Reklama

22. 01. 2018

Dnes má svátek: Slavomír
sobota, 23 prosinec 2017 22:23

Vánoční rozhovor s Otcem Richardem

BRUMOV-BYLNICE - Valašsko – to je specifický region, kde je kostel a kněz pro velkou část lidi stále důležitou součástí jejich života. A myslím, že Brumov-Bylnice není výjimkou.


Již 25 let je brumovská farnost spravována kněžími z Polska - Mariány. Za tu dobu se jich tady vystřídalo hodně a je zajímavé, že od začátku jejich působení je zde nepřetržitě otec Stanislav Maliňski. Posledním knězem, který brumovskou farnost opustil, byl otec Karel Matlok, Na jeho místo přišel nedávno otec Richard, který není místním farníkům neznámy. Před několika roky totiž působil na faře v Nedašově, poté několik let v Praze ve farnosti sv. Vojtěcha a nyní se tedy vrátil zpět na Valašsko. Navštívil jsem ho a společně jsme pro Vás připravili rozhovor. A myslím, že právě Štědrý den je tím nejvhodnějším časem Vám naše povídání přiblížit.


1. Jak je naším zvykem, poprosím vás nejdříve o několik slov o sobě.
,,Jmenuji se Richard Wojciechovski, narodil jsem se v Polsku více jak před 50 lety. Po střední škole jsem tři roky pracoval a následně jsem vstoupil do kongregace kněží Mariánů. V roce 1995 jsem byl vysvěcen na kněze. Moje první působiště bylo na Slovensku. Po třech letech v Drietomé jsem několik roků působil v Nedašově, poté v Praze a opět jsem se vrátil na Valašsko".


2. Mladí lidé si užívají života, mají své lásky, sny, chtějí žít a mít rodinu. Jak se stalo, že jste se toho všeho vzdal a šel studovat na kněze? Co nato rodina, kamarádi?
Již od základní školy jsem toužil být knězem. Moje teta byla řeholní sestra a často se modlila zato, aby se někdo z rodiny stal knězem. Bylo nás pět bratrů a los padl na mě. Touhu po řeholním povolání jsem pocítil poprvé na střední škole. Věděl jsem, že chci být řeholním knězem. Rodiče měli z mého rozhodnutí radost a maminka mně řekla, že mě bude podporovat i svojí modlitbou. Někteří z mých kamarádů, zvláště z práce, byli překvapeni. A kamarádi ze střední školy byli mým rozhodnutím potěšeni.


3. Mariáni poměrně často mění místa svého působení. Jak jste na tom vy a kde Vám bylo nejlépe? A je místo, kde byste se chtěl jako farář dostat?

Při skládání řeholních slibů jsem slