Reklama

22. 02. 2017

Dnes má svátek: Petr
úterý, 30 prosinec 2014 01:04

Markéta Zubková z Valašských Klobouk pomáhá v USA indiánům

Když jsem se začínal v seriálu rozhovorů orientovat na občany z našeho Valašska, neměl jsem tušení kolik nových a zajímavých osobností se objeví. A myslím, že tento rozhovor to opět potvrdí.


Mým dalším hostem bude Markéta Zubková z Valašských Klobouk, za kterou jsem však musel „vyrazit" až za moře - do USA. A jsem přesvědčený, že to stálo za to. Čtěte a posuďte.

1. Dobrý den. Nejprve bych Vás požádal o krátké představení našim čtenářům.
„Dobrý den. Jmenuji se Markéta, ráda lyžuji, jezdím na horském kole a chodím po horách se psem Chitem. Ráda se učím novým věcem, jazykům a poznávání různých národností a kultur. Mám ráda čokoládu, pivo a samozřejmě slivovici."


2. Je řada důvodů, proč mladý člověk odchází do zahraničí. Jak to bylo ve Vašem případě?
„V mém případě to byly coloradské hory a lyžování. Po ukončení školy na začátku února 2002 jsem neměla práci, potřebovala jsem si trošku odpočinout od školy a urovnat si v hlavě, co vlastně chci dělat. Tak jsem si odjela zalyžovat do Colorada, kde můj bratr Martin už nějakou dobu pobýval. No, a pak se mně to moje lyžování o pár let protáhlo...."


3. Naučit se žít a hlavně živit v cizí zemi, ve Vašem případě ve státě Colorado v USA, to znamená nutnost určitých znalostí a také schopnost adaptovat se na zcela jiné prostředí a kulturu. Co všechno jste musela zvládnout a překonat?
„Především znalost jazyka. Anglicky jsem už trochu uměla, když jsem do Colorada přijela, ale chvilku mně trvalo, než jsem se rozvykládala a pochytila slang a běžné každodenní výrazy, což jsme bohužel na škole moc neprobírali. Pak jsem se rozhodla vrátit do školy, a to mně pomohlo obeznámit se trochu blíže s jejich kulturou a prostředím. Abych pravdu řekla, tak se pořád něco nového učím, ať už je to nové slovíčko, nebo jak to vlastně všechno tady funguje."


4. Přibližte nám trošku místo Vašeho působení – příroda a její krásy i nebezpečí, divoká zvířata.
„Bydlím v nádherném lyžařském středisku Crested Butte ve Skalistých horách, je to asi něco málo přes 30 km vzdušnou čarou přes hory do Aspenu, ale asi 4 hodiny po cestě autem. Crested Butte bylo založeno koncem 19. století jako hornická osada přistěhovalci z Chorvatska a Slovinska a je vyhlášené svým extrémním lyžováním. Zima tu bývá dlouhá, ale máme tady hodně slunných dnů. Colorado mívá v průměru kolem 300 slunečných dnů ročně. I když mám lyžovaní ráda, dávám přednost létu, které je sice kratší, ale má jedny z nejkrásnější horských květin, jaké jsem kdy poznala. Ne nadarmo se o Crested Butte říká, že je hlavním městem Colorada těchto horských květin (Wildflower Capital of Colorado). V létě se dá dojít přes hory do Aspenu, většinou je to výšlap na 2 dny. V zimě se zase pořádá závod přes hory do Aspenu, kdy závodníci vyrazí o půlnoci a celou noc běží na lyžích přes hory, je to asi 64 km. Crested Butte je velmi bezpečné místo, většina lidí tu nezamyká domy ani auta, snad koncem léta a na podzim jsou lidi opatrnější, protože medvědi hledají zásoby na zimu a jsou tak drzí, že klidně vlezou i do baráku nebo se vlomí do auta, když tam ucítí nějaké jídlo."


5. Dá se krátce vyjádřit největší rozdíl života v USA a u nás? Např. chování lidí, bezpečnost, respekt vůči zákonům...

„Asi jako všude na světě tu máme dobré a špatné lidi. Crested Butte je malé horské městečko s velmi přátelskými obyvateli. Když se náhodou něco ztratí, třeba kolo, tak se to druhý den někde objeví, protože někdo si to jenom vypůjčil. Ve městech ta bezpečnost a chování lidí bude asi jiné. Je tu víc místa, prostoru, vzdálenosti mezi městy jsou větší, aspoň u nás na západě. Alkohol se tu může pít od 21, řidičák je možné dostat od 16. Není možné si koupit pivo a sednout si na ulici na lavičku a vypít si ho, muselo by být v sáčku, aby nebylo vidět, že je to alkohol."


6. A co krajané a také stesk po domově, po rodině?
„Máme tady malou českou komunitu, je nás tu asi kolem 6 a většinou slavíme narozeniny a Vánoce spolu. Samozřejmě bych byla raději, kdyby Klobouky nebyly tak daleko, ale v dnešní době díky technologii je spojení s domovem jednodušší. Taky jsem velmi ráda, že je tu bratr Martin. Ten už je tady asi 15 roků a pracuje s kreditními kartami."


