Reklama

13. 12. 2017

Dnes má svátek: Lucie
neděle, 21 červen 2015 18:42

Vzpomínání bývalého ředitele brumovského pivovaru p. Eliáše

VAL. KLOBOUKY, BRUMOV - Začíná léto, které u většiny z nás může znamenat také zvýšenou žízeň a chuť na dobré pivo, téma dalšího rozhovoru bylo jasné. Ano, bude to povídání o pivě.


O své zkušenosti a jistě i zážitky z práce v brumovském pivovaru se s námi podělí dva „matadoři“, kteří toho při nelehké pivovarské práci mají hodně za sebou.


O několik slov pro úvodní část jsem nejprve požádal pana Josefa Eliáše z Valašských Klobouk, jehož velká část života je spjata právě s výrobou tohoto zlatavého národního nápoje. I ve svých 81 letech je stále aktivní a bylo pro mě radost si s ním o pivu popovídat. A tak si můžete přečíst o tom, jak se dostal k pivovarskému řemeslu, nějakou tu zajímavost či příhodu ze života v pivovaru a léty vybudovaný a ověřený názor na pití piva i s malou moudrostí o jeho vlivu na zdraví.

                                                bývalý brumovský pivovar


p. Eliáš

„Pivovarníkem jsem se stal doslova proti své vůli. Vyšel jsem ze základní školy v roce 1949, kdy můj otec co by „třídní nepřítel“ „budoval socialismus“ v jáchymovských dolech. Proto jsem byl pracovním úřadem bez ohledu na má přání nasazen na chmelovou brigádu. Po návratu z brigády jsem měl už připraveno „teplé místečko“ jako učeň v pivovaru Brumov, jehož zaměstnanci byli obecně titulováni jako pivovarští otroci.


Jen pro představu: Slad se ručně přehazoval při teplotě 80 stupňů Celsia. Do pivovaru byli dodáváni pracovníci na základě soudních rozhodnutí /např. p. Solař a další/. V té době byl ředitelem pivovaru a sládkem v jedné osobě pan Evžen Satran. Byl to odborník a jedinečně čestný a citlivý člověk, který mne naučil lásce k pivovarskému řemeslu. Prošel jsem postupně celou řadou prací a díky získaným zkušenostem jsem nakonec vykonával i funkci ředitele. Děkuji Bohu za toto řemeslo.


K tolik diskutované kvalitě piva. Kvalita záleží na každé použité surovině. V té době však sládek musel brát suroviny, jaké strana povolila. Vyrábět ze surovin I. jakosti mohly jen tři exportní pivovary. Jednou se dostala do Brumova skupina západních odborníků. Když viděli, z čeho vaříme, prohlásili, že nejsme vařiči piva, ale kouzelníci.


Prohlašuji, že pitná kvalita piva v těch dobách byla možná jen díky nevšední zodpovědnosti zaměstnanců na všech úrovních výroby a pivo se nám dařilo vyvážet i na Slovensko nebo třeba do Brna. A tady připomenu alespoň jména několika sládků, které pamatuji: Forman, Ohnisko, Suchý, Satran, Bezděk, Rabas, Pavel Grabner.


A ještě k hospodským kvalitám, k čepování. Nebyly žádné soutěže, ale svého času jsme uznávali za hospodský vzor hospodu U Doleželů v Lipině.


Pivo a život všeobecně: Tři piva za den rovná se lék, to je můj názor.


Když jsem byl školák, tak se všeobecně vařila i dětem pivní polévka při nachlazení. K tomu dodám, že můj životní výkon byl 8 piv. Ale v brumovském pivovaře byli jiní borci. Uvedu příklad, kdy si jeden nejmenovaný pracovník narazil čtvrtku piva a při 12-ti hodinové směně těch 50 piv sám zvládl vypít. Ale vím, že to bylo pivo slabší s menším obsahem alkoholu.

A ke kvalitě současných piv? Podle mého názoru nelze při dnešní nabídce a rozvoji minipivovarů objektivně vyhodnotit, které pivo je nejlepší.


A na závěr přidám něco pro pobavení.
Ať je teplo nebo zima, Brumovské to chutná prima.
Brumovské pivečko je jako křen, pijte ho vesele, pravím Vám všem.


Dvě příhody z práce pivovarských při cestách na Slovensko:
Jednomu z pracovníků se podařilo na Slovensku sehnat 50 litrů dobré slivovice. A to byl výkon. Slivovicu dostal přes hranice a pak si ji pěkně v pivovaru schoval a už se těšil na další den, jak si pochutná. Ale všechno bylo jinak. Nějaký dobrák to vysledoval a slivovicu mu „přemístil“ tak šikovně, že si z ní nedal ani štamprlu. Tož pěkné slova potom slyšet nebyly.


A druhý případ
To sa jelo zase na to Slovensko a chlapi se domluvili na hranici, že na zpáteční cestě si převezů pěkné maso z prasátka. A tak aj udělali. Ale z nějakého důvodu došlo na hranici k výměně strážných nebo jak se jmenovali a ten nový nic nevěděl. Tož aby nebyl malér, tak museli maso nacpat do kotla na spalování dřeva – jezdilo se totiž s autem na dřevoplyn. A tož měli vydělané a bylo aj po slovenském vepřovém.

No dalo by se mluvit ještě dlouho, ale myslím, že to stačí. A na závěr ještě jedna životní zkušenost. Člověk se má umět radovat hlavně z malých věcí, na ty spíše dosáhne než na velké.

Čtenářům Našeho Valašska přeji zdraví a přiměřenou chuť na pivo. Dej Bůh štěstí“.
Josef Eliáš, Valašské Klobouky

--------------------------------------

Tož tolik náš první pivovarský pamětník.
Panu Eliášovi děkuji za ochotu a Vám všem přeju pěkné léto. A jak říká pan Eliáš, přiměřenou chuť na pivo.

Ve druhé části tohoto pivního povídání dáme slovo panu Františkovi Březáčkovi z Brumova, který v brumovském pivovaru pracoval dlouhá léta. Věřím, že se můžeme těšit na zajímavé počtení.

 

Slávek Floreš SD- Naše Valašsko info

 

 

 

reklama

Krasne-kabelky.cz

Luxusní dámské kožené kabelky a peněženky

 

 

Energetickou společnost

Si vyberte podle kvalitních recenzí a hodnocení.