Reklama

29. 05. 2017

Dnes má svátek: Maxmilián
neděle, 19 červenec 2015 14:47

Rozhovor s osobností české hudební scény Danem Bártou

Ktož Brumovští bojovníci...14. srpna 2015 dojde, s Boží pomocí, ke kulturní zteči na Brumovský hrad. Ano, je to tady, Hradfest 2015 klepe na brány brumovského hradu. Jednou z hvězd Hradfestu je osobnost české hudební scény, Dan Bárta.


Dan je znám, že nerad poskytuje rozhovory, ale podařilo se. Tak jdeme na to.

NV: Dane, co se Vám první vybaví když se řekne Valašsko?
DB: Klobůky, takové ty sekyrky, rudé nosy, vlhké oko, zkrátka jedna rodina. Šlihovica, Bolek a všichni ti hrdí rodáci a tak. Ovce ještě. Ale to jsou ty stereotypy klasické, kultura lidová. Jinak vlastně ani nemám v sobě to, co většinou, že vidím krajinu nějakou. Z toho plyne, že Valašsko prostě neznám.

 

NV: V pozvánce na Hradfest je uvedeno ,,na osedlané obří vážce přiletí Dan Bárta“. Tím mířím k Vašemu velkému koníčku a tím jsou vážky. Čím Vás tyto tvorové fascinují?
DB: Těžko říct. Sebou samými. Jakkoliv to zní vyhýbavě, nemyslím to vyhýbavě. Co Vám chutná na svíčkové s knedlíky? Co? Nejvíc tak nějak asi ta svíčková s knedlíky. Zajímají mě, kdykoliv jdu po lese, při potoce, při řece - pořád je po očku očekávám. Jsem na ně vyladěn. Je to zkrátka moje oblíbená množina tvarů a výrazů. Sedí chlápek v maštali a prohlíží si katalog traktorů, zcela soustředěně, dýchá pomalu a pravidelně, tvář vážnou, poměřuje cenu, výkon, barvu, značku, celkový vzhled, umístění šaltpáky, co já vím. Já dělám totéž s vážkami. S úplně stejným výrazem studuji habitatové preference nově popsaných druhů rodu Nososticta...

NV: Nafotit vážku není vůbec jednoduché. Jaký fotoaparát a objektiv k tomu nejčastěji používate ?
DB: Jenom jeden. Na vážku si nemusíte komplikovat život množstvím skel a těl. Tělo Nikon D3X a objektiv MicroNikkor 105/2,8 plus polarizační filtr. Někdy, málokdy, mezi to picnu telekonvertor Nikon 1,7

NV: Je po Vás pojmenováno šídlo Gynacantha bartai Paulson and von Ellenrieder. Čím jste si zasloužil této pocty?
DB: Asistoval jsem při záchytu typového materiálu v Peru. Chytili jsme samici soumračného šídla rodu Gynacantha, které tehdy ještě nebylo popsáno. V rámci nějaké večerní pohody s pivem a banánem na veradně Dennis Paulson podlehl euforii a zahlásil, že až to šídlo bude popisovat, tak ho pojmenuje po mně. To bylo v roce 2002. O tři roky později jsem se pak dozvěděl, že šídlo bylo skutečně uvedeno do análů vědecké literatury jako Gynacantha bartai Paulson & von Ellenrieder, 2005 po zpěvákovi a fotografovi vážek z Čech, mně, což je taková milá věc. Spíše přátelské gesto, než nějaká pocta.

NV: Mnoho cestujete. Jaký byl Váš největší cestovatelský zažitek?
DB: Cejlon bezprostředně po tsunami v roce 2004. Týden jsme tam pracovali na východním pobřeží v Potuvilu jako samostatná dvojčlenná humanitární jednotka s jedním zaměstnancem z řad místních (za dolar na hodinu) a s kapitálem přesahujícím čtyři tisíce dolarů naposílaných nám kamarády z Čech. Bylo to silné, realita se od mediálních zpráv lišila asi jako koza od vozu. Lidi si pomáhali, byli disciplinovaní a tak dále a tak dále. Sálih, to byl ten náš zaměstnanec, spolehlivý, obětavý a nezištný člověk, byl povoláním taxikář a vyznáním muslim. Místní obchodník průmyslovým zbožím, arménský žid, nám velmi ochotně rozměňoval velké peníze na malé bankovky pro lidi bez přístřeší. Plukovník Sudharsan z cejlonské armády zařídil vše, co bylo třeba, jakkoliv mimo předpisy a já nevím, co všechno. Pod obrovským stromem plesnivěla obrovská hromada hadrů, které každý poslal a nikdo nepotřeboval. Čistá balená voda byla všude k dostání, jen si ji koupit. Největší haló způsobily mezi dětmi v táboře kriketové pálky a míčky. A tak dále a dále. Změnilo mi to život. Když teď slyším některé naše lidi vyjadřovat se k běžencům, jedny z obrovské dálky sedu za pecí a nulové zkušenosti, jiné z obrovské výšky univerzálního bezpečí čtyřhvězdičkového hotelu a nulové odvahy, všechny dohromady plné hysterie, bez nápadu, představy a elementární velkorysosti, je mi trochu dost hanba. Jo a viděl jsem velrybu a krokodýla a pásovce žít v souladu s přírodou.

NV: No zpět k hudbě. Jste držitelem několika hudebních cen? Co pro Vás taková ocenění znamenají? Je pro vás důležitější ocenění od odborné poroty, nebo potlesk nadšených fanoušků?
DB: Ty ceny jsou svým způsobem takovým výročním potleskem, takže ten večer, kdy hraju, se opájím potleskem a ten večer, kdy dostávám cenu, se opájím tou cenou. Naštěstí to brzy pomine a já můžu zase v klidu pracovat. Ale popravdě, bezprostřední reakce po písni, která se povedla, spojila, dobře zazněla, to je přece jen trochu silnější pocit nezkalené radosti, to není proč pochybovat. Ceny mne neuživí, to se také sluší podotknout:-)

 

NV: Na hradfest se chystá mnoho fanoušků. Co byste vzkázal těm, kteří ješte váhají, jestli přijít?
DB: Kdo zaváhá, zešílí kvůli nesnesitelným výčitkám svědomí:-)

NV: Dane, moc děkuju za rozhovor. Doufám, že se Vám tady na Hradfestu bude líbit a jak sa říká tady u nás na Valašsku, když sa podaří a potkáme sa, dáme po jednej.
DB: Perfektní, už se těším

Stanislav Floreš – Naše Valašsko info
foto: facebook - Dan Bárta & Robert Balzar Trio

 

 

www.hradfest.cz

reklama

 

Krasne-kabelky.cz

Luxusní dámské kožené kabelky a peněženky

 

 

Energetickou společnost

Si vyberte podle kvalitních recenzí a hodnocení.