Reklama

21. 01. 2017

Dnes má svátek: Běla
Chyba
  • JUser: :_load: Nelze nahrát uživatele s ID: 44
pondělí, 04 únor 2013 11:25

Rozhovor: Dalibor Bosák - Z Nedašova do Indie...

Myslím, že řada z nás si se zájmem přečte nebo vyslechne informace o zajímavých zážitcích, které lidé prožijí.

A nemusí to být vždycky jen v podání těch vrcholových sportovců či známých osobností. I v našem okolí se určitě najde řada těch, kteří prožili či dokázali věci, které stojí za to připomenout a seznámit s nimi širší veřejnost. Proto jsem začal hledat, a pokud se mně to podaří, pokusím se Vás postupně s některými lidmi a jejich prožitky či výkony seznámit. A při této příležitosti se obracím i na Vás, na návštěvníky našeho portálu. Pokud znáte někoho dalšího, koho bychom v této souvislosti mohli oslovit, dejte nám vědět. Děkujeme.

 

Dnes jsem nasměroval svoji pozornost do Nedašova a potažmo až do Indie. Bude to trošku delší, ale věřím, že také zajímavé povídání.

Dalibor Bosák, r. 1975, občan Nedašova.

Dlouhodobý pracovní pobyt v Indii.

Ahoj Dalibore. Když jsem zjistil, že Tě pracovní povinnosti zavály až do Asie, konkrétně do Indie a když jsem si na internetu něco o této zemi přečetl, tak jsi byl další jasný cíl pro mé rozhovory. Takže se do toho pustíme.

1. Nejdříve bych Tě požádal o krátké představení.
„Ze všeho nejdříve bych si dovolil využit této příležitosti a pozdravit všechny čtenáře a dodatečně popřát všechno nejlepší do roku 2013. A nyní něco málo o mé osobě: Jmenuji se Dalibor Bosák, narodil jsem se v roce 1975 a vystudoval jsem Vysokou školu báňskou v Ostravě. Po ukončení studií jsem 2 roky působil na SOŠ a SOU ve Slavičíně jako učitel. Čistě náhodou jsem se dozvěděl o výběrovém řízení ve firmě Groz-Beckert ve Valašských Kloboukách, kde jsem taky v roce 2003 nastoupil jako technolog. Nikdy nezapomenu na závěrečnou otázku mého rozhovoru s vedoucím závodu, na kterou jsem nebyl připraven: „Pane Bosáku, čeho byste chtěl u nás ve firmě dosáhnout?“ A protože jsem si celý pohovor opravdu užíval, byla pro něj má odpověď určitě nečekaná: „Chtěl bych Vás jednoho dne vystřídat, pane Müllere.“ Postupem času jsem se stal zodpovědným za výrobu strojně šicích jehel v závodě Valašské Klobouky.“

 

2. Jak se Ti to podařilo, že ses dostal služebně až do Indie?
„Nevím, zda to bylo ze strachu, aby se můj prvotní cíl nevyplnil, anebo z jiného důvodu, byla mi nabídnuta pozice zodpovědnosti za obdobnou výrobu jako ve Valašských Kloboukách, ale v poněkud exotické Indii, ve městě Chandigarh, kde také od ledna roku 2011 působím. Chandigarh leží přibližně 260 km severozápadně od Delhi a zajímavostí určitě je, že je současně hlavním městem dvou indických států, Punjábu a Hariany. Žije zde stejný počet obyvatel jako v Praze, ale na mnohem menší rozloze, přibližně 4 x menší. Základní kámen města byl položen v roce 1952 a na jeho architektuře se podílel francouzský architekt Le Corbusier.“

 

3. Co vědí tamní obyčejní lidé o naší zemi? Znají tam někoho z ČR?
„Samotná Česká republika běžným obyvatelům Indie mnoho neříká, ale pokud změníte svou otázku na Československo, je vaše šance na úspěch daleko vyšší.Pokud již ani toto nepomůže, je nutné použít geografického označení Evropa a nejpozději v tento moment vykouzlíte na jejich tvářích téměř všudypřítomný úsměv a uspokojení.Již několikrát se mi stalo, že jsem byl dotázán, zda jsme stále součástí Ruské federace nebo jsme byli již přiděleni k Německu. Samozřejmě jsem se okamžitě pustil do vysvětlování historických událostí, ale opětovně nepřítomný výraz a mrznoucí úsměv ve tváři mě ubezpečil, že to opravdu nemá smysl. A koho zná i zde snad každý, je Václav Havel.“

 

4. Jak jsi zvládl přechod na úplně jiný způsob života? Co Ti dělalo největší problémy?
„Tímto bych chtěl poděkovat své manželce, která vše prožívá se mnou a je, v pozitivním slova smyslu, zodpovědná za to, že jsem schopen bez problémů fungovat. A největší problémy? Ty mně dělala a vlastně stále dělá, doprava. Na tento organizovaný chaos si nemůžu snad nikdy v životě zvyknout. Na semaforu se tu rozlišují jenom nejrůznější odstíny zelené a červená je přece jenom trošku tmavší odstín zelené. Právo přednosti v jízdě je zde možno chápat jako právo silnějšího a všichni jej zde dodržují, čím větší auto, tím větší přednost v jízdě máte. Jenom bych ještě dodal testovou otázku prokazující vaše znalosti dopravních předpisů, které jsou nutné pro získání řidičského průkazu: „Kolik lidí můžete vést na vlečce či korbě nákladního vozidla?“ Správná odpověď zní: „Tolik, kolik se vleze.“

 

5. A naopak, co se Ti tam líbilo a přenesl bys to k nám?
„Odpověď na tuto otázku je pro mě velmi jednoduchá. Jsou tři skutečnosti, které bych velmi rád viděl i v České republice.  Naprostý klid všech obyvatelů absolutně nepodléhajícím stresujícím vlivům. K přiblížení bych velmi rád dodal i mou nejnovější zkušenost ze včerejška. V současné době jsme vyslali z Indie tým 9 spolupracovníků do České republiky. Uspořádali jsme jim malý nákupní výlet do Zlína standardní autobusovou dopravou. Cesta probíhala bez problémů až do doby plánovaného odjezdu zpět do Valašských Klobouk. Čekali jsme s většinou týmu na autobusovém nádraží na odjezd a dva kluci stále ještě nedorazili zpět. Zbývala snad už jenom minuta do odjezdu, když dobíhal předposlední a já se jej samozřejmě okamžitě dotázal na posledního. A jeho odpověď mě úplně odzbrojila. Na mou otázku, kde je, mi bylo odpovězeno: „Už jde, ale je unavený, tak přece nepoběží.“ Naštěstí měl pro nás řidič autobusu pochopení a po dalších 3 minutách se i náš „unavený“ dostavil k odjezdu.  Po výše uvedené veselé příhodě bych chtěl teď trošku zvážnět, to co bych si opravdu přál dostat zpět do České republiky, je úcta ke stáří a bezmezná úcta k rodině. Pro syna svého otce není vyšším oceněním a poděkováním, než když řeknete jeho otci: „Máte moc šikovného syna.“  A v neposlední řadě je zde hrdost národa, Indové jsou, i přes ohromné množství vnitřních problémů, hodně hrdý národ na vše indické. Alespoň trochu této národní hrdosti bych rád viděl zpět v České republice.“

 

6. Než si člověk přivykne na jiný život a jiné zvyklosti, určitě se nevyhne problémům či trapasům. Jak to bylo u Tebe?
„Všechny tzv. trapasy vyplývají s rozdílů našich kultur a do jisté míry i rozdílném chápání významu rodiny.Hlavní zásadou je zde: „Pokud chceme hovořit o rodině, tak jenom v dobrém.“ Velmi zvláštní bylo první pozvání na rodinnou večeři. U stolu jsem sice talíře objevil, ale nějak asi zapomněli na příbor, alespoň jsem se tak domníval. Všichni začali jíst rukama a já pochopil, že dnes asi vidličku nedostanu. S obdivem jsem sledoval jejich dovednosti, kdy pouze za pomocí třech prstů jsou schopni bez jakýchkoliv problémů konzumovat rýži i s omáčkou. Pokusil jsem se to napodobit a po chvíli jsem si připadal jako malé dítě. Ruka špinavá téměř až po loket a žaludek stále prázdný. Posléze jsem byl přátelsky upozorněn, že ušpinění jakékoliv jiné části ruky, mimo konečků třech prstů, je velmi neslušné. Dále je třeba se vyrovnat s všudypřítomnými zvuky i pachy z nejrůznějších tělesných otvorů. Takové „krkání a prdění“ je výrazem naprosté spokojenosti a blaha.“

 

