Reklama

16. 01. 2017

Dnes má svátek: Ctirad
pátek, 07 únor 2014 15:35

Milan Caletka, první občan Brumova-Bylnice, který se podrobil transplantaci srdce.

V roce 2012 jsem zveřejnil rozhovor, jehož hostem byl pan Prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc, přednosta Kardiocentra a Kliniky kardiovaskulární chirurgie Institutu klinické experimentální medicíny IKEM v Praze. Jeho jméno, to je přímá spojitost s jednou z nejnáročnějších lékařských „disciplín", s léčbou srdce. Při tomto rozhovoru jsem získal pohled na tuto tématiku ze strany lékaře, odborníka.


Předmětem dnešního rozhovoru je opět lidské srdíčko a jeho léčba. Rozdíl bude v tom, že v tomto rozhovoru Vám nabídnu pohled z té druhé strany, ze strany pacienta. Se svými pocity a zkušenostmi se s Vámi podělí pan Milan Caletka, podle mých informací první občan Brumova-Bylnice, který se podrobil transplantaci srdce.


1. Dobrý den, pane Caletko. Mám radost, že si tady můžeme po všech Vašich zdravotních potížích spolu posedět a v klidu si o tom něco říct. Ale na úvod bych Vás poprosil o krátké představení.
„Mám 63 let, jsem ženatý, máme 3 děti a už také 6 vnuků. A ještě bych dodal, že téměř 40 roků jsem strávil za volantem, jezdil jsem dlouho i s autobusem. Rád vzpomínám na výlety s dětmi, na zájezdy s fotbalisty či řadu poutních i jiných zájezdů. Bylo to pěkné."

2. Pak však přišla nemoc a život se Vám změnil. Cítil jste nějaké příznaky? Jak to všechno probíhalo?
„Tak je pravda, v mém životě to byl opravdu velký zlom. Do té doby jsem se cítil dobře, příznaky žádné. Všechno začalo 4. září 2011. Chystal jsem se na cestu do Brna, ale nebylo mně dobře. Sedl jsem do auta a jel jsem na pohotovost. A pak už to šlo ráz na ráz. Okamžitý převoz rychlou záchrannou službou do Zlína na internu. Následovala nutná vyšetření a za 2 dny převoz do Fakultní nemocnice v Olomouci, kde mně byl proveden bypass. Následoval lázeňský pobyt v Teplicích nad Bečvou a myslel jsem si, že už bude dobře. Bohužel, problémy pokračovaly. Zadýchávání, únava – to vše signalizovalo, že problém bude asi většího rázu. Nakonec se zjistilo, že levá srdeční komora pracuje pouze na 15%.

Následoval další pobyt ve Fakultní nemocnici Olomouc, kde mně byl voperován defibrilátor, čili tzv. hlídač srdce. Tato operace proběhla vlastně nadvakrát. Jak mně bylo vysvětleno, při druhé operaci mně byla voperována potřebná třetí elektroda. Ale ani po těchto zákrocích se nepodařilo stav zlepšit.


K dalším vyšetřením jsem byl proto odeslán do Fakultní nemocnice u Svaté Anny v Brně. Výsledek byl pak jednoznačný - je nutná transplantace srdce. S ohledem na můj zdravotní stav jsem byl zařazen na 1. místo listiny čekatelů na dárce. 23. července 2012 jsem pak opět nastoupil do FN u Sv. Anny v Brně a už 25. července proběhla vlastní transplantace."

3. A vraťme se nyní trošku nazpět, ještě před samotnou operaci. Jaká byla Vaše reakce po oznámení, že musí být provedena transplantace?
„V postatě to bylo pro mě jednoduché. Okamžitě jsem souhlasil. Byly tady pouze 2 možnosti, buď žít, nebo ne. Žádné nervování či stres, bylo to pro mě vlastně jediné možné řešení. Jiná cesta nebyla."

