Reklama

26. 03. 2017

Dnes má svátek: Emanuel
Chyba
  • JUser: :_load: Nelze nahrát uživatele s ID: 44
pátek, 26 červenec 2013 21:58

Jakub Gajdošík, rodák z Brumova- Bylnice, mistr ČR v thai boxu

Nestává se příliš často, že se někdo z našeho regionu stane mistrem České republiky. Posledním sportovcem, který se takto výrazně prosadil, je Jakub Gajdošík, rodák z Brumova- Bylnice.

A to mě zaujalo stejně jako skutečnost, že tím sportem je thajský box. Moc o tomto sportu skutečně nevím. Proto jsem se pokusil navázat rozhovor právě s Jakubem Gajdošíkem, a to nejen o jeho úspěchu, ale také proto, abych i širší veřejnosti nabídl možnost se trošku s tímto sportovním odvětvím seznámit. A jak moje snaha dopadla, to už posuďte Vy, návštěvníci našeho informačního portálu.


1. V úvodu již tradičně poprosím o krátké představení.
„ Zdravím návštěvníky a čtenáře Našeho Valašska. Jmenuju se Jakub Gajdošík, je mi 26 let a pocházím z Brumova, konkrétně z Družby. Pracuju u policie ve Zlíně, kde také nyní bydlím."

 

2. Jaké byly tvoje sportovní začátky, měl to být sport jen pro radost nebo byly i vyšší ambice?
„Ze začátku byl pro mě thajský box jen koníček a prostředek pro zlepšení fyzičky, zápasnické ambice jsem neměl. Zpětně můžu říct, že jsem nebyl ochoten podřídit mu většinu volného času, abych pořádně šlapal a mezi šestnáct provazů se dostal. Situace se změnila až tady ve Zlíně. Přišla nová motivace, osobnější přístup trenéra a za necelý rok jsem se poprvé postavil do ringu."

 

3. Thajbox není ve veřejnosti zase až tak známý, proto by bylo dobré říct o něm několik základních informaci.
„Thajský box se vyvinul z čínských bojových umění a největší popularitu má v Thajsku. Je jeden z nejtvrdších, plnokontaktních bojových sportů. Kromě klasických boxerských úderů a kopů se hojně užívají i techniky kolen, údery lokty a klinče – zápasníci se do sebe zaklesnou rukama a snaží se soupeře strhnout na zem nebo zasadit co nejvíce kolen do těla, či hlavy protivníka. Tradiční Muay Thai zápas trvá 5x3 minuty s dvouminutovou pauzou mezi koly. Užívanější je však zápas na tři kola po třech minutách s minutovou pauzou. Na rozdíl od kickboxu je mnohem pestřejší a tvrdší. Je také nazýván uměním osmi končetin, díky užití kolen a loktů."

 

4. Jak je to s výstrojí, jaké údery jsou povoleny a které naopak zakázané?
„U profesionálních zápasů Muay Thai se kromě suspenzoru, chrániče zubů a rukavic nepoužívají žádné chrániče a bojovníci nastupují k zápasu bosí. V amatérských zápasech se navíc používají chrániče holení, kolen, loktů a přilba bez lícnic, aby se předešlo drobným zraněním a tržným ranám, které jsou v tomto sportu časté. Zakázány jsou údery do slabin, celkově zadní strany těla a také boj na zemi."

 

5. Od jakého věku mohou startovat mladí a provozují tento sport i ženy?
„Věková hranice není stanovena. V amatérských zápasech klidně nastupují proti sobě kluci i okolo deseti let. Hodně důležitá je pohybová úroveň a vyspělost závodníka, někdo je připravený v osmi letech a jiný na to nemá ani ve dvaceti. Ano, i mezi ženami se tento sport těší čím dál větší oblibě a soubojů „něžných" pohlaví přibývá."

 

6. Jak ses k tomuto sportu dostal, co tě k němu přitáhlo? Měl jsi nebo máš nějaký vzor?
„Bojové sporty se mi líbily od dětství, ale jak víme, v našem kraji možností, týkajících se bojových sportů, moc není. Thajskému boxu jsem se začal věnovat až v Brně. Nejprve jsme si s kamarádem chodili jen tak zaboxovat do tělocvičny. Pak jsem navštívil známý klub Muay Thai Brno a už to šlo samo. Každé začátky jsou těžké, člověk dostával celkem bití, ale postupem času jsem začal objevovat jeho pravé kouzlo. Fotbal, kde jde o tým, mě už moc nenaplňoval, ale thajský box, kde je jen jeden proti jednomu a za úspěchy i pády si člověk může sám, mi dává ten pravý smysl. Vzory nemám. Někteří bojovníci se mi líbí, obdivuju, co dokázali, ale to je tak vše."

