Reklama

17. 01. 2017

Dnes má svátek: Drahoslav
neděle, 27 prosinec 2015 19:00

Rozhovor s Markem Martiškou MIC, novým knězem nedašovské farnosti

NEDAŠOV - Valašsko - kraj, kde jest víra pevně zakořeněna v srdci pracovitých lidí. Závrší - oblast, kde se kněží střídají poslední dobou vcelku často. Po O. Řehořovi přišel do farnosti O. Marek, kterého jsem požádal o krátký rozhovor.


Než se pustíme do vlastního rozhovoru, řeknu Vám, jak jsem poprvé O. Marka potkal. Jednoho podzimního odpoledne se na farní zahradě v Brumově-Bylnici konalo posezení farníků. Při cestě ke kostelu mě omráčila vůně, která se linula z farní zahrady. No nedalo mně to a šel jsem to omrknut. Na zahradě nikdo jen kotlík s vonícím gulášem. Říkám si, no bublá to, nikdo tu není, to mosím pohlídat. Nemožu to nechat pokazit. Tak jsem guláš míchal, míchal a po chvilce sa objevil člověk jdoucí od fary. Že by O. Marek? Zněla moje otázka. ,,Ano", zazněla odpověď. Tak tedy proběhlo mé první setkání s O. Markem.

No dost bylo řečí a nyní se už věnujme našemu rozhovoru.

 

1. Nejprve bych Vás požádal o krátké představení.
Jmenuji se Martiška Marek, narodil jsem se v roce 1980 ve slovenské obci Omšenie, která má asi 2000 obyvatel a leží asi 30 km od Brumova. Měřím 185 cm a vážím 116 kg. Rád si zajedu domů za maminkou, tatínek už bohužel nežije. Po ukončení základní školy jsem byl na střední škole a chtěl jsem se stát vojákem. V té době přišli na Slovensko Mariáni a tak nějak se pak stalo, že jsem k nim odešel do Polska, kde jsem byl od roku 1998. V roce 2005 jsem pak byl vysvěcen na kněze, poté jsem 2 roky působil v Dudincích jako kaplan, od roku 2007 jsem pracoval v Hrádku jako kaplan, ekonom a pak farář a představený. A letos od prázdnin jsem jako administrátor v Nedašově.

2. Proč jste se stal knězem?
Tak to je dobrá otázka. Byla to spíše náhoda. Jak už jsem řekl, chtěl jsem být vojákem z povolání. Když jsem byl odvedený, mohl jsem si udělal řidičák apod. Ale přišli Mariáni , konkrétně otec Richard a říkali mně, že mám na to kněžské povolání a abych to zkusil. Nebyl jsem proti, ale chtěl jsem to udělat až po vojenské základní službě. Otec Richard mě přesvědčil, že to není správné a že to mám vyzkoušet.
Souhlasil jsem, ale dal jsem Bohu 2 podmínky: -
1. že udělám maturitu
2. že si dám odklad vojny.
No zmaturoval jsem jako druhý nejlepší ze třídy, odklad vojny jsem dostal a tak jsem splnil co jsem slíbil a šel jsem k Mariánům. A už jsem zůstal.

3. Jaká byla Vaše první myšlenka nebo reakce když jste se letos dozvěděl, že jdete působit na Valašsko?
První co bylo, tak to byla vzpomínka na domov, protože jsem tady , lépe řečeno několik km odsud, v obci Omšenie, vyrůstal. A pak to byla i radost. Věděl jsem totiž, že nejdu do neznámého prostředí. Jako bohoslovec jsem tady totiž od roku 1999 pravidelně jezdil, trávil zde prázdniny a věnoval se mládeži. A navíc jsem zde pobýval i na velikonoce či vánoce, kdy jsem v Brumově nebo v Nedašově pomáhal při mších. Takže to pro mě byl vlastně návrat do dřívější doby, návrat do známého prostředí.


4. Co Vás v poslední době potěšilo a co zarmoutilo?
Tak určitě mě potěšilo, že se podařilo v Nedašově uspořádat první hubertskou mši svatou. Toto navíc považuju za velice dobrý krok v dobře se rozvíjející pastoraci. Další klad vidím také v navázání dobrého kontaktu s lidmi a to je v práci kněze velice důležité. A věřím a doufám, že to takto vidí i naši farnící.
Co se týká druhé části otázky, tak zatím jsem nepocítil nic co by mě zarmoutilo. Ale i to třeba přijde, život to přináší. A pak je třeba se s tím umět vyrovnat.


