Reklama

27. 06. 2019

Dnes má svátek: Ladislav
604822360
pondělí, 03 červen 2019 14:44

Tomáš Ptáček - Z Brumova do Černobylu

Když jsem v loni v Bratislavě na megaeventu (setkání keškařů z celého světa) vyhrál 1. cenu za pouhé 1 euro, právě tolik stál totiž jeden lístek do tomboly, tak jsem tomu nemohl uvěřit, že mezi těmi stovkami lidí jsem to byl právě já.


Na konci května tohoto roku jsem už seděl v letadle v Bratislavě s dalšími 14 lidmi posedlými touto celosvětovou hrou a spolu s nimi jsem odletěl do hlavního města Ukrajiny – Kyjeva. Zde jsme se věnovali převážně geocachingu, ať už samotným lovením kešek, vypravováním si zážitků či zkušeností, anebo probíráním pravidel a novinek, které nás v geocachingu čekají. Je to nekonečná hra pro všechny, ze které si každý vybere to, co mu vyhovuje. Cestou jsme natáčeli krátký film, který se zúčastní GIFFu (Geocaching International Film Festival).

 

Kyjev
Kyjev je pro nás levné město. Není problém se do 100 Kč pořádně najíst kdykoliv během dne. Otvírací doba některých podniků začíná už ráno v 5 hodin a končí až večer ve 23 hodin. Platí zde ukrajinská hřivna, kde 1 UAH = 0,86 Kč a třeba 0,5l Coca-Cola zde v přepočtu stojí kolem 10 Kč. Zajímavostí je, že k hamburgerům dostanete v hrníčku smotané černé latexové rukavice, abyste se neušpinili. Samozřejmostí je ochutnat ukrajinskou vodku, které je tu všude víc než dost a je opravdu výborná, jemná. Ukrajinské hřivny v Čechách ani na Slovensku sehnat nejdou, takže je důležité mít s sebou eura nebo dolary a tam směnit za hřivny, směnáren mají dost. Případně lze platit za některé služby i kartou, ale ne všude ji přijímají a navíc kurz prý nebývá moc přívětivý.

Dopravit se po Kyjevě je asi nejlepší metrem, kde lze platit kartou hned u vstupu do metra u turniketu. Jedna jízda vyšla v přepočtu na cca 7 Kč. Je jedno jestli vystupujete na další stanici, na desáté nebo jestli přestupujete na jinou linku. Platí se za vstup do areálu metra, takže metrem si můžete jezdit sem a tam za 7 Kč klidně celý den. Nebo si lze zakoupit žetony, ale bývají tam docela řady, tak jsme všichni zvolili platbu bezkontaktní kartou. Za zmínku určitě stojí nejhlubší stanice metra na světě Arsenalna, která se nachází v hloubce 105,5 metrů a jede se tam dvěma eskalátory kolem 5 minut. Přeprava tzv. „maršutkami“ se turistům moc nedoporučuje, jezdí s nimi převážně místní. Jsou to takové mikrobusy nebo dodávky s nejistými jízdními řády a kdo neumí rusky, tak raději ani nezkoušet. Vhodnější je zvolit Uber, který i zde spolehlivě funguje a je prý levný, osobně jsem ale nezkoušel.


V Kyjevě se domluvíte rusky, ukrajinsky i anglicky, ale stává se, že pokud prodejce slyší angličtinu, tak vás má tendenci ošidit, tak jako se to stalo 2 krát i mně, stálo mě to asi 7 Kč, což je jedna jízda metrem. Je tu plno parků, přírodních rezervací, krásné přírody i ruch velkoměsta na ústředním náměstí Majdanu a hlavní třídě Khresčatyku, která se na víkend pro auta uzavírá. Probíhají tam různé akce, setkání a ukázky všeho možného. Ochotně vás vaším vlastním foťákem vyfotí s holuby, papoušky nebo opicemi, ale rozhodně to není zadarmo.


Krásný je taktéž pohled na 4. nejdelší řeku v Evropě – Dněpr z lávky pro pěší, která přes něj vede, anebo pohled seshora od Oblouku přátelství národů. Z této lávky se dají chytat i ryby. Všudypřítomné pravoslavné kostely a chrámy lákají svojí majestátností a krásnou výzdobou. Za návštěvu určitě stojí klášterní komplex zvaný Kyjevskopečerská lávra a který je zařazen jako památka UNESCO. Poblíž lávry se nachází i 6. největší socha na světě nazývána Matka vlast, která je z nerezu a jejíž výška bez podstavce činí 62 metrů, s podstavcem pak 102 metrů. (Pro porovnání – Socha Svobody v New Yorku má pouhých 46 metrů a s podstavcem pak 93 metrů.) Fotogalerie z Kyjeva ZDE

 

Černobyl
Po 2 a půl dnech v Kyjevě pro nás ráno přijela k hotelu klimatizovaná dodávka Mercedes Sprinter, která nás odvezla do černobylské zóny, kde jsme měli i přespat. Z Kyjeva do obce Dytiatky je to cca 80 km, trvá to něco málo přes hodinu a cestu nám zpříjemňoval zajímavý dokument The Battle of Chernobyl. V Dytiatkách je vstup do zóny, probíhá zde vojenská kontrola povolení vstupu do zóny a pasová kontrola. Povolení vyřizuje dopředu agentura, přes kterou cestujete, na základě dodání informací z pasu. Samostatný vstup do zóny není povolen, je potřeba zvolit cestovní agenturu, která zde pořádá zájezdy a má svého průvodce, případně i překladatele. Je nutné, aby měli všichni pevnou obuv, dlouhé kalhoty i dlouhé tričko nebo mikinu. Venku bylo sice kolem 25°C, tak akorát na tričko a kraťasy, ale s tím se nedá nic dělat, ochrana zdraví je na prvním místě. Je potřeba dodržovat pokyny průvodce, nechodit tam, kam není povoleno, nedotýkat se psů, kteří se tady volně pohybují, nepokládat nic na zem, nejíst a nepít venku.


Každý zde dostane malý dozimetr na krk, který se musí nosit na vrchní částí oblečení a který se na konci exkurze zase vrací, tento dozimetr nijak nepípá, pouze potom z něj někdo vyhodnocuje údaje. Na naši skupinku jsme taky dostaly 2 dozimetry pípací, které měří gama záření v μSv/h. Je potřeba zmínit, že podepisujete prohlášení o tom, že jste zde na vlastní riziko, ale pobyt v zóně není nijak nebezpečný, jak si mnozí myslí. Záření, které zde v průběhu dvoudenního pobytu absorbujete se rovná cca 5 μSv, což odpovídá zhruba záření, které obdržíte při kompletním rentgenu zubů. Pro zajímavost - při CT hrudníku dostanete jednorázově cca 700 μSv a při vykouření jedné krabičky cigaret denně po dobu jednoho roku je to 53000 μSv. Běžná hodnota záření např. v Bratislavě se pohybuje kolem 0,13 – 0,2 μSv. Po absolvování této kontroly nám otevřeli závoru a mohli jsme vjet do zóny, která má 2600 m2, je větší než Lucembursko.

Brumovjan Tomáš Ptáček v místě, které se stalo dějištěm
nejhorší jaderné havárie v historii.


Po asi 15 km jsme zastavili, našli první kešku v zóně, která zde vznikla zrovna v den naší návštěvy a pokračovali dál až do městečka Černobylu, po kterém je jaderná elektrárna pojmenovaná. Prošli jsme se zde parkem, ve kterém jsou desítky přeškrtaných značek názvů měst, které symbolizují městečka, která byla evakuována. Vyfotili jsme si velkou sochu Lenina a poté jsme se přemístili k místnímu pravoslavnému kostelíku. Poblíž kostelíka se nachází jediná freska na světě, kde je zobrazen jak bůh, tak i člověk.


Po návštěvě kostelíka jsme jeli několik minut opuštěnými ulicemi Černobylu až k přístavu na řece Pripjať. Po prohlédnutí přístavu jsme se přemístili na místo, kde byla vystavena technika, která byla použita při likvidaci havárie, a následoval přesun k památníku hasičů, kteří zde zahynuli. Po odlovu další kešky jsme jeli na oběd do restaurace Desiatka v Černobylu. Trochu nezvyklé kombinace chutí některé zaskočili. Ukrajinci dávají všude kopr, i na buchty. Zastavili jsme se u monumentu Pripjať, kde jsme udělali společnou fotku. Poblíž je i hotspot, tedy místo se zvýšenou radiací. Naměřili jsme zde kolem 20 μSv. Je to místo, kde zůstaly nějaké radioaktivní částice. Jinak momentálně jsou spady asi 33 cm hluboko a každý rok se propadnou cca o 1 cm.


Poté jsme se přes most smrti projeli kolem Červeného lesa, který je tak nazýván, protože po havárii se jím prohnal radioaktivní mrak a tím jak hynul, tak se v noci zbarvil do temně rudé barvy. Do lesa je vstup zakázán kvůli vysoké radioaktivitě, i přes okno dodávky lze naměřit vyšší hodnoty než je obvyklé. Jedná se o jedno z nejkontaminovanějších míst na světě. Les byl částečně spálen a zakopán, na místě už roste les nový, nicméně půda stále ukazuje vysoké hodnoty radiace. Byly nalezeny stromy, ve kterých bylo uvnitř už jen dřevěné uhlí, radiace je začala ničit zevnitř.


V Pripjati jsme chodili pak ještě asi 2 hodiny kolem různých budov, fotili jsme, co se dalo. Průvodkyně Helga nám v angličtině říkala o každé budově různé informace a překladatelka Majka to překládala do slovenštiny. V dříve 50tisícovém městě zbyly jenom trosky, vše je rozbité, vyrabované a vše se každým dnem rozpadá víc a víc. Příroda si zde poradila po svém, z některých budov je možno vidět i rostoucí stromy přímo z okna. Okna jsou vybitá, protože když se zóna čistila, tak se z oken vyhazovaly potraviny a nábytek. Podlahy jsou většinou vytrhané z toho důvodu, že lidem bylo řečeno, že se za 3 dny vrátí, a tak si tam poschovávali peníze. Nejvíce se rabovalo po rozpadu Sovětského svazu, kdy byla zóna téměř 2 roky nestrážená.


Viděli jsme nemocnici, kino, kulturák, stadion, školu, školku, náměstí, skleníky a mnoho jiných budov, které se tu nachází. Mnoho věcí je zde naaranžovaných, aby to lépe na oko vypadalo. Perfektní bylo, když nám Helga pro porovnání ukazovala vytisknuté fotky nebo fotky na mobilu, abychom viděli, jak to vypadalo dřív. V přístavu jsme narazili na 2 pracovníky, kteří ulovili pár ryb pro odebrání vzorků. Nejznámější místo zde je lunapark, který nikdy nebyl uveden do provozu, čekalo se na 1. května, kdy se měl otvírat, ale vhledem k tomu, že ke katastrofě došlo 26. dubna (1986), pár dní před otevřením, tak už to nestihli.


Cestou zpět jsme narazili ještě na jeden hotspot, který se nacházel v „drapáku“ a hodnoty zde byly vůbec nejvyšší, dozimetr ukazoval kolem 2500 μSv, ale bylo zde naměřeno prý i kolem 4000 μSv. Je to zvláštní pocit, když dozimetr nechce přestat pípat. V místních lesích žijí vlci, lišky, losi, rysi, divočáci a mnoho jiných. Vysazeni zde byli koně Převalského, kterým se tu daří. Nám se podařilo zahlédnout jenom dva zajíce a jednoho hada.

 


Po další odlovené kešce jsme jeli do místního obchodu nakoupit hlavně pitnou vodu na další den a následně se ubytovat do nedalekého hostelu, nejdřív ale bylo potřeba přejít přes dozimetrickou kontrolu. To jsou přístroje, kde si stoupnete, ruce položíte na takové speciální plošky, díváte se rovně a až to cvakne, tak můžete projít brankou a jste čistí, trvá to jen pár vteřin. Taktéž probíhá kontrola pneumatik u aut speciálním přístrojem.