 

7. V jakém klubu a kategorii startuješ a jaká je tam konkurence?
„Boxuju za Thaiboxing Gym Zlín pod vedením trenéra Radima Baroně. Je to klub mladý, ale za svoji pětiletou existenci vychoval už dva amatérské mistry ČR, což svědčí o jeho kvalitách. Na Zlínsku patří bezesporu na špici. Moje váhová kategorie je do 76,2 kg – superstřední váha. Konkurence je veliká, protože mnoho bojovníků má podobnou váhu jako já. Pro mě je to jenom dobře, mohu se tak popasovat s celou řadou kvalitních borců."

 

8. Jak vypadá trénink v tomto sportu? Kolik roků tréninku a možná i nějakého odříkání bylo zapotřebí k získání titulu amatérského mistra ČR?
„Hodně záleží na tom, čeho chcete dosáhnout. Pokud si chce člověk jen zlepšit kondičku a nemá zápasnické ambice, bohatě stačí dva, tři tréninky týdně. Chce-li zápasit, musí thaiboxu obětovat skoro veškerý volný čas. Konkrétně u mě, když se nechystám na zápas, tak trénuji třikrát, čtyřikrát týdně, dvakrát, třikrát posilovna a alespoň jednou týdně běhám. V předzápasové přípravě, tj. tak pět týdnů před důležitým fightem, jako byl například zápas ve Skotském Glasgow, je trénink intenzivní. Trénuji šest dnů v týdnu, vždy jeden den dvakrát denně a druhý den třikrát denně. Běh, posilovna, thaibox. Velice důležitá je úloha trenéra. Můj trenér, Radim Baroň, neponechává nic náhodě a příprava je vždy velice výživná a dokáže mě kvalitně na zápas připravit. Thaibox dělám asi pět let, z toho byly tři jen pro zábavu. Až poslední dva roky trénuju tak, abych měl na to zápasit. Kluci, kteří mají čas a chuť trénovat a zlepšovat, můžou samozřejmě stihnout vše dřív. Mně, jelikož patřím mezi pracující lid a moc jsem thaiboxu ze začátku nedával, to trvalo malinko dýl."

 

9. Kolik měříš a vážíš? Jak jsou tyto parametry důležité? A jaké jsou vůbec nejdůležitější předpoklady pro úspěšné provozování tohoto sportu?
„Měřím 184 cm a váha je kolísavá. Mimozápasová je okolo 80 kilo a do zápasu jdu zhruba se 75 kily. Poměr mezi výškou a váhou je velice důležitý. Výhodou je být vysoký a mít na tu výšku nízkou váhu. U mě je poměr docela dobrý. Než jsem začal zápasit, byla moje váha 83 kilo. První zápas byl ve váhovce do 81 kilo a rozdíl v síle byl značný. Proto jsme se s trenérem dohodli, že půjdu o pár vah níže, abych silově stačil. Váha okolo 75 kilo je pro mě zatím ideál. Dokud nebudu mít výrazné problémy se shazováním, výš určitě nepůjdu. Nejdůležitější je, aby vás sport bavil. Z tréninků i zápasu musí mít člověk radost. Musí chtít překonávat sám sebe, umět se zakousnout a vydržet. Fyzické předpoklady cestu bojovníka jen o malinko ulehčí, nejdůležitější je srdce a chuť být lepší a lepší!"

 

10. A co životospráva? Tvoje nejoblíbenější, třeba i pro sport nevhodné, jídlo a pití?
„Strava by mohla být samostatným tématem pro článek, takže jen ve zkratce. Životospráva je základ. Jestli chci, aby tělo podávalo maximální výkon, musím mu dodávat kvalitní palivo. Zase je rozdíl před a mimo zápasy. Nemusím-li hubnout, jím skoro vše, vyjma extra tučných a smažených jídel, které mi, díkybohu, samy o sobě nechutnají a vím, že by mi krom chuti nepřinesly vůbec nic dobrého. Když musím shazovat, přichází řada i na změnu jídelníčku. Nejhorší je nejíst a myslet si, že tím zhubnu! Základ je vyhnout se těžkým, tučným jídlům. Proto jím hodně zeleniny, ovoce, kvalitních bílkovin v podobě luštěnin, kuřecí a občas vepřové maso. Dávám si méně příloh, ryže, těstovin, kuskusu a více zeleniny. Mám rád celkově italskou a mexickou kuchyni. Nejčastěji piju obyčejnou vodu, ale rád si dopřeju, když můžu, dobré, české, vychlazené pivo. "

