Reklama

23. 06. 2017

Dnes má svátek: Zdeňka
Chyba
  • JUser: :_load: Nelze nahrát uživatele s ID: 44
středa, 28 září 2011 02:00

Mons. Jan Graubner, arcibiskup olomoucký a metropolita moravský.

Po kratší odmlce se Vám dnes pokusíme nabídnout další zajímavý rozhovor, který je našim malým příspěvkem ke svátku sv. Václava.

Hostem je tentokrát Mons. Jan Graubner, arcibiskup olomoucký a metropolita moravský. Pana arcibiskupa jsme oslovili krátce před jeho odjezdem do Španělska, kde se konalo Světové setkání mládeže, kterého se zúčastnili poutníci z celého světa. U příležitosti této akce navštívil Španělsko také papež Benedikt XIV. Pan arcibiskup byl velmi ochotný a okamžitě rozhovor přislíbil. Takže jsme zapracovali na otázkách a výsledek už posuďte sami.


Dobrý den pane arcibiskupe,
předem mně dovolte, abych Vám poděkoval za ochotu a vstřícnost k mé žádosti o rozhovor. A nyní již k otázkám.

1.    Nejprve bych Vás požádal o krátké osobní představení.
„Pocházím ze Strážnice, i když jsem se narodil v Brně. Pro život jsem nejvíc získal v krásné rodině s pěti dětmi. To si stále více uvědomuji a jsem za to vděčný. V současnosti jsem arcibiskupem olomouckým a v České biskupské konferenci jsem místopředsedou a k tomu mám na starosti Charitu a misie, ale taky přípravu Cyrilometodějského jubilea.“

2.    Dětství jste prožil ve Strážnici. Co Vy a folklor?
„Folklór mám samozřejmě rád, protože to jaksi patří k mému domovu, ale nikdy jsem v kroji netančil a nehrál. Rád si muziku poslechnu a třeba spolu zazpívám.“

3.    Co Vás přimělo k rozhodnutí o vstupu do kněžské služby?
„Po kněžství jsem nějak toužil od dětství, kdy jsem ministroval a byl u oltáře rád. Když jsem jako student objevil společenství věřící mládeže a dostal možnost tajné přípravy k biřmování, (Biřmován jsem byl na Slovensku. U nás to tehdy nešlo.) cítil jsem, že si to nemohu nechat pro sebe a zdálo se mi, že jako kněz bych mohl nejlépe pomáhat druhým objevit podobný poklad. A nelituju svého rozhodnutí.“

4.    Jak jste po absolvování Teologické fakulty a po získání kněžského svěcení absolvoval dvouletou vojenskou službu, která přináší řadu situací, které Vám jako novoknězi mohly dělat potíže?
„Služba v dělostřeleckém oddílu motostřeleckého pluku na Německých hranicích nepatřila k těm lehčím. Politruk měl navíc zvláštní péči o „faráře“ v uniformě, aby nerozvracel politickou morálku, ale někteří mi zas projevovali i sympatie. Když jsem kvůli potížím s páteří přešel z funkce obsluhy děla na pomocníka staršiny, bylo to lepší. Mohl jsem se občas ve skladě zamknout a modlit se nebo taky sloužit mši svatou. Měli jsme tam dost vojáků „sociálně nepřizpůsobivých“, kterým dělala vojna velký problém. Bylo to široké pole působnosti pro duchovní vedení a kamarádskou pomoc. Dnes to dělají oficielně kaplani v armádě.

Staří mazáci rádi vyprávějí vojenské historky. Vzpomíná se jen na ty humorné a s dobrým koncem. Tak taky nabídnu jednu takovou.  Jednou si mě zavolal hněvem roztřesený velitel oddílu a žádal radu: „Graubner, vy jste farář, řekněte mi, co mám dělat s vojákem, kterému jsem odpustil velký trest, a on si toho neváží? (Ráno po propuštění z vězení ho velitel našel při cestě do práce opilého ležet u silnice. Naložil si ho do auta a on mu ho celé pozvracel.) Říkám mu, že ve dvaceti je na výchovu pozdě. „Tím chcete říct, že jsme vám měli výchovu nechat?“ Přitakal jsem. Opatrně se ohlédl na všechny strany a potichu dodal: „Máte pravdu. Máte pravdu. Ale už radši běžte.“

