Reklama

14. 12. 2017

Dnes má svátek: Lýdie
Chyba
  • JUser: :_load: Nelze nahrát uživatele s ID: 44
sobota, 12 duben 2014 19:39

Lucie Končická ze Slavičína připravovala bakalářskou práci "Den sv. Patrika" v New Orleans

V našem dalším rozhovoru jsem se dostal poprvé do Slavičína. Oslovil jsem tamní studentku Lucii Končickou, se kterou jsem si mohl popovídat o jejich zážitcích při návštěvách USA.


Je dobře, že dnešní doba umožňuje mladým lidem takové cestování, které jim určitě přinese řadu zkušeností. A je také dobře, že se s námi Lucie se svými poznatky ze země za velkou louží podělí. Tak si pojďme poslechnout, jak si to užívala a co nového a zajímavého poznala.


1. Dobrý den. Jak je u nás zvykem, nejdříve Vás poprosím o krátké představení.
„Jmenuji se Lucie Končická a pocházím ze Slavičína. Je mi 22 let a momentálně jsem studentkou Masarykovy Univerzity, kde studuji anglický a německý jazyk. Mou zálibou je cestovat a potkávat mnoho zajímavých lidí."


2. Cestování je krásná věc. Ale dá se to skloubit s náročným studiem?
„No v mém případě to bylo vlastně ideální spojení. Tato záliba mě vlastně dovedla k tématu mé bakalářské práce. Konkrétně to byla návštěva Dublinu v Irsku a následně pak pobyt v New Orleans v USA. V tomto rozhovoru bych krátce připomněla, jak to všechno začalo v Dublinu, a pak bych se chtěla spíše věnovat mé návštěvě města New Orleans, zvaném také „ Big Easy"."


3. Tak do toho.
„Všechno to začalo roku 2012, kdy jsem na Nový rok zavítala do Dublinu, abych tam oslavila tento den a navštívila staré známé. Při oslavách jsem se dala do řeči s mými kamarády a dokonce i s místními štamgasty. Prodiskutovávala jsem s nimi jejich významné svátky a slavnosti. Ale nejvíce pozornosti jsme věnovali jejich významnému svátku, kterým je Den svatého Patrika (irsky: Lá 'le Pádraig nebo Lá Fhéile Pádraig). A jedním z hlavních důvodů nemohlo být nic jiného než pivo. O Irech je známo, že jsou stejně jako my Češi velcí pivaři. A shodou okolností se právě den svatého Patrika vyznačuje nadměrnou konzumací piva a alkoholu vůbec. Toto je pro Iry opravdu typické. Tento svátek se mi velice zalíbil a chtěla jsem se o něm dozvědět mnohem víc. A jelikož vím, že se den svatého Patrika slaví i v zahraničí, zejména v USA, napadlo mě, že bych o tom mohla napsat bakalářskou práci. Nakonec jsem do mé práce zahrnula i město New Orleans a Chicago, kde se nachází mí kamarádi, kteří mi nabídli bližší informace k této slavnosti v jejich městech. A tak vlastně vznikl námět k mé bakalářce, která se narodila tak trošku ve spojení s dobrým pivečkem."


4. No jeví se to zajímavě. Ale chtělo to další cestování.
„Tak to jistě. Ale to nebyl problém, spíše radost. Takže po návštěvě Dublinu jsem se rozhodla využít nabídky kamarádů a zavítat i do města New Orleans ve státu Louisiana v USA. Musela jsem ten svátek svatého Patrika vidět na vlastní oči. A byla to paráda. V onen den, 17. března, se konaly v ulicích New Orleans obrovské slavnosti s alegorickými vozy jedoucími ulicemi, které byly plné lidí v zeleném oblečení, držící v rukách zelené piva nebo pivo Guinnes, které pochází z Irska. Kdo ovšem nebyl zeleně oděn, byl potrestán tím, že ho někdo štípnul, což je tradice. New Orleanskou raritou je, že z alegorických vozů jsou házeny lidem různé věci, jako například náhrdelníky, kokina, zelí, mrkve, brambory, žvýkačky a jiné sladkosti. Ale řeknu Vám, je to docela makačka něco ulovit. Davy lidí v zeleném se snaží ukořistit co nejvíc potravin, aby si z nich pak podle tradice mohli uvařit oběd. Tato tradice se dodržuje i jako symbol úcty k Irsku a připomíná dobu, kdy Irové za Velkého hladomoru v 19.stol opustili zemi a odcestovali do USA, kde později začali oslavovat jejich národnost skrze den svatého Patrika."


