Reklama

24. 11. 2017

Dnes má svátek: Emílie
Chyba
  • JUser: :_load: Nelze nahrát uživatele s ID: 44
pondělí, 02 prosinec 2013 11:56

Rozhovor: Brumovjanka Lea Surovcová – redaktorka a moderátorka ČT

Před nějakou dobou jsem tady zveřejnil rozhovor s rodačkou z Brumova-Bylnice, Terezií Kašparovskou, hlasatelkou televize PRIMA. Dnes budu směřovat své dotazy opět do světa médií, konkrétně do redakce České televize. Tam pracuje jako redaktorka a moderátorka Lea Surovcová, jejíž kořeny jsou pevně zakotveny v Brumově na sídlišti Rozkvět, kde se pravidelně a ráda vrací ke své rodině.



1. Dobrý den. Lidé z Brumova-Bylnice Vás asi znají, ale pro ostatní naše čtenáře bych poprosil o Vaše krátké, ale výstižné představení.
„Dlouhovlasá, svobodná, bezdětná, věková kategorie třicet plus, pořád v letu, občas hubatá, optimistická, pracovitá, živel, nepraktická a prý vtipná. Není to se mnou jednoduché."

2. Vystudovala jste pedagogickou fakultu, jak jste si užívala veselý studentský život?
„Z počátku ne. Dělala jsem češtinu a výtvarku, tak jsem pořád četla a malovala. Mejdany na kolejích mě moc nebavily. Veselý studentský život jsem si začala užívat až ke konci. To pak byla řada probdělých nocí po divadelních barech."

3. Chvilku jste i učila, a pak velká změna. Kantořina Vás nebavila nebo jak k tomu došlo?
„Učila jsem na střední škole, byla jsem třídní sedmnáctiletých kluků, docela zajímavá zkušenost. Řešili jsme často záškoláctví nebo problémy v rodinách. Jenže pro vedení školy byly důležitější přezůvky žáků nebo jestli dobře proškrtávám třídnici. Vydržela jsem rok. Jednou moje babička Jana odpověděla tajně za mě na konkurz do televize. Oni mě pozvali a vzali. Pak to byla ještě velmi dlouhá a trnitá cesta. Děkuju, babi!"

4. Ve škole v Brumově-Bylnici je pořád vyvěšena Vaše fotka. Pochlubte se proč.
„Jeee, to vůbec nevím, že tam nějaká fotka je! To se musím přijít podívat. Tuším, že tam zůstala z dob, kdy jsem vyhrála miss školy v osmé třídě a Jirka Bolčo vyhrál missáka. Nejhezčí roky pro mě byly právě na základce. Dodnes bývalé spolužáky moc ráda potkávám. Všechny moc zdravím!!"

5. V návaznosti na to by mě zajímalo, jakou roli hraje vzhled při výběru uchazeček o tuto práci. Např. Daniela Písařovicová, Aneta Savarová, Alexandra Nosková, všechny jsou moc pohledné. Takže asi moc velkou, nebo se pletu?
„Rozhodují důležitější měřítka, u většiny. Navíc před vstupem do maskérny to u nás není žádná hitparáda, obyčejné holky, žádné modelíny."

6. Co Vám s ohledem na práci redaktorky a moderátorky můžeme závidět? Nemáte ambice stát se hlasatelkou?
„Závidět? Každý den jsem v práci od osmi do osmi a často víkendy. Čas na jiné věci nezbývá. Pořád na cestách a mnohdy ve stresu. Baví mě ale poznávat nové lidi a místa. Co si závidím, že můžu pozitivně ovlivnit některé životy lidí, upozornit na problémy v naší zemi. Já se specializuju na sociální témata a tady jsem se našla. Čtení zpráv by mě nenaplňovalo, takže vyloženě ambici na pozici hlasatelky nemám. Možná občas prostřídat natáčení s moderováním zpráv na ČT24, to bych brala. Ráda jsem moderovala Dobré ráno, byl to více než dvouhodinový adrenalin."

7. Témata pro reportáže, které připravujete do vysílání, si hledáte sama nebo jsou Vám jednoduše přidělena? Jak se Vám třeba dělá reportáž s lidmi, jejich chování je špatné a jsou Vám opravdu nesympatičtí?
„Témata si musíme hledat sami, většinou dělám vlastní věci. U mě jsou to sociální témata, menšiny, zdravotnictví. Pak jsou to aktuální věci jako politika, povodně, to už je nám většinou přidělováno. Při natáčení si snažím držet odstup a neřeším, zda je mi někdo nesympatický. Kdybych s někým měla velký problém, tak bych ho asi netočila. Potkala jsem se s různými lidmi od vrahů, zlodějů, narkomanů a už mi to nepřijde. S jednou skupinou mám problém a to jsou extremisti, s těmi slitování nemám!"

8. Samostatnou kapitolou jsou asi politici. Jaké s nimi máte zkušenosti?
„Docela pozitivní. Většinou se s nimi dá domluvit. Když jde o problematické věci, tak je musíte někdy honit, ale zatím na mě nikdo sprostý nebyl. Naposledy mě pobavil Kalousek. Jako o politikovi si o něm můžeme myslet cokoliv, ale u vína byl opravdu velmi vtipný a zábavný."


9. Co je při pořizování reportáže hlavní – důležitost informace nebo cílení na sledovanost? Mám pocit, že některé zprávy médií, hlavně ty negativní nebo drsnější, nám sice moc neřeknou, ale sledovanost zajistí.
„V ČT to je určitě důležitost informace. Každé ráno na poradě probíráme vyváženost zpravodajství. Je pravda, že se řeší, kdy jaký typ tématu pojede, abychom oslovili diváky. Rozhodně nehrajeme cíleně havárky a drsné věci. Naopak to máme zakázané. Maximálně, když se ukáže, že jde třeba o problematický víkend, kde se bouralo, tak se to udělá jako téma. Když jsem pracovala na Nově, tak to bylo naopak. Tam se krváky dělaly pořád."

10. Některé reportáže se mně zdají s ohledem na chování té druhé strany až nebezpečné. Kdy Vám, jak se říká, „běhal mráz po zádech"? A jak jste chráněni?
„Dost často jsem to zažívala při těch protiromských demonstracích nebo na setkání neonacistů. To občas létají flašky i kameny vzduchem. Vyděšená jsem opravdu byla v roce 2005, když v Brně nepovolili pochod Národního odporu. Policie do stovek radikálů stříkala vodním dělem a já stála mezi radikály a policií na koních a vedle mě jednomu novináři střep roztrhl pusu. Taky když jsem točila s 13 letým vrahem a zůstala s ním v pokoji sama. Chráněni jsme občas na těch demonstracích, většinou ale jdu jen s kameramanem."

11. Téma povodně. Jak vzpomínáte?
„Dodnes je mi úzko, když si vzpomenu na ty lidi ze zatopených oblastí. I pro nás to byly bezesné noci - 48 hod bez spánku bylo normální. Zatrnulo mi třeba, když se za mnou protrhávala hráz. To nasazení v redakci bylo obrovské. Po vypnutí kamer to pro nás nekončilo, pomáhali jsme i soukromě. Navíc já sama jsem se musela v Praze z bytu evakuovat, řeka se nám vylila přímo za domem."

12. A co sranda ve Vaší práci? Existuje? Řekněte něco, ať se zasmějeme.
„Sranda to u nás je pořád, lidsky jsme si v redakci sedli a vídáme se i po práci. Sedím v bezvadné kanceláři, kde nás je šest a často si pouštíme písničky a tančíme. Nejradši máme Růžovou náladu od Karla Hály, to nás vždy dobře naladí."

13. Nejenom redaktorskou prací jste živa. Možná málokdo ví o Vašem vztahu k divadlu. Řeknete něco o svém působení na prknech, co znamenají svět?
„Divadlo to je moje největší láska! Dělám ho přes deset let. Tam je mi nejlíp. Hraju s několika soubory. Jedno je pohybové divadlo, které založila moje kamarádka po dokončení DAMU. Pak jsem hrála v projektech s lidmi z brněnského Národního divadla a městského divadla. Moje domovské divadlo v Brně je komorní nezávislá scéna Divadlo „V", kde se hraje pro dospělé i děti."

14. Ve které roli jste se nejvíce vyřádila?
„Naposledy v divadelním baru, kde jsme hráli „feministický" kabaret Slečno Elso! Pak v Hodině Lásky od Josefa Topola, kde hrajeme jen dva a hodinu nesejdeme z jeviště. S tímto představením jsme vyhráli divadelní přehlídku a já dostala cenu za nejlepší ženský výkon, to bylo pro mě nejvíc. A teď si nesmírně užívám komedii s názvem Zubař. Ráda bych tuto hru přivezla do Brumova."

15. Jak se dá časově zvládat kombinace televize a divadla?
„V Brně to ještě šlo. Zažila jsem i období, kdy jsem v jeden den měla zkoušky tří her a pak ještě odbíhala do práce a večer hrála. To jsem měla na repertoáru i deset inscenací. V Praze to nejde, to pracovní nasazení je tady mnohem větší. Nicméně pořád dohrávám některé věci a doufám, že najdu skulinku zase něco nazkoušet."

16. A nemůže chybět dotaz na Vaše dřívější i nynější sportování.
„Léta jsem závodně lyžovala a hrála tenis. To bylo hezké dětství a dospívání. Pak už jsem to se studiem moc neskloubila. Navíc jsem chtěla zkusit i jiné věci. Začala jsem tancovat a jezdit na jazzové lekce. Teď jsem ujela na plavání. V zimě se už moc těším na lyžovačku na Kaňúr."

17. Oba Vaši dědečkové pracovali do fotbalu. Pamatujete? A víte, co bylo doménou dědečka Franty?
„Jojo, pamatuju. U dědečka Jožky jen z vyprávění, to byl prý velký fanda a veselá kopa. A dědečka Františka si moc dobře vybavuju, jak vbíhá na hřiště a pomáhá jako zdravotník. Když byla dobrá zábava, tak hned začal bubnovat. Na cokoliv. Na chatě máme pořád ozembuch, ale většinou to byly lžičky. Dodnes bubnuje do stolu prsty. Ale druhý dědeček prý to měl stejně. Nezkazili oba žádnou srandu."

18. Žijete zdravě? Jak dobíjíte baterky?
„Reklama na zdravý životní styl rozhodně nejsem. Sice nekouřím, nepřecpávám se, ale ponocuju a jím cokoliv. Teda kromě tučných jídel. Energii nabírám v Brumově, kde lenoším, čtu si a chodím ven. Pak mi pomáhá kino, divadlo, výlety, plavání a klábosení s kamarády v kavárně."

19. Cestujete po republice. Jak vyzní Vaše porovnání Valašska a Valachů oproti zbytku republiky?
„Je vidět, že valaši jsou opravdu velmi srdeční, živelní, svérázní a silné osobnosti."

20. A co život v Brně? Co je Vám dnes bližší, naše valaština nebo brněnský hantec?
„Já brněnský hantec úplně nesnáším! Na valašštinu nedám dopustit! Jinak v Brně už jsem teď jen pár dnů v měsíci. Jednou se tam asi vrátím. Teď tam rekonstruujeme byt v mojí nejoblíbenější lokalitě, to mě momentálně dělá velkou radost."

21. Na co se nejvíce těšíte, když vyrážíte z Brna směr Valašsko a Brumov?
„Na rodinu! Na dobré jídlo! Na pohodu! Na přírodu! Na místní, které ráda potkávám!"

22. A teď trošku romantiky a fantazie. Je večer, díváte se na krásnou hvězdnou oblohu a vidíte padat hvězdu. Co si budete přát?
„Zdraví, pro všechny moje blízké hlavně zdraví! Nic víc, než mám, nepotřebuju."

23. Dnešní doba je složitá. Kdybyste mohla cestovat v čase, v jaké době byste chtěla žít a proč?
„Za první republiky. Vnímám to jako období velké naděje a pokroku, kdy lidé chodili krásně oblečení a měli slušné vychování. Trochu si to období idealizuju. Možná bych chtěla být ženou Oldřicha Nového nebo chodit na mejdany s Hugo Haasem a kamarádit se Zitou Kabátovou."

24. Rodiče to s námi myslí vždy dobře. Jakou nejlepší radu, kterou se řídíte, jste od nich dostala?
„Zdrav, chovej se slušně, nemluv sprostě a buď pokorná! Průběžně mi to opakují pořád."

25. Kdyby jste mohla něco ve svém životě vrátit, co by to bylo?
„O některých rozhodnutích občas pochybuju, pak mi dojde, kdybych je neudělala, tak bych nežila tak, jak žiju a nebyla spokojená. Byla to někdy divoká poznání, ale beru to tak, že to mělo být. Ráda bych se vrátila na základku, na tábor Ploština nebo výtvarné plenéry."

26. A teď Vám dám možnost položit otázku někomu z Brumova-Bylnice a já se Vám pokusím zprostředkovat odpověď. Tak prosím.
„Já mám jednu osobnost, které si v Brumově nesmírně vážím. Je to můj skoro soused Honza Měšťánek. Výborný hudebník, který je momentálně velmi úspěšný i v jiné oblasti. Já bych chtěla vědět kdy se konečně potkáme? A jakou nejzajímavější destinaci projel, co by mi doporučil?"

Co jsem slíbil, to musím splnit. Tady je odpověď Honzy Měšťánka.

Ad1) Ahoj Leo, příjemně mě potěšil telefonát pana Floreše, který mi – tím našim pravým rodným valašským dialektem(vždy rád slyším) – navrhl touto kreativní formou, odpovědět na dotaz, který si kontinuálně v určitých periodách vzájemně pokládáme.  Možná bych měl tento dotaz položit i Tobě? Je pravda, že čas docela běží a již pár let jsme se neviděli (kromě obrazovky, kde svou slavnou sousedku vídám), teď když nad tím přemýšlím, tak mám pocit, že stárnu....přestávám tedy nad tím radši přemýšlet, abys nestárla i Ty a navrhuji konkrétně ..tedy ještě v roce 2013? A možná mezi Vánočními svátky v Brumově? Myslím, že bychom měli utužit dobré sousedské vztahy po staru bez sociálních sítí.

Ad2) Hm, co bych doporučil za destinaci..? Pro mě byla v poslední době asi nejzajímavější Centrální Amerika, konkrétně Kostarika, to je úplně jiná země než co jsem navštívil do té doby. Pokud se člověk vyhne období dešťů, které má ovšem taky své kouzlo a centrům větších měst, kde je v noci poměrně vysoká kriminalita, je možno zde vidět v čisté necivilizované podobě místa, která do té doby člověk vídal jen na fotkách. Nádherní velcí motýli, kolibříci, kteří si člověku sednou téměř na hlavu, velcí papoušci, krokodýli, jedovaté žáby, leguáni na každém kroku, podobně jako u nás psi, dokonce značky u silnice i dálnice upozorňují „pozor leguán". Z míst určitě národní park Arenal s činnou sopkou a termálními prameny na úpatí, kde jsem ležel v pramenech, sledoval soptící vulkán a kolem mě poletoval kolibřík..kdyby mi tohle někdo říkal, tak mu nevěřím.  Nemůžu nezmínit excelentní peruánskou kuchyni v San Jose, je to asi top co jsem v životě ochutnal, ale i klasické syrové nakládané čerstvé ryby „seviče" , zdejší specialitu. Kostariku tedy vřele doporučuji, zvláště pobřeží Pacifiku, to je čistá esence nádhery! Toť tedy mé doporučení a pro mě zatím nejzajímavější z míst, která jsem v poslední době navštívil, v lednu začíná letní období, tak můžeš Leo vyrazit, to je tam velice příjemně.
Honza Měšťánek

27. Váš vzkaz návštěvníkům našeho informačního portálu.
„Děkuju všem, co rozhovor dočetli až do konce a neunudili se. Těším se na viděnou!"

No a to je dnes poslední odpověď, kterou mně i Vám Lea Surovcová sdělila. Mně nezbývá než pěkně poděkovat za ochotu a věřit, že se Vám rozhovor líbil. Současně přeju naší rodačce pěknou práci v médiích, krásné a zajímavé reportáže a co nejvíce těch nejlepších rolí na divadle. A k tomu samozřejmě zdraví, pohodu a vždy velký úsměv.

Připravil: Slávek Floreš  SD - Naše Valašsko info
Foto: archiv,  Lea Surovcová

Sdílet


 

Krasne-kabelky.cz

Luxusní dámské kožené kabelky a peněženky

 

 

Energetickou společnost

Si vyberte podle kvalitních recenzí a hodnocení.