5.    Několik let jste působil na Zlínsku a také např. ve Valašských Kloboukách. Jak na tyto roky vzpomínáte, co jste si zde nejvíce oblíbil a co Vám to dalo do Vaší další činnosti?
„Na Valachy vzpomínám velmi rád, zůstalo tam kus mého srdce. Je tam hodně dobrých lidí, kteří dovedli být Kristu věrní i v těžkých dobách. Nejvíce vzpomínám na tehdejší děti a mládež a mám radost, když vidím jejich hezké a často i početné rodiny. Lidé, kteří se nebojí náročné lásky a věrně vytrvají, i když je to těžké, jsou nadějí společnosti. Čím více člověk dává druhým, zvláště další generaci, tím více získává sám. To platí zvlášť o předávání víry a o výchově. Já jsem odešel z Valašska hodně obohacený.“

6.    Dá se najít nějaká modlitba, kterou máte nejraději?
„ Jistě. Především je to Otčenáš, protože v něm je všecko, oč se člověk může modlit. Pak už od mládí začínám každý den modlitbou svatého Otce Pia, kterou obnovuji své zasvěcení Bohu rukama Panny Marie. Víte, pro život s Bohem je taková obnova zasvěcení něco takového, jako když si manželé dají ráno pusu a tím obnoví své rozhodnutí žít dnešní den podle toho, co si slíbili před oltářem. Život s Bohem není jen pro sváteční chvíle. Bůh je s námi v dobrém i ve zlém. Na nás je, abychom to nezapomněli. Čím více šťastných chvil a dobrodružství, ale i těžkostí, s ním prožijeme, tím pevnější je náš vztah.“

7.    Můžete několika slovy vzpomenout polského papeže Jana Pavla II.? Má Česká republika šanci mít svého papeže?
„Teoreticky má šanci každý národ, ale zároveň je třeba vidět, že jsou větší národy a větší kněžské osobnosti. Jan Pavel byl opravdu mimořádný papež svým významem, o něm budou psát dějiny vždycky, ale byl zároveň velmi lidský a radostný. Na to si mohou vzpomenout třeba všichni, kteří se s ním setkali na Svatém Kopečku. V jeho blízkosti každý vnímal blízkost Boží, jako by byl na kraji ráje. Kdybychom se o to snažili všichni, pak by byl svět krásnější.“

8.    Při Vaší návštěvě na Světovém setkání mládeže jste určitě zaznamenal výzvu papeže, aby si věřící a ateisté vycházeli vstříc a zapomněli na vzájemnou konfrontaci. Jak hodnotíte tuto výzvu?
„ Je skvělá. Konfrontace vede nakonec k válce. Papež vyzývá k dialogu, tedy k vzájemnému naslouchání a společnému hledání. Dialog předpokládá lásku k tomu, s nímž mluvím. To neznamená, že musím s druhým souhlasit, ale když se máme navzájem v úctě, můžeme věci nazývat pravými jmény, i odsoudit omyly, ale nemůžeme se navzájem urážet. Papež se nebojí otevřeného hledání pravdy, protože je přesvědčen o pravdě, která je v Bohu. Nikoho nenutí k víře, ale věří, že každý, kdo poctivě hledá absolutní pravdu, nakonec dojde k Bohu.“

9.    Jak Vy hodnotíte vztah mezi jednotlivými církvemi u nás a jak se díváte na různé sekty, jejichž členové neustále obchází lidi a hledají nové příznivce?
„Je třeba jasně rozlišit vztah ke křesťanským církvím, který považuji dnes za velmi dobrý, i když jsme odlišní a nemáme jednotu v nauce, ale snažíme se o bratrské vztahy. Přes všechnu rozdílnost a přes nesouhlas s některými názory se chceme mít rádi. S většinou sekt je to horší, protože oni většinou o nás nestojí, odsuzují nás a myslí si, že jen oni mají pravdu a chtějí lidi zachraňovat přetahováním z církví do jejich sekt. Oddělenost a uzavřenost patří k základním znakům sekt. Tím jsou nebezpečné. Snad stojí za zmínku v době, kdy se jedná o hospodářské nezávislosti církví na státu, že katolíci vyšli naprosto neobvykle vstříc nekatolíkům a židům a z částečné nápravy křivd jim nechávají 20%, zatímco podle množství komunisty zabaveného majetku by dostali desetkrát méně. V tom vidím pravdivost ekumény, která nezůstává u hezkých slov.“

