Reklama

22. 10. 2017

Dnes má svátek: Sabina
sobota, 18 březen 2017 20:57

Když je práce koníčkem - z Bylnice do Dubaje.....

V dnešním rozhovoru budeme opět cestovat. Tentokrát se podíváme za rodačkou z Brumova-Bylnice Petrou Morávkovou, které její práce umožnila podívat se do světa, kde se úspěšně prosazuje v tom co má ráda. Více se dozvíte v jejich odpovědích na naše otázky.


1. Dobrý den Petro. Ještě než se dostaneme k tvému životu v cizině, poprosím tě, abys nám řekla něco o sobě.
„Říct něco o sobě? Tak teda jsem z rodu Morávků, pocházejících z Bylnice, je mi 23 let (stále mladá), vystudovala jsem zbrojovku (SOŠ Slavičín) a to jen proto, že to bylo blízko místa, kde jsem pilně pracovala na svém budoucím povolání. Mimo jiné si myslím, že jsem docela obětavý člověk, když můžu tak pomůžu.“


2. S ohledem na to co o tobě vím, by mě docela zajímalo, jaké zájmy či životní cíle jsi měla jako 15-ti letá?
„Jelikož jsem měla cely život v hlavě jen koně, tak cíl byl jasný - být v tom dobrá a dotáhnout to co nejdál. A momentálně dělám to, co mě baví a jsem za to placená. Pohoda.“


3. Pak cesta do Anglie. S jakým cílem a představou? A hlavně, co na to rodiče?

„V létě 2013 mně napsala Milička (Iva Miličkova), jestli bych nechtěla práci v Anglii i s ubytováním (ona letěla do Dubaje). Že mně se vším pomůže, vše zařídí. Tak proč ne? Jen byl problém - musela jsem dodělat maturitu z matiky v září. To se podařilo a pak už nebylo o čem rozhodovat. Když je člověk mladý (měla jsem 19 let) a má tu možnost, tak je jasné, že je všude dobře, kde rodiče nevidí. A co na to naši? Řekla jsem jim: teď jedu na 5 měsíců do Anglie. Mamka byla v poho až moc. A taťka, ten chtěl mít svoji doufám jedinou dceru pěkně pod křídlem. V konečně fázi mu stejně nic jiného nezbylo než říct jo. A za to jim patří velké dík, protože mě ve všem vždy podporovali.“

 

4. Jaké byly začátky? Jak jsi vydělávala na živobytí a také, s ohledem na tvé mládí, na jistě nutnou zábavu?
„Začátky v práci byly složité, jiná země, jiný styl, jiný jazyk - všechno bylo jiné a tak daleko od domova! Ale ve všem mně hrozně moc pomohla Iva, za což jsem ji doteď vděčná. Později jsem se seznámila s dalšíma čechama v Newmarketu, takže o zábavu bylo postaráno.


5. A teď pojďme ke koním. Práce s nimi, bylo to tvoje splněné přání nebo jen náhoda?
„První to bylo jen hobby. Pak se z toho stala práce, kterou dělám už xx let a pořad mě to baví.“

6. Měla jsi nějaké zkušenosti? A bylo to jen starání se o koně či třeba trénování nebo jsi mohla i závodit?
„Jezdila jsem od malička. Ale učíte se celý život, a to platí i u koní. Furt jsou to velká zvířata, které vás dokážou překvapit každý den, zkušenosti získáváte každým dnem více a více. Zkusila jsem i dostihy, ale nebylo to něco co by mě naplňovalo. Zní to divné, jelikož pracuji s "dostihákama", ale jak si to mezi dostihákama říkáme - lepší pracovní jezdec, než špatný žokej.“

(selfie s kámošem, Petra na koni v hodnotě 60 000 000 Kč)

 
7. Jaký byl život v Anglii?
„Jednou nahoře, jednou dole. Ale nemůžu si zas až tak stěžovat. Naučila jsem se jazyk, poznala jsem nové kamarády do života, viděla jsem hezká místa, a hlavně, skrz tu Anglii jsem teď v Dubaji.“


8. Anglie tedy skončila a proč potom zrovna Dubaj?
„V Anglii jsem byla 3 roky, a pak přišla nabídka do Dubaje, tak kdo by byl tak hloupý a řekl by ne?!! 5 měsíců v 30 stupních, to zní líp než nějaké číslíčka s mínusem před. Ale do Anglie se zase vracím, a to 2. týden v dubnu.“

9. Dubaj patří mezi nejluxusnější destinace na světě. Jak to vidíš ty? Třeba z hlediska chování lidí, možnosti trávení volného času, zábavy, bezpečnosti apod.
„Určitě je to luxusní destinace, kterou stojí za to navštívit! A určitě je to země, kde se vrátím. Lidé jsou to milí, pro holky udělají vše. Zábava? Je toho tady spousta, mají úplně všechno. Jak by řekl můj boss - tady si v Dubaji, tady je všechno. Ale ovšem nejlepší je ten noční život, od rána do rána, 7 dní v týdnu. Bezpečnost, na ulicích super, na dálnici už zas tak moc ne.“

10. Co tě v Dubaji nejvíce překvapilo? Měla jsi jako cizinec nějaké problémy?
„Žádné problémy, lidé jsou tu opravdu milí, nesetkala jsem se s ničím, co by mě zarazilo.“

11. A ještě další zajímavosti a poznatky s této zajímavé destinace?
„Velice zajímavé je, jak si udržuji tu svoji starou kulturu. Ženám nesmějí byt viděna kolena a ramena, platí mimo centrum Dubaje. Metro je rozdělené na ženy a muže, nesmíte nikomu nadávat na veřejnosti, ani ukázat prostředníček, jinak jdete do vězení. Platí pravidlo, že dokud tady něco vážného neuděláš, tak do vězení nejdeš.“







                                        (Petra ve svém osobním volnu)

 
12. A pojďme ještě ke koníkům. Trénování všeobecně je náročná práce. Co to obnáší v tvém případě? A co výsledky, pamatuješ na první vítězství tvého koně?
„Je to náročná práce, koně se jezdí za každého počasí a každý den, nezáleží jestli je jaro nebo zima. V Anglii se nezastavuje a v Dubaji je sezóna jen v zimě. Obnáší to brzké vstáváni, bolavý, unavený člověk, nějaké to zranění. Ale pak když vám vyhraje ten kůň, se kterým strávíte nějaký ten čas, tak na to vše lehce zapomenete a jedete dál! Můj první vítěz byl Valach Fan from Diatome v roce 2008 (tr. Lenka Šomanova, Lipina).“


13. Jsou za dobré výsledky i speciální prémie? A jak to pak oslavuješ?
„Jako tým oslavujeme každý velký úspěch nějakým tým panáčkem. V normální práci dostáváte nějaké ty prémie za přesčasy nebo tak, to samé je u koni, taky něco dostanete.“


14. Měla jsi za působení v Anglii nebo nyní v Dubaji mezi koníky nějakého oblíbenějšího svěřence? Pokud ano, čím si tě získal?
„Když s tým koněm trávíte každý den, tak se oblíbenec vždy najde. Já jsem měkkota, mě si dostane každé zvíře .“

15. Trenér musí být někdy tvrdší a hlavně důsledný. Ale mezi trenérem a koněm musí panovat i určitá důvěra. Jak toho dosáhneš?
„TRPĚLIVOST, zkušenosti, jednoho dne si tu cestu najdete, někdy to muže trvat i týdny.“

16. K tomuto sportu však bohužel patří i zranění koní a někdy i jejich smrt. Zažila jsi to někdy a jak to prožíváš?
„Zažila, tak jako každá smrt, není to nic příjemného, ale je to život a to k tomu patří. Člověk to obrečí, ale pak stejně nezbyde nic jiného, než jet dal.“

17. No a co bude dál? Chystá se návrat na Valašsko za rodiči a kamarády nebo nějaké další cestování, plnění nových životních cílů?
„Po Dubaji na pár dni domů a pak hned směr Anglie na sezónu. A na zimu zpět do Dubaje. A když ne tam, tak nějaká jiná destinace. Chci cestovat dokud to jde. A když mi k tomu pomůže práce, tak proč to nezkusit?“

18. A na závěr pár slov čtenářům Našeho Valašska.
„Nikdy není tak pozdě aby si člověk nemohl zabalit kufry a vidět a zažít něco nového. Jsem ráda, že jsem to udělala hned po škole, protože to je něco, čeho opravdu nelituji.“


A to je poslední odpověď Petry. Ale protože Dubaj je destinace pro nás asi málo dostupná, ale přitom velmi přitažlivá, pokusil jsem se o ní získat ještě několik zajímavostí. A zeptal jsem se na ně maminky Petry, která tam na její pozvání několik dní pobývala.

„Tak pobyt v Dubaji, to byl pro mě opravdu velký zážitek. Už samotný let Airbusem letecké společnosti Spojených arabských emirátů EMIRATES byl super. Přílet na supermoderní letiště, krásné, působivé a účelné, všude samá zrcadla, sklo. Ubytování v hotelu Sheraton v centru Dubaje, ani nevím přesně, snad více než 50 podlaží, na střeše bazén.

A ještě několik postřehů, které jsem postupně sbírala.
Byl únor a teploty okolo 25 stupňů. Na ulicích samá luxusní auta, která jsou číslována jedním až pěti čísly. A jak jsem se dozvěděla, číslování vlastně určuje postavení majitele auta. Nejvýše postavení lidé mají značku s jedním číslem. Zajímavé bylo cestování metrem. Nemohou tam nastupovat společné muži se ženami, ale ženy s dětmi zvlášť a muži také zvlášť. Zvlášť pak také sedí ve vagonech. Místa pro ženy i pro muže jsou barevně odlišeny. Za porušení – pokuta. V místech kde jsme se pohybovali, tedy v centru v okolí našeho hotelu, mě zaujali ceny. V luxusnim městě, jsou i luxusní ceny, alkohol veřejně nekoupíte, cigarety a taxi levné.





Jinak město bylo velice krásné v noci, opravdu nádhera. A v ulicích byl klid. Zajímavé bylo také to, že pokud jde žena na diskotéku, neplatí vstupné. Naopak muži se trošku prohnou. Obsadit si na diskotéce stůl a k tomu nějaké občerstvení, to je může vyjít v přepočtu až na 20 000 korun. Tak to bylo alespoň pár zajímavosti z našeho pobytu v Dubaji. Bylo to krásné a byla bych moc ráda, pokud bych se tam ještě mohla podívat. Stojí to za to.“ uvedla Petra Morávková st.


Tak a to už je konec tohoto rozhovoru. Děkujeme Petře Morávkové i její mamince za ochotu a zajímavé informace.

 

Slávek Floreš SD, Naše Valašsko info
foto - archiv Petra Morávková

 



reklama

 

 

Krasne-kabelky.cz

Luxusní dámské kožené kabelky a peněženky

 

 

Energetickou společnost

Si vyberte podle kvalitních recenzí a hodnocení.