem mezitím vycházel kotouč úplňkového měsíce.
Jak uvádím, prostě pohoda.
Leč na nádvoří se krátce po devatenácté hodině začalo schylovat k představení umělecké skupiny Adorea z Olomouce.
Klání rytířů v divadelním provedení jsem viděl v minulosti několik, takže jsem byl zvědavý na vystoupení hanáckých zbrojnošů.
Netrvalo dlouho a paličky bubeníka rozkmitaly buben, aby vzápětí nato na plochu jeviště vešli rytíři oblečení ve zdařilých dobových oblecích.
Jako první se do akce zapojila jejich ústa.
Květnatou mluvou nás začali seznamovat s rozmanitými historickými událostmi. Došlo i na promyšlené bonmoty, po vyslovení kterých diváci nešetřili úsměvy.
A pak nastalo očekávané, tedy boj!
Meče se začaly v jednotlivých scénkách míhat vzduchem.
Začala probíhat řež, ve které jsme nestačili vnímat neobyčejně obratné a promyšlené pohyby rukou bojovníků.
Ta neuvěřitelná mrštnost těl účinkujících byla více jak obdivuhodná. Jeden pohyb nebyl stejný jako druhý.
Vše bylo doprovázeno odpovídajícími zvukovými efekty. No, bylo se, věru, na co dívat, čemu pozorně naslouchat.
Mimo jiné i neobyčejně vtipným průpovídkám.

Noční show, krásné tanečnice, ohnivé zbraně (foto - ADOREA)


Každou chvíli jsme mačkali spouště fotoaparátů. Žel, pohyby paží rytířů byly tak rychlé, že snímky se po prohlédnutí téměř vždy jevily jako rozmazané.
Šance teprve nastala, když se děje začaly realizovat ve slow provedení, tedy zpomaleně. V tu chvíli byla zvlášť zřetelná dějová rozmanitost a propracovanost.
Přemýšlel jsem, kolik jenom času a úsilí museli tito umělci vynaložit, aby očím diváků předvedli své pozoruhodné umění.
Opravdu zážitek, jaký jsem nečekal.
Představení končilo, potlesk nebral konce. Žel, já stíhal vlak na Vlárské dráze a musel se hotovit k odchodu.
Nemohl tak shlédnout následující program.
Po stáčejících se bělostných hradních schodech jsem scházel z hradu a setmělým městem se vydal pln dojmů k nádraží.
Hezký to byl večer!

 

Jaromír Slavíček v.r.


reklama