10.    Křty, svaté přijímání, biřmování či svatby, to vše má v církvi svá pravidla, která někteří lidé považují za příliš přísná až odrazující. Někteří kněží jsou k jejich dodržování někdy tolerantní. Je to vhodné? „Tolerance a milosrdenství je jistě na místě. Zároveň je třeba vidět skutečné dobro věřících. Promiňte, ale sezdat nepřipravené snoubence či dát svaté přijímání nevyučeným a těm, kteří s Bohem nekamarádí, je podobné jako dát řidičák těm, kdo nedělali autoškolu. Milosrdenství se snaží pomoci, vychází vstříc, nabídne třeba vhodnější čas nebo přidá lekci navíc, když je to potřeba, ukazuje trpělivost, ale udělit svátost bez přípravy není pravé milosrdenství, protože je to podíl na připravovaném krachu. To láska nedělá. Pokud při všem milosrdenství kněz někomu svátosti odloží, je to pro jeho dobro. Musí se lépe připravit, aby z toho měl větší užitek.“

11.    Při návštěvách bohoslužeb v Praze jsem „litoval“ kněze, který měl v kostele třeba pouze 10 lidí, z toho polovinu turistů. Je nějaká cesta ke zlepšení?
„Jsou místa, kde se počet věřících zvyšuje především díky tomu, že pokřtění pochopili svůj křest. Totiž, že každý pokřtěný má povinnost dělit se s druhými o svou víru. Misie nejsou jen úkolem kněží, ale všech pokřtěných. A věřte, přináší to mnoho radosti. Čtu o tom třeba v dopisech, které mi píší o svém hledání a pomoci věřících ti, kteří jako dospělí našli víru a požádali o křest. Není jich málo.“

12.    Jaký je Váš názor na lidi, kteří se považují za věřící, žijí slušně, občas se pomodlí a zajdou do kostela, ale vše jen nepravidelně?
„Je mi jich líto, protože se jim nabízí obrovské bohatství a oni jen chodí okolo a nečerpají z něho. Snad to neumějí. Moc jim přeju, aby objevili krásu Božího přátelství. Pak je nikdo nebude muset přesvědčovat či přemlouvat. Když jsem byl na pouti v Jeruzalémě, těšil jsem se na Kalvárii. Klečel jsem tam dlouho. Když jsem sahal rukou do díry po Kristově kříži, říkal jsem si: Tak právě tady za mě umřel Pán Ježíš. Tady někde vedle stála Panna Maria a apoštol Jan. Ovšem, já mám zpoždění 2000 let. Když jsem však kdekoliv u oltáře a při mši prožívám zpřítomnění Ježíšovy oběti, je to stejné, jako bych stál tady pod křížem vedle Marie a Jana ve chvíli, kdy Kristus umíral. Kdyby toto došlo věřícím lidem, utíkali by do kostela na každou mši. Nemluvili by o povinnosti, ale byli by šťastní, že mohou být při tom.“

13.    V řadě farností nyní působí polští kněží. Jak hodnotíte jejich práci a jak to s jejich působením vidíte do budoucnosti?
„Jsou pro nás velkou pomocí. V současné době je jich v diecézi přes čtyřicet a asi dvacet Slováků. Cizí pomoc ovšem není trvalým řešením. Jestli se chceme považovat za zdravou diecézi, musíme mít dost svých povolání. A to záleží hodně na rodinách, aby přijímaly děti a vychovávaly je ve zdravé víře.“

14.    Vím, že jste pro sportovní novináře a fotbalové funkcionáře inicioval konání konference na téma Etika a fotbal. Jaký je Váš vztah ke sportu, jak hodnotíte právě tu etiku v našem sportu a komu fandíte ve fotbale?
„Etika ve sportu je dnes podobně špatná jako v celé společnosti. Kupování výsledků ve sportu je stejně odporné jako kupování vědeckých titulů nebo voličských hlasů. Je nutné, abychom více cenili čest než zisk. Násilí fanoušků nemá se sportem nic společného a sportu ubližuje. Sport má přinášet radost z pohybu i radost z výhry, ale taky vést ke statečnému nesení prohry. Nefandím nikomu, protože nemám čas na sledování zápasů. Raději dělám duchovního rádce Orla, sportovní organizace, která se věnuje zdravému sportu všech generací a při tom myslí i na křesťanskou výchovu a kulturu sportovců. Čekám, že Valaši ukáží v této věci trochu více aktivity.“

15.    Má církev nějak zasahovat do politického dění a existuje nějaký vztah církve a strany KDU-ČSL?
„Církev se nespojuje se žádnou politickou stranou a nezasahuje do politických stran, i když má právo a za jistých okolností i povinnost se vyjadřovat k veřejným tématům především z hlediska mravnosti a spravedlnosti. U nás se třeba v posledních letech častěji vyjadřujeme k otázkám sociálním, ochraně rodiny či lékařské etiky. Podáváme svá vyjádření k zákonům a jednáme s politiky. Nemůžeme přeci mlčet, když se má uzákonit hřích. Křesťanům nemůže nikdo nařizovat, v jaké straně se mají angažovat. Nepřijatelné jsou pro křesťany jen strany, které stojí proti křesťanství. Současně nemůže nikdo upírat křesťanům právo na politickou práci ve straně, která spojuje křesťansky smýšlející politiky a křesťanské zásady si dá i do názvu. Je tu nesporná výhoda spojených sil a možnost stavět na sociální nauce církve. Osobně považuji za škodu, že KDU-ČSL neuspěla v posledních volbách do poslanecké sněmovny a doufám, že se tam zase vrátí.“