5. Tady se nemohu nezeptat na kvalitu tamního piva. A kolik jste jich zvládla?
„Nejvíce se tu konzumuje pivo Guiness, Abita nebo Budlight, které je obarveno na zeleno. Jsou to dobrá piva, ale já jsem více věrná těm českým. Mé nejoblíbenější pivo bylo Abita strawberry (s jahodou příchutí). Miluju totiž jahody. Na den svatého Patrika jsem jich popravdě moc nezvládla, jelikož jsem se věnovala alegorickým vozům a chytání náhrdelníků."


6. Ale určitě to není jen o pivu a alkoholu. To by ta bakalářská práce asi neprošla?
„Tak to určitě. V bakalářské práci jsem se zajímala zejména historií a průběhem oslav tohoto svátku, kde jsem porovnával tradice a zajímavosti ve městech, jako jsou Dublin, Chicago a New Orleans. Během pobytu v New Orleans jsem zažila nejenom tento úžasný svátek, ale objevila jsem také velkou krásu tohoto města, které je proslulé jazzem, festivaly, vodoo a upíry. Mimo jiné, jakožto správný turista z Valašska, jsem okusila mnoho zajímavých jídel a navštívila jsem místa, které v Evropě jen tak nenajdeme."


7. Tož tomu bychom se mohli trošku věnovat. Možná naše čtenáře navnadíme k návštěvě tohoto jistě krásného místa.
„Začala bych asi tím, že bych v životě nevěřila, že zkusím jíst aligátora, krevetu, sumce nebo ústřici. Vždycky jsem se takových věcí štítila, ale musím přiznat, že mi to zachutnalo. Výjimkou nebyl ani pravý americký hod dog a pouze v New Orleans dostupné „beignets" což je sladké pečivo s obrovským množstvím cukru na povrchu. To je opravdu dobré, ale pokud má někdo špatný chrup, může se dostat do problémů.


Dalším typickým jídlem v New Orleans je tzv. „po´boy" / „ poor boy", neboli chudý chlapeček. Je to víceméně obrovský sendvič se speciální bagetou, naplněný vším možným. Dá se v tom objevit maso ze sumce, kuřete, či třeba hovězí, nebo také zelenina a mořské plody. Mým nejoblíbenějším místem však byl obchod Joghurtland, kde jsem si často zamlsala a koupila si tamní pochoutku, mražený jogurt s různými přísadami (lentilky, ovoce, lupínky atd.). Zaujala mě ještě jedna věc. Když vstoupíte do jakéhokoliv supermarketu, oslní vás velikost všech potravin. Všichni se na mě dívali, když jsem si fotila, jak veliké jsou např. brambory nebo okurky."


8. A jsou tam i české restaurace, navštívila jste nějakou?
„Bohužel jsem žádnou českou restauraci zatím nenašla. Ale zaslechla jsem o německé restauraci, kterou vlastní Češi. Tak snad příště."


9. Tak to bylo něco k uspokojení chuťových buněk. A co ta zajímavá místa?
„Samotné město New Orleans je „awesome" / úžasné, jak se říká v Americe. Jeho památky a kultura, která se točí hodně kolem jazzu, mě oslnila. Při procházení města jsem slyšela kapely hrající na každém rohu, no není to krása! Možná proto je toto město úzce spjato s trumpetistou Louisem Armstrongem, kterému je věnovaný jak park „ Louis Armstrong Park", tak i letiště „ Louis Armstrong New Orleans International Airport". Krásné a velmi zajímavé je centrum města. Je obklopeno řeknou Mississippi, historickými budovami a chrámy jako je například Jackson Square či nejznámější ulice „ French Quarter" proslulá svými bary, kluby a krásnými španělsko-fracouzskými balkony, ještě z dob francouzské a španělské nadvlády. Proto jsem také objevila na domech cedule jak ve francouzštině, tak i ve španělštině, zaznamenávající dobu, kdy se tyto národnosti ve městě vyskytovali.