4. A jak reagovala Vaše rodina?
„S manželkou i dětmi to bylo trošku jiné. Všichni to velmi silně prožívali a měli obavy z toho, jak to všechno dopadne. Není třeba si nic nalhávat, je to těžká operace a rizika tam jsou. Ale všichni mě povzbuzovali a dodávali mi sílu. Dnes jsem jim za to velice vděčný a moc jim děkuju."

5. Jaké bylo čekání na dárce?
„Jak už jsem uvedl, po nástupu do nemocnice jsem na dárce čekal pouze 2 dny. Na dárce tam čekalo samozřejmě mnohem více pacientů a pamatuji si, že každý přílet vrtulníku, který většinou srdce od dárce přepravoval, dával někomu z nás šanci. Já osobně jsem byl připravený i na to, že mohu čekat delší dobu. Jsou totiž případy, že doba čekání se může protáhnout třeba i na rok a víc. V tomto jsem měl opravdu velké štěstí."

6. A pak už přišly chvíle před operací. Co jste ještě musel zvládnout? Přišel i strach?
„Hlavní část potřebných vyšetření a příprav už byla za mnou. Tady třeba uvedu, že mně například museli vytrhnout 7 zubů, u kterých byla nějaká vada, třeba váček či zánět. Takže když jsem získal dárce, šlo to už velmi rychle. Nějaký strach jsem si ani nepřipouštěl a vlastně na něj ani nebyl čas. Věřil jsem lékařům, kteří měli vše ve svých rukou, a já jsem svoje starosti vložil do rukou Pána Boha."

7. A teď něco k samotné operaci. A ještě, jak si vzpomínáte na první okamžiky po probuzení?
„Operovaný jsem byl 25. 7. 2012. Hlavním operatérem byl Přednosta Centra Kardiovaskulární a transplantační chirurgie nemocnice u Sv. Anny Doc. MUDr. CsC Petr Němec. Transplantace trvala celkem 7 hodin. Z tohoto času jsem určitou část přežíval s pomocí přístrojů s tzv. mimotělním oběhem. Nevím přesně kolik lidí u operace bylo. Byly to však 2 týmy lékařů. Jedna skupina odebírala moje nemocné srdce, druhá připravila a následně mně voperovala nové srdíčko.

Po skončení operace následoval několikadenní pobyt na JIP. Tam si pamatuju, že probíhalo, teď to řeknu velmi laicky, takové pročišťování organizmu i nového srdíčka formou proplachování (kapačky) krevní plazmou. Vím jenom to, že jsem musel mít na sobě hadičky a tři baňky, do kterých stále něco přitékalo z těla. No jistě to bylo složitější, to je jenom můj pohled.

A první chvilky po probuzení? Tak to si vzpomínám, že jsem musel mluvit. A moje první slovo bylo „žízeň". Ale to víte, pivo jsem nedostal (dodal pan Caletka s humorem jemu vlastním). Domů jsem byl propuštěn 21. 8. 2012, tedy 26 dní po provedené transplantaci."

8. Co bylo dál, jak se to zlepšovalo, byly potíže či komplikace?
„Co bylo dál, to je v tomto případě složité. Transplantované srdce je novým orgánem v mém těle a základem konečného úspěchu transplantace je, když tělo tento orgán přijme. A tomu se pomáhá tím, že musím brát celou řadu léků a navíc se snažím pomáhat i já. A to třeba tím, že dodržuji dobrou životosprávu, snažím se žít v klidu a bez stresů. I tak jsem musel nějaké komplikace zvládnout. Uvedu např. otoky nohou či tvorbu krevních podlitin na rukou. Toto opravdu není léčení angíny či podobně. Jedná se o dlouhodobou léčbu, vyžadující jednak hodně vůle a trpělivosti a také důvěry v sebe i lékaře, víry, že všechno dobře dopadne. A tak se snažím."

9. Víte něco o dárci?
„Tak tady jsem si říkal, že to vědět nechci. Až po nějaké době, ještě při pobytu na JIP, za mnou přišel profesor Němec a řekl mi, že mám srdce od dívky. A moje pocity? Nevím, zmohl jsem se pouze na to, že jsem panu profesorovi poděkoval."