16.    Jaký je rozdíl mezi mešním vínem a vínem běžně dostupným v obchodech?
„Mešní víno se vyrábí pod církevním dozorem. Jinak se od kvalitních přírodních vín neliší. Nesmí být doslazované, nesmí se používat žádná chemie, pouze síření.“

17.    Jaký je Váš názor na různé horoskopy, kartářky, homeopatiku apod.?
„ Horoskopy a hádání z ruky či z karet, stejně jako všechny čaroděje, považuji za neslučitelné s křesťanstvím. Bible to říká jasně. U homeopatiky je třeba rozlišovat. Přírodní léčitelství není závadné. Léčivé byliny se vždycky používaly i v klášterech. Pokud však někdo dělá při přípravě léků různá zaklínání či vzývá ďábla a hledá čarovnou moc, to je pro křesťana nepřijatelné.“

18.    Máte nějaké své nejmilejší místo, kam se rád vracíte?
„ Mám jich víc. Nejčastěji je to Svatý Hostýn.“

19.    Jak dlouho byste v dnešní době vydržel bez mobilu, televize či internetu?
„Kdybych nebyl v úřadě, tak klidně pořád.“

20.    Co je lepší na roztažení cév, sport nebo raději troška slivovice či kvalitního piva či vína?
„Zásadně důležitá je správná míra. Jinak vám nic nepomůžou roztažené cévy, když se vám při zohnutí zlomí játra ztvrdlá cirhózou!!! „

21.    Jak si tzv, dobíjíte baterky?
„Denně při ztišení před Bohem. Velkým povzbuzením jsou mě mnohé návštěvy farností, setkání s lidmi ve společenství, které žije z víry. Pohled na lidi, kteří duchovně nespí a snaží se žít pro druhé, budovat živé společenství církve, je pro mne vždy povzbuzením. Jednou za rok čerpám v mezinárodní rodině biskupů, pár dní společné dovolené, pár dní jakési duchovní školy.“

22.    Jaký je Váš vztah k humoru a prosím o jeden oblíbený vtip.
„Vtipy vyprávíme asi všichni, ale humor je trochu víc. Ten přináší radost, ale ne na úkor druhého, nikdy nezraňuje. Nejde jen o zábavu, chvíli smíchu. Z humorné stránky je možné brát i události života, dokonce i různé nepříjemnosti je možné přejít s humorem a nedělat z nich tragedii. Předpokladem je ovšem radostný postoj a vnitřní svoboda čistého srdce. Každý z nás zná spoutanost uražeností či špatnou náladou. Taková pouta je třeba rychle odhazovat, aby se mohla vrátit radost. Bible říká: Radost z Hospodina je naší silou.       Ale když chcete i vtip, tak prý zemřeli staří dobří manželé. Potkají se v nebi a jsou velice šťastní. Obhlížejí nebeské pláně a najednou se děda zamračí a začne babičce brblat. Podívej, jak je tu krásně. Kdybys pořád nevařila ty tvoje nechutné diety, tak jsme tu mohli být už deset let.“

23.    Máte nějaké životní krédo, případně co je pro Vás v životě nejdůležitější?
„Přítomnost, protože minulost mi už nepatří a budoucnost ještě není. I věčnost bude stálou přítomností. Protože chci mít šťastnou věčnost, snažím se žít přítomný okamžik ve šťastném spojení s Bohem. Ale musím přiznat, že jsem stále začínající učeň. Naštěstí je tu Boží milosrdenství, kterému mohu svěřit svůj nezdar a další okamžik začít s novou nadějí.“

A tímto náš rozhovor končí.
Panu arcibiskupovi Graubnerovi děkujeme, že si na nás udělal čas. Současně doufáme, že Vás jeho odpovědi zaujaly a někomu také přinesly informace, které potřeboval.

Připravil: Slávek Floreš - NAŠE VALAŠSKO info

Krasne-kabelky.cz

Luxusní dámské kožené kabelky a peněženky

 

 

Energetickou společnost

Si vyberte podle kvalitních recenzí a hodnocení.