Jako další zajímavostí New Orleans je obrovský stadion Superdom, kde se miliony fanoušků amerického klubu „ Saints" potkají a zařvou: „Who dat say dey gonna beat dem Saints?"/ „ Kdo říká, že nás porazí"? Poblíž se nachází také doupě hazardu, kasino „Harrah´s", kde jsem si vyzkoušela něco vsadit a dokonce i vyhrát. Nezapomenutelná byla pro mě také možnost zastřílet si z opravdové zbraně, rozdovádět se v amerických nákupních střediscích a navštívit „Oak Alley Plantion", plantáž ukazující historii z doby otroctví. Učarovalo mně také Akvárium a točící se bar v podobě kolotoče, to rovněž patří mezi velké zajímavosti New Orleans. Milovníci mostních staveb by byli nadšení z pohledu na nejdelší most na světě („Lake Ponchartrain Causeway"), který odpovídá 30 minutám jízdy v autě. Smutnou částí tohoto města je nespočet hřbitovů a opuštěných částí města, které jsou po Hurikánu Katrina už neobydlitelnou oblastí."


10. Měla jste možnost poznat také noční život v tomto městě?
„Ale samozřejmě, co by to bylo za cestování bez poznání zdejší kultury. Navštívila jsem jak bary, kde se hrál převážně jazz, tak např. i jednu charitativní akci proti kriminalitě vedenou starostou města."


11. Možná by bylo dobré říct ještě několik zajímavostí ze života v tomto městě.
„Mile mě překvapilo, jak moc jsou tam lidé přátelští, milí a upovídaní. Co se týče bezpečnosti, tak se člověk opravdu nemusí bát. New Orleans je sice proslulé svou kriminalitou, ale když se člověk pohybuje kolem historických památek a ne někde na okraji města poblíž ghetta, tak se nemůže nikomu nic stát. Navíc, turistická část města je střežena haldou policistů. Jinak mě třeba zaujalo, že se nikde nevyskytují diskotéky a obecně moc neumí tančit, teda převážně muži. Bylo mi řečeno, že lidé spíše chodí do barů na pár piv jako my do hospod a kneip.

Co se týká počasí, tak to je tu úžasné. Pořád teplo, slunečno. Opravdu bych si přála, aby takové počasí bylo i u nás, i když prý v létě jednou denně prší třeba 30 minut v kuse. Jako zimomřivý člověk se mi avšak nezamlouvala jejich klimatizace. Když přijdete z venku zpocení a zvyklí na tu vysokou teplotu, tak vás ten studený vzduch z klimatizace úplně praští do obličeje. Já jsem si na to bohužel nemohla zvyknout, takže jsem s sebou pořád nosila svetr."


12. A úplně na závěr, co vzkážete čtenářům Našeho Valašska?
„Doufám, že jsem Vás mým příběhem navnadila k návštěvě tohoto krásného města. New Orleans je město mnoha národností, tak je na čase, aby i o nás věděli. Já tam rozhodně ještě zavítám. Co vy?"

Co ještě dodat? Pokud Vás vyprávění Lucie zaujalo a jak ona říká „navnadilo", pak neváhejte. Rozbijte prasátko s úsporami a hurá přes oceán. Co se mě týká, tak to asi nevyjde. Do letadla by mě asi nikdo nedostal. A nyní už mně nezbývá než Lucii poděkovat za její vyprávění a popřát jí, ať se do New Orleans podívá co nejdříve. A také to, aby její bakalářská práce se zajímavým tématem byla učitelským sborem dobře přijata.

Slávek Floreš SD- Naše Valašsko info

 



 

Krasne-kabelky.cz

Luxusní dámské kožené kabelky a peněženky

 

 

Energetickou společnost

Si vyberte podle kvalitních recenzí a hodnocení.