Druhý den jsme hned z rána po snídani navštívili Černobyl - 2, přezdívaný též „slepé oko Moskvy“, „ruský datel“ nebo prostě a jednoduše Duga. Jednalo se o tajný vojenský radar, který byl namířen na USA a sloužil pro špionáž a detekci balistických střel vypuštěných na Sovětský svaz. Byl to složitý systém a zaměstnal kolem tisícovky lidí. Větší radar má výšku 150 metrů a délku 500 metrů, menší pak 90 metrů výšku a 250 metrů délku, cena se vyšplhala na neuvěřitelný 1 bilion dolarů, což je asi 2x více než stála celá elektrárna. Stejně jako v jiných částech zóny, tak i tady dochází k rozkrádání a je možné, že za pár let už Duga existovat nebude. Přitom je zakázáno cokoliv ze zóny odnášet, vyvážet, hladit zvířata, tak i přesto se tu krade ve velkém, těží se tu nelegálně dřevo apod. Do zóny pronikne nelegálně mnoho lidí, tzv. stalkerů, kteří šplhají na Dugu, chodí do budov apod., ročně jich zadrží policie kolem stovky.


Při přejezdu k elektrárně jsme se ještě zastavili u mostu, kde bývají k vidění několikametroví sumci, tady jsme ovšem štěstí neměli. O pár desítek metrů vedle se už nachází samotná elektrárna, která je schovaná pod sarkofágem, který má životnost 100 let a stál cca 40 miliard Kč. Jedná se o nejdražší mobilní stavbu na světě. Je velký jako 12 fotbalových hřišť, na výšku by se do něj vešla i socha Matka vlast z Kyjeva a bylo na něj spotřebováno více oceli než na tři Eiffelovky. Radioaktivita se zde pohybovala kolem 1 μSv. Sarkofág je podbetonovaný, aby se nedostal roztavený materiál do spodních vod. Výbuch elektrárny zapříčinil lidský faktor, ale též konstrukce regulačních tyčí měla svoje nedostatky. V zóně žije stále cca 140 lidí, převážně důchodců, a pracuje zde asi 2500 zaměstnanců, kteří pečují o tuto oblast. Pracují převážně na vyřazovacím procesu, který bude trvat ještě 60 – 80 let. Na území zóny funguje 5 aktivních požárních stanic kvůli častým požárům.


Ještě nám zbývalo dost času, tak jsme navštívili vlakové nádraží a dětský tábor, kde se běžně nechodí. Projeli se starou Volhou a kolem 18. hodiny jsme se vrátili zpátky do Kyjeva do hotelu. Ještě jsme odlovili několik kešek a druhý den po obědě jsme odlétali zpátky domů.


Momentálně velmi populární seriál o Černobylu na HBO se nenatáčel v Černobylu, ale v litevské jaderné elektrárně Ignalina, která je té černobylské velmi podobná a exteriérové záběry se točili v hlavním městě Litvy – Vilnius. Kdo chce Černobyl navštívit, tak ať neváhá a vyrazí, co nejdřív. Chátrá to tam čím dál víc, budovy se rozpadají vlivem působení okolí, co zbylo se nenápadně rozkrádá a odváží neoficiálními cestičkami pryč a za pár let už tam nebude nic moc k vidění, možná půjdou cestou virtuální reality, kterou jsme měli též možnost vyzkoušet. Fotogalerie z Černobylu ZDE.


Byl to velmi krásný výlet, dle předpovědi nám mělo i pršet, nakonec počasí vyšlo, teplota kolem 25 °C i víc. Celkem za 6 dní nachozeno přes 140 km a odloveno přes 100 kešek. Bylo to super, doporučuji všem. V případě zájmu o přednášku o Černobylu je možné domluvit odborníka z Bratislavy, který byl v zóně už 11krát, je velmi ochotný a nemá problém kdekoliv zajet, jsem s ním v kontaktu.


Ptáček Tomáš