7. Jací jsou Indové, jak se k Vám chovají? Dá se s nimi posedět?
„Indové jsou velmi příjemní společníci, jsou velmi zdvořilí, ale pokud chcete být úspěšní v zaměstnání a udržet si jejich úctu, je nutné si držet určitý odstup. Po prolomení takzvaných bariér toho velmi často začnou zneužívat a začne zde platit pořekadlo: „Podáš prst, ale ztratíš celou ruku.“

 

8. Na co se jim nesmí tzv. šáhnout? Na co si musíte dávat pozor, co by Vám neprošlo?
Náboženství a jejich zvyky. Největším náboženským svátkem v Indii, který je srovnatelný s Vánocemi i Velikonocemi současně, je Diwali. Tento den je věnován obětování bohu a obdarovávání svých blízkých.V tento den musím absolvovat malou bohoslužbu u každé pracovní operace, která je prováděna, čímž si zabezpečíme boží pomoc a dobrou kvalitu výrobků do dalšího roku. Mým jediným úkolem je jednou ranou o zem rozbít kokosový ořech a jeho dužina se stane obětním darem a pochutinou všech přítomných. Pokud by se mi to náhodou nepodařilo, znamenalo by to velkou nepříjemnost a bylo by to chápáno tak, že bůh není nakloněn této pracovní operaci.“

 

9. Dostal ses tam do situace kdy jsi měl opravdu strach?
„Možná jsem měl štěstí, ale zatím ne. Město Chandigarh je velmi bezpečné a říkají mu zde „city of beautiful“, krásné město. Zatím nejvíce nepříjemných emocí bylo spojeno s rozbíjením zmiňovaných kokosových ořechů a s vědomím, že si nemůžu dovolit selhat.“

 

10. Četl jsem, že Indové milují a uctívají přírodu. Jak je to tam tedy např. s čistotou vody a ovzduší, nebo s čistotou vůbec? Není to tam pro zdraví Evropana nebezpečné?
„Máte naprostou pravdu, Indové uctívají přírodu a vše živé, ale dle svého přesvědčení se k ní určitě nechovají. Odpadky jsou nedílnou součástí každého výletu do přírody, z tohoto důvodu již v obchodech nedostanete nám dobře známé plastové tašky, vše je z rozložitelného materiálu. Plastové odpady se vykupují stejně jako u nás zálohované obaly .Na kácení jediného stromu potřebujete povolení a každý strom má své evidenční číslo. Jsou schopni svou snahu dovést až do krajnosti, pokud například strom roste uprostřed silnice, vytvoří zatáčku nebo jej celý „obasfaltují“ a nechají jej tam bez dalšího označení. Voda zde teče jenom 2x za den (ráno a večer). V tuto dobu je nutné naplnit vaše zásobníky umístěné na střeše, abyste měli dostatek vody po celý den. Na vaření a konzumaci používáme výhradně vodu balenou, jejíž kvalita je dostatečná. S ovzduším je to zde podobné, jenom pro ilustraci. Asi 50 km vzdálené město Ludhiana bylo vyhlášeno třetím nejšpinavějším městem světa, limity jsou zde překračovány o více než 500 násobek nejvyšších povolených hodnot.“

 

11. A teď pojďme k těm zážitkům. Jistě jich bylo mnoho, tak prosím o ty nejsilnější.
„Samotný pobyt v Indii je jedním slovem zážitek. Jak je již cítit z našeho rozhovoru, nejvíce zážitků je spojeno s dopravou. Řidičský průkaz: jako „začátečník“ jsem byl nucen se zde podrobit stejné proceduře nutné k získání řidičského oprávnění. Začalo to testovými otázkami. Dozvědět se o kritériích a počtu testových otázek nutných k úspěšnému složení zkoušky je nemožné. V mém případě se jednalo o 4 otázky, které jsem musel správně zodpovědět v on-line testu. Sice jsem měl pouze 30 sekund na přečtení a potvrzení správné odpovědi v počítači, ale jak jsem zjistil později, zpovzdálí mě sledovali zkušební komisaři a dbali na to, abych vždy odpověděl správně. Poté jsem dostal „řidičák na zkoušku“ a měl jsem 30 dnů na testování svých schopností v plném provozu. Nikdo se mě neptal ani na to, zda umím alespoň nastartovat auto. Za 30 dnů zkoušek jsem se dostavil na praktické zkoušky na dětském hřišti. Hlavní podmínkou bylo, aby se alespoň jedno kolo dotýkalo asfaltového povrchu. Vrchol na mě teprve čekal, bylo jím několikahodinové čekání na minutovou jízdu svým autem. Pomalu jsme popojížděli ve frontě zaparkovaných aut a znenadání mi někdo zaklepal na okno, já jej otevřel a jistý indický „zkušený“ řidič mě poprosil, abych si trošku couvnul, že má problémy s rozjížděním. Teprve poté jsem si všimnul, že se jedná o řidiče auta čekajícího na praktickou zkoušku a stojí přímo přede mnou. Auta, traktory v protisměru na dálnici jsou zde naprostou samozřejmostí, přetížená auta uvidíte na každém kroku. Dalo by se říci, že Indové jsou mistři světa v převážení čehokoliv a kamkoliv. Zážitkem samo o sobě je železniční přejezd. Pokud zrovna nejede vlak, je vše v naprostém pořádku. Pokud se vám však poštěstí, že jsou závory spadené a čeká se na průjezd vlaku, můžete se připravit na dobrodružství. Z obou stran je již tak úzká cesta zablokována auty v několika řadách a po opětovném zvednutí závor začíná nefalšovaný koncert všech klaksonů a vy víte, že máte nejméně na 30 minut volno. Zajímavé však je, že ono to nějak všechno funguje.“

 

12. Znám Tě jako sportovce. Čemu se tam věnuješ?
Bylo by riskantní si v Indii třeba vyrazit na kole někam do okolí apod.?„Kolo je zde tabu, v místních dopravních předpisech, zejména pak v pravidle přednosti v jízdě, zaujímáte, společně s chodci, ty poslední příčky. Pokud bychom se na to podívali z opačné strany, cyklisté a motocyklisté vévodí zdejšímu nechvalnému žebříčku v počtu úmrtí na silnicích. Pokud se budeme bavit o možnostech sportovního vyžití, určitě nejsou horší než u nás v Evropě. Nachází se zde množství tenisových kurtů, fitness center, kriketových hřišť a jiných areálů. Jedinou nevýhodou je fakt, že je nutné stát se v každém případě členem místního klubu a uhradit nemalý členský poplatek, který vás opravňuje k využívání těchto areálů. Jenom pro zajímavost, roční poplatek za užívání fitness zařízení se dostává k hranici 12.000 Kč, což je pro běžného občana Indie naprosto nedosažitelné.“

 

13. Dovedeš si představit, že bys v Indii žil trvale?
„Mám-li být upřímný, i když se mi v Indii velmi líbí, nedovedu si představit zůstat zde trvale. Kulturní rozdíly jsou natolik značné, že dříve nebo později by se to stalo neakceptovatelným. A podle mého názoru je člověk doma tam, kde se narodil. Vše ostatní je bydlištěm pouze přechodným a nejpozději na sklonku života se každý chce vrátit domů, ke svým kořenům.“

 

14. Ovlivní pobyt v Indii nějak Tvůj další život?
„Myslím, že se tomu už stalo. Obrovským způsobem mě učarovala indická ochota pomoci a obrovsky silné rodinné pouto. Uvědomuji si mnohem více věcí, které mi dříve zůstaly utajeny. Mnohem více přemýšlím a méně povídám. Snažím se žít život tak, abych svých činů nemusel litovat nebo se dokonce za sebe stydět.“

 

15. Co chceš vzkázat návštěvníkům našeho portálu?
„Ze všeho nejdříve bych chtěl poděkovat za trpělivost, kterou prokázali při čtení našeho rozhovoru. Ale teď už vážně. Co bych chtěl vzkázat nebo lépe řečeno popřát všem čtenářům a vůbec všem lidem je hlavně zdraví a alespoň trochu toho štěstíčka. Vše ostatní už přijde samo.“

 

A to byla poslední odpověď na poslední otázku. Doufám, že nelitujete času, který jste přečtení rozhovoru věnovali. Věřím, že odpovědi pana Bosáka Vám dali mnoho zajímavých informací či poznatků. Panu Bosákovi děkuji za ochotu a přeju mu, ať další pobyt v Indii prožije ve zdraví a užije si ho v míře maximální.

 

Připravil: Slávek Floreš SD- NAŠE VALAŠSKO info

 

Krasne-kabelky.cz

Luxusní dámské kožené kabelky a peněženky