10. Jak jste snášel po operaci pobyt v nemocnici?
„ Bral jsem to tak, že to nejhorší mám za sebou a je třeba vydržet. Hodně mně pomáhalo i to, že sestřičky byly velice hodné a ochotné a vůbec celá péče byla příkladná."

11. Co bylo vůbec nejhorší, co Vám nejvíc pomáhalo?
„Vůbec nejhorší okamžik bylo to, když jsem se od lékařů dozvěděl zprávu o stavu mého srdce. Navíc jsem zjistil, že jsem prodělal tzv. rozšířený infarkt, při kterém přežívá asi 30% pacientů. Tak to bylo opravdu těžké. Ale překonal jsem to díky podpoře rodiny a také proto, že jsem věřil. Věřil jsem lékařům, věřil jsem i sobě a věřil jsem také v pomoc Pána Boha."

 

12. Přijel jste domů. Na co jste se nejvíce těšil a co jste si dal dobrého?
„Je to jednoduché, těšil jsem se na domov. To je pro mě všechno. Rodina, kamarádi, sousedé, známí. Co se týká nějakých pochoutek, tak to jsem se musel brzdit a žádné rozšoupnutí nemohlo být. Poměrně náročná dieta moc nedovolila. Ale to nevadilo. Byl jsem konečně doma, byl sem spokojený."

13. Jaká máte nyní omezení, dodržujete vše dle pokynů lékařů? Jaký jste pacient?
„I dnes, skoro rok a půl po operaci, beru ještě dost léků a musím dodržovat určitou dietu. Nesmím alkohol, nemohu zvedat těžší předměty, musím se zdržet větší námahy. Zajímavé je i to, že se nesmím normálně koupat, ale pouze sprchovat. K tomu jsem stále pod dohledem lékařů, absolvuji pravidelné prohlídky apod. Musím říct, že s tím problém nemám, snažím se všechno dodržovat, protože si dnes velice vážím svého zdraví."

14. Jak Vás poznamenalo to, co všechno jste musel absolvovat a zvládnout?
„ Tak především už podle rad lékařů vím, jak škodlivý je pro moje zdraví a také pro zdraví každého z nás, špatný způsob života. Jak nám škodí dlouhodobý stres, jak se může nevyplatit to, že neumíme odpočívat, že přeceňujeme své síly.
Nechci nikoho strašit ani příliš radit. Ale doporučuji všem rozumný přístup k práci, dostatek odpočinku a přiměřeného pohybu, střídmost v jídle i pití, dobrou náladu a dobré mezilidské vztahy. Já už dobře vím, že není třeba zvládat věci za každou cenu, že je zbytečné řešit malichernosti. Vím, jak je zdraví důležité a jak je život krásný. A chci udělat maximum pro to, abych si života ve zdraví a spokojenosti ještě co nejvíce užil."

15. Takže asi žijete v klidu a pohodě?
„Ano, o to se za pomoci své manželky a dětí snažím. Času mám dost. Rád se podívám na televizi, přečtu si pěknou knížku, luštím křížovky a mým velkým koníčkem je nyní počítač. Rád si také zajedu za vnoučaty a mezi nimi omládnu. V kontaktu jsem i s některými ze spolupacientů, takže si předáváme nějaké ty rady či zkušenosti. Ale abych to uzavřel. Raduju se z každého nového dne a žiju."

Tak tolik slova pana Caletky. A myslím, že to v řadě věcí byla slova velmi poučná. Děkuji panu Caletkovi za ochotu, s jakou přistoupil k tomuto rozhovoru, děkuji také jeho manželce za pomoc. Panu Caletkovi pak přeju do dalších let hodně zdraví a ať mu vydrží jeho dobrá nálada a optimismus.

A ještě malá poznámka. První transplantaci srdce provedl v roce 1967 Christiaan Barnard. U nás byla první úspěšná transplantace provedena 31. 1. 1984 v pražské IKEM.

Připravil: Slávek Floreš SD- Naše Valašsko info


 

 

Krasne-kabelky.cz

Luxusní dámské kožené kabelky a peněženky