7. Jak jsem zjistil, je Vaše jméno velmi silně spojeno s Cora indiány, žijícími v Coloradu. Jak jste se k tomu dostala?
„Chtěla jsem se naučit španělsky, tak jsem asi před 10 lety začala spolupracovat s jednou místní organizací, která pomáhá imigrantům, přistěhovalcům a začala jsem pro ně tlumočit, většinou u doktora. Španělština je pro Cora indiány jejich druhým jazykem, mají svůj vlastní jazyk Cora, takže jsme na tom byli někdy podobně, co se týkalo jazykových znalostí. Tlumočila jsem u porodu, ve vězení a při dalších emočně vypjatých situací; snažila jsem se jim pomoci začlenit se do společnosti."


8. Měla jste možnost podívat se do jejich rodného kraje?
„Ne, bohužel jsem ještě neměla tu možnost podívat se do jejich rodného kraje, doufám, že mi to brzy vyjde."


9. Pro Čecha je asi zajímavé poznat jejich život zblízka a pro ně je určitě stejně zajímavé poznat Vás. Dostáváte se i do jejich rodin, jak žijí? Ovlivňujete nějak jejich život?
„Většina z nich žije velmi skromně; z toho mála, co tu vydělají, posílají ještě peníze domů. Dostávám se do jejich rodin docela často díky různým integračním programům, s kterými spolupracuji. Informuju je o jejich právech, o nichž mnozí nemají ani ponětí, snažím se jim otevřít oči. Často mě taky zvou na jejich fiesty. Nejenom Cora Indiáni, ale většina latinskoamerických národů rádi oslavují téměř cokoliv, od prvních narozenin jejich dětí až po svátek Panenky Marie (Santa Maria de Guadalupe)."


10. Udržují si nějaké zvyky svých předků? A co tradiční indiánské sepětí s přírodou či třeba tzv. šamanství?

„Ve své zemi si udržují své zvyky, nemají šamany, ale curanderos-tradiční léčitele, kteří se jim snaží vyléčit jejich neduhy. Když ani to nepomůže, tak už musí jít k doktorovi tady. Většinou se ve všem jedná o určitý synkretismus, je to kombinace jejich indiánských zvyků a moderní medicíny nebo náboženství."


11. Čím jste si získala jejich důvěru, co pro ně všechno děláte?
„Abych pravdu řekla, ani nevím, čím jsem si získala jejich důvěru, snad svým nezištným způsobem, jak se jim snažím s určitými věcmi pomoci."


12. Dá se v některých případech hovořit i o přátelství?
„Řekla bych, že ve většině případů se jedná o přátelství a vzájemnou důvěru. Abych byla upřímná, myslím si, že mám víc španělsky mluvících kamarádů než anglických mluvících přátel."

 

13. Určitě jste s nimi zažila spoustu zajímavých věcí. Podělíte se s námi o ty nejzajímavější?
„Jsou to především kulturní rozdíly. Vzpomínám si, že jsme třeba strávili hodně času vysvětlováním ročních období. Neznají určité pojmy, ale vysvětlí si to svým způsobem – jaro je období, kdy všechno kvete, podzim je období, kdy listy mění barvu, atd."


14. Je určitě více skupin lidí, kteří potřebují podobnou pomoc. Neobracejí se na Vás?
„Obracejí se na mě především hispánští imigranti, kteří mají nějaký problém. Snažím se jim pomoci nebo jim aspoň doporučím někoho, kdo by jim mohl pomoct."

15. Dočkáte se od vašich „klientů" nějaké formy vděku? Váží si Vaší pomoci?
„Myslím, že si toho velmi váží, důkazem jsou častá pozvání k nim domů na tradiční jídla - tortillas, tamales, enchiladas atd., která chutnají o hodně lépe než v mexické restauraci..."


16. Ale zvládat takový rozsah pomoci asi nelze dělat bez pomocí nějakých organizací?
„Spolupracuju především s Hispanic Affairs Project (Project Hispanských Záležitostí), nezisková organizace, která se zaměřuje na integraci imigrantů v západním Coloradu."


17. A tato, dalo by se říct charitativní činnost, je i Vaším zaměstnáním?
„Ano. Učím imigranty angličtinu, vypomáhám v jedné právnické firmě se španělsky mluvícími klienty, navštěvuji pastevce a snažím se identifikovat porušování pracovních a lidských práv. Taky pracuji pro jinou neziskovou organizaci Sustainable Development Strategies Group, kde mám na starosti vzdělávací programy v oblasti trvale udržitelného rozvoje přírodních zdrojů. Pořádáme kurzy na Univerzitách v Denveru, Arizoně a v Gunnisonu. V současné době si dokončuju BIA (Bureau of Immigration Appeals) certifikát, abych mohla jako asistent imigračního práva pomáhat s určitými imigračními případy."


18. Narážíte v případech, kdy se snažíte nějaké skupině lidí pomáhat, i třeba na porušování zákonů či lidských práv? Pokud ano, bojujete proti tomu?
„Především u jihoamerických pastevců (většina pochází z Peru a Bolívie) se jedná o porušování lidských práv, protože pasou ovce v nepřístupných místech v horách a nemají skoro žádný kontakt s okolním světem. Nejsou si vědomi svých práv a neví, jak se bránit. Spoléhají jenom na svého bosse, majitele ranče, který jich v mnoha případech využívá. Nejhorší na tom je, že nízký plat a podmínky, v kterých se nacházejí, jsou tak nešťastně zákonem zformulovány, že není problém je obejít a zneužít.

pastevec z Bolívie jménem Eracleo

Pastevce se snažíme najít na odlehlých místech a poučit je o jejich právech. Mnozí mají strach ze svého bosse, a i když si na něj stěžují, neodváží se mu odporovat. Snažíme se získat jejich důvěru a někteří jsou velmi vděčni za naše přátelství. Tráví většinu času sami, jenom se psem a ovcemi, takže je pro ně vzácnost, když mají společnost a mají si s kým u kávy nebo oběda povykládat. Pracujeme na kampani za zvýšení platu a zlepšení jejich pracovních a životních podmínek, snažíme se vzdělávat veřejnost v této problematice a spolupracujeme s právníky na identifikování případů porušování lidských práv."

Peruánský pastevec Ricardo

 
19. Ale to pro Vás nemusí být příjemné, to se řadě lidí nemusí líbit. I třeba proto, že jste cizinec. Nemáte s tím nepříjemnosti? Nebojíte se?
„Každé povolání, především to, které se zaměřuje na porušování lidských práv, má svá rizika. Snažíme se být velmi opatrní, chránit nejenom sami sebe, ale hlavně ty lidi, za jejichž práva bojujeme."


20. Dostanete se v diskuzích se svými „klienty" na debatu o Česku? Říká jim to něco?
„Někteří si vzpomenou na Československo, někteří na fotbal nebo na pivo. Jeden můj bývalý student znal dokonce Jana Husa."


21. Jak hodnotíte těch 12 let strávených v USA, čeho z toho, co jste dokázala, si nejvíce vážíte? Co Vás nejvíce nadchlo a co zklamalo? Dokázala byste žít v USA trvale?
„Nejvíc si vážím přátelství, která jsem za ta léta získala. A taky různá ocenění, která jsou potvrzením toho, že to, co dělám, má smysl. Nadchla mě příroda a rozmanitost kultur a národností, ale nečekala bych, že se tu setkám s porušováním lidských práv v takovém měřítku. A jestli bych tu dokázala žít natrvalo? Zatím ano, i když člověk nikdy neví..."


22. A co děláte ve volném čase, pokud ho najdete? Sportujete?
„Ráda jezdím na horském kole, dělám jógu, chodím na túry po horách a v zimě lyžuji. Minulý rok jsem si od mých pastevců pořídila psa, tak se navzájem venčíme a díky němu jsem taky začala víc jezdit na běžkách."


23. Krajina na rodném Valašsku je krásná. Neschází Vám? A to nemluvím o českém pivu či o kvalitním trnkovém extraktu.
„Valašskou přírodu si kompenzuju coloradskými horami... Pivo je problém, tak dobré pivo se tu hned tak nenajde, ale naštěstí mám dost zásob toho našeho slavného trnkového likéru, hlavně v zimě to přijde velmi vhod."


24. Jak často se dostanete domů a na co se nejvíc těšíte? Kam se musíte vždy podívat a na čem si nejvíce pochutnáte?
„Snažím se jezdit domů jednou ročně, většinou na jaře. Tento rok jedeme domů taky na Vánoce, takže po 12 letech budu mít valašské Vánoce. Nejvíc se těším na rodinu a na valašskou pohostinnost. A asi si nejvíc pochutnám na českém chlebu a pivu."


25. Chcete něco vzkázat našim čtenářům?
„Strávit nějaký čas v zahraničí a naučit se nový jazyk je zkušenost k nezaplacení a doporučila bych ji každému. Berete pak víc věcí s nadhledem, rozšíříte si své komunikační schopnosti, poznáte více lidí, a především sami sebe."

 

Tak a touto odpovědí naše povídání skončilo. Věřím, že pohled na život za mořem a v určitém směru i ve specifickém prostředí, který nám Markéta poskytla, byl pro Vás stejně zajímavý jako pro mě.

Markétě děkuji za odpovědi a přeji jí, aby svou práci dokázala dělat i nadále s nadšením a radostí.


Slávek Floreš SD, Naše Valašsko info

 

 


reklama

Krasne-kabelky.cz

Luxusní dámské kožené kabelky a peněženky