 

11. Jaký je vůbec systém soutěže? Kolik zápasů bylo nutné absolvovat, aby mohla přijít radost z titulu?
„Konkrétně amatérská liga C.M.T.A. (Česká Muay Thai Asociace) probíhá od září do června, kdy každý měsíc je uspořádán jeden turnaj, celkem tedy 10 možných zápasů. Každý zápasník jede v určité váhové kategorii a sbírá body obdobně jako ve fotbale. Čím více vyhraných zápasů, tím více bodů a postup v tabulce nahoru. Na konci sezóny, v červnu, se koná finále jednotlivých vah, ve kterém se utkají první dva borci v tabulce, z každé váhovky. Vítěz pak získá titul amatérského mistra ČR. Já jsem absolvoval sedm zápasů a v tabulce obsadil první místo. Druhý byl zápasník z Brna, který však, díky zranění musel boj o titul odříct. Byl jsem z toho zklamaný, protože to mohla být solidní štípaná. A jelikož jsem svoji váhovku vyhrál, byl titul můj. Na finálovém večeru mě tak čekal superfight, trošku mi chyběl ten náboj boje o titul, ale sezona byla dlouhá a nejen za sebe můžu říct, že je titul zasloužený."

 

12. Byly ještě další úspěchy?
„Získání titulu je pro mě zatím největším úspěchem. Mezi další můžu zařadit první místo na Arena Team-X Cupu v roce 2012 a vítězství ve svém prvním a zatím jediném profi zápase ve skotském Glasgow. Porazil jsem soupeře z Polska a tím udělal dobré jméno nejen Zlínskému Thaiboxing gymu, ale i celé České republice."

 

13. Vedeš si statistiku zápasů od zahájení kariery?
„Zatím jsem neměl tolik zápasů, abych si výsledky musel psát, ale přehled mám.  Nastoupil jsem celkem do patnácti zápasů, z nichž bylo všech patnáct vítězných a sedm skončilo před časovým limitem, K. O. Tedy: 15Z ( 15V – 0P – 0R – 7K.O.) Na první pohled může moje bilance působit jednoznačně. Jenže vše je o kvalitě soupeřů. Já osobně statistikám nepřikládám velkou váhu. Není složité zlepšovat si skóre na slabších soupeřích. Pro mě je ukazatelem kvalitní zápas, ze kterého mám radost, a vím, že jsem do něj dal vše. To mě posouvá dál a motivuje do dalšího tréninku!"

 

14. V čem jsou hlavní rozdíly mezi amatérským a profesionální thaiboxem?
„Hlavní rozdíl je v chráničích. Zatímco v amatérských zápasech jsou povinné navíc chrániče holení, kolen, loktů a hlavy, u profesionálních zápasů se požívá jen suspenzor, rukavice a chránič zubů. Odlišná jsou také pravidla, ale to by bylo na dýl. Rozdíl tvoří i finanční stránka. Obecně se dá říct, že amatéři bojují zadarmo a profíci za peníze. Nejedná se však o žádné horentní sumy a bez sponzorů se tímto sportem živit nedá. Thajský box není tak zkažený penězi, jako jiné, bohatě dotované, sporty, což se mi velice líbí."

 

15. Je to nebezpečný sport, jaké jsou nejčastější úrazy a co už potkalo tebe?
„Z vlastní zkušenosti můžu říct, že je bezpečnější než fotbal, který jsem hrál. Ač na první pohled vypadá nebezpečně. Borci jdou do zápasu s vědomím, že budou dostávat rány a podle toho se taky zařídí. Je zde velice malý prostor pro zákeřnosti, na rozdíl od fotbalu. Při něm vás někdo, místo balónu, vezme zezadu přes nohy a nepříjemné zranění je na světě. To se v thajském boxu nestane. Hlavně po profi zápasech je člověk dotlučený, ale za dva, tři týdny je opět v pohodě. Málokdy se objeví vážná zranění, jako jsou zlomeniny nebo utržené vazy. Jizvy a boule nejsou zranění . Mně se vážnější úrazy, naštěstí, vyhýbají. Párkrát jsem měl zlomený nos, ale teď už je jako z gumy, tak se láme hůře. Do toho nějaká rozbitá hlava, holeň. Jinak boule, modřiny a naraženiny. Ty jsou denním chlebem, tréninku nebrání."

 

16. Najdou se nějaké zajímavosti či příhody z tréninků nebo utkání?
„Thajský box je netradiční sport s netradiční kulturou. Zajímavosti a příhody existují, ale vytržením z kontextu celé situace by ztrácely kouzlo. To člověk musí zažít."

 

17. Už jsi použil své umění i v civilu, mimo tělocvičnu?
„ Díkybohu ne. Pracuji u policie a nemůžu si dovolit rvát se někde na ulici a zkoušet, co jsem se v tělocvičně naučil. Thajský box patří mezi provazy a do propocených tělocvičen. Jsou lidé, kteří si dohání ego mlácením opilých dětí na diskotékách, pro příklady nemusím chodit daleko, viz. místní diskotéky a zábavy. U mě jsou takoví „bitkaři" obyčejní chudáci! Jestli mají potřebu se bít, ať přijdou a vypustí nahromaděnou energii na žíněnkách. Ale se sobě rovnými. Tam se pozná, jaký je frajer. Image hospodského rváče už dávno vyšla z módy! Mnoho lidí považuje boxery za vykřápané hlavy, kteří se jen rvou. Ano, jako ve všech kruzích, i mezi námi existují tací, ale je jich minimum. Znám hodně inteligentních, vysokoškolsky vzdělaných a hlavně slušných boxerů. Je to sport a styl života, ne prostředek na ubližování jiným lidem. Kdo boxuje jen proto, aby mohl bít druhé, ten ať se na box vykašle a nedělá nám ostudu!"

 

18. A jak nyní dál? Jaké jsou tvé další sportovní plány? Co profesionální kariéra či reprezentace?
„Plány? Teď přes prázdniny mám pohov, doléčuji bolístka, které jsem přes rok nasbíral a od podzimu opět do procesu. Záleží na dohodě s trenérem, kam budeme směřovat. Každopádně se chci vydat na dráhu profesionálních zápasů. Bude záležet na nabídkách a možnostech, které si najdeme nebo dostaneme. Do reprezentace bych se také rád podíval, ale to nezáleží jen na mně. Mým hlavním cílem zůstává thaiboxem se bavit, trénovat, zápasit pro radost a mít tento sport jako prostředek na odreagování od všedních starostí života."

 

19. Jakému sportu se ještě věnuješ a jaké máš jiné záliby?
„Jelikož naprostou většinu volného času mi zabere thaibox a disciplíny s ním spojené, moc prostoru na ostatní sporty není a nemůžu ani moc riskovat zbytečná zranění. Ale mám rád kolo, brusle, občas plavání a podobné, spíš rekreační sporty. Zároveň s titulem jsem dodělával i vysokou školu, takže mnoho volna nezbývalo, ale když mám klid a čas, velice rád čtu nebo trávím čas s partou přátel."

 

20. Co bys vzkázal svým fandům a také návštěvníkům našeho webu?
„Chtěl bych upřímně poděkovat lidem v mém nejbližším okolí, kteří se mnou sdíleli a prožívali to dobré a hlavně i to špatné. V ringu jsem sice sám, ale pocit podpory, kterého se mi od vás celý čas dostávalo, mě tlačí na cestě za úspěchem. Nemuseli jste, a přesto jste pomáhali. Na to se nezapomíná!! Velice si vážím možnosti představit thajský box a úspěchy v něm, prostřednictvím vašeho webu. Jsme kraj malý a o to více si musíme cenit takových aktivit, jako je Naše Valašsko a prezentovat zde co nejvíce úspěchů našich krajanů. Ať se o nás ví! Hromada lidí mluví, ale za vámi jde vidět práce a výsledky. Věřím, že Naše, vaše, Valašsko bude dál vzkvétat, zaslouží si to."

 

No a tady naše povídání končí. Tento rozhovor beru nejen jako ocenění dosaženého úspěchu našeho rodáka v thajském boxu, ale také jako pokus o seznámení veřejnosti s tímto sportem. Pokud se to podařilo, pak byl cíl rozhovoru splněn.

Panu Gajdošíkovi děkuji za jeho odpovědi.

 

Připravil: Slávek Floreš SD,  Naše Valašsko info

Sdílet

Krasne-kabelky.cz

Luxusní dámské kožené kabelky a peněženky


Odklad daňového přiznání

Daňový odklad do 15 minut 7 dní v týdnu již od 1.900 Kč bez DPH