5. Slyšel jsem o Vašem velkém koníčku, ba přímo koni.
Ano, je to tak. Ale upřesnil bych to. Ty koníčky jsou dva. Myslivost a potom také vaření.
Co se týká myslivosti, tak v našem kraji jsou pro to velmi dobré podmínky, krásná příroda. A když si po mši svaté ve volném čase vyrazím do lesa, pak je to pro mě ta nejlepší cesta ke zklidnění a vyčištění hlavy.

K myslivosti jsem se dostal asi před 6 roky, kdy jsem sloužil na Hrádku u Vlašimi. Stávalo se mně, že jsem si potřeboval psychicky odpočinout. Tak mně jeden starší farník, myslivec, jednou vzal do lesa. To se mně tak zalíbilo, že jsme pak spolu začali chodit i na čekanou. Dal mi kulovnici abych si mohl něco i ulovit. A to se mně také podařilo a pak jsem tomu opravdu propadl. Je to fakt vášeň. Možná v tom nějakou roli hrála i skutečnost, že jsem chtěl být vojákem. No nevím, ale možné to je. Ale pozor. Každý myslivec ví, že tento koníček není jenom o lovu a střílení. Je to i starání se o přírodu, krmení zvěře. A jak jsem už vzpomněl, je to i cesta k relaxaci, odpočinku a třeba i možnost si utřídit myšlenky nebo se v klidu přírody pomodlit.

A když k tomu přidám i některé příjemné akce s partou myslivců - hubertské mše, různá žehnání, byly i koncerty apod., pak je to skutečně krásné využití volného času.

No a ještě k tomu vaření. I toto má opět spojitost s pobytem na Hrádku, kde jsme neměli kuchařku. A tak jsem začal s vařením. Nebál jsme se experimentovat s jídly, s různými kořeními, které jsem si zajišťoval třeba i s Afriky. Baví mě to, není problém si cokoliv uvařit, cokoliv upéct, nakládám si maso, dělám klobásky....


6. Slyšel jsem, že třeba Vaše guláše jsou vyhlášené.
No a zase ten Hrádek. Tam jsem chodíval na různé akce. Farníci mě zvali třeba na oslavy narozenin. No a tam mně dali často důvěru a mohl jsem jim připravovat různá masa či guláš. A asi jim to i chutnalo. Alespoň doufám.


7. Z vašeho povídání je vidět, že maso je pro Vás asi důležitá část stravy. Ale co Váš názor na vegetariány?
(velký smích) Tak to raději nebudu ani komentovat. Do takového stavu jsem se ještě nedostal.


8. A teď jednou větou.
Oblíbené jídlo : vepřo, knedlo, zelo.
Oblíbené pití: pivečko.
Oblíbený film: těch je několik – Statečné srdce, Patriot, Gladiátor nebo také Robin Hood.
Oblíbený sport: fotbal
Oblíbené místo: Afrika, Rwanda
Vysněná dovolená: Kuba
Vysněný úlovek: tak to je opravdu sen. Ulovit lva nebo medvěda.


9. Co je podle Vás v pastoraci nejdůležitější?
Určitě kontakt s lidmi a hlásání Božího slova.


10. Papež František?
Muž na svém místě.


11. Oblíbené poutní místo?
Hrádek u Vlašimi – rozhodl to můj několikaletý pobyt na tomto místě. Byl tam klid, byl tam hrad. A já vždycky říkám: Byl tam vypálený hrad, kde se v minulosti formovali rytíři, dnes se tam formují věřící lidé, aby bojovali za svoji víru.

12. Co vzkážete čtenářům Našeho Valašska?
Valašsko je nádherný kus země, nádherná krajina, příroda. Zatím tady potkávám dobré lidi, věřící lidi, kteří umí držet slovo. Přeju jim aby si dokázali udržet svou víru a své tradice a tyto předávat mladé generaci. To už totiž v řadě zemí chybí a je to velká škoda. A protože právě prožíváme dobu adventní, která je pro nás časem očekávání příchodu Spasitele, přeju všem požehnané svátky vánoční a do roku 2016 všechno dobré a hojnost Božího požehnání.

 

Děkuju za rozhovor a přeju ať sa Vám v Nedašové líbí a daří.
Stanislav Floreš- Naše Valašsko info


reklama

Krasne-kabelky.cz

Luxusní dámské kožené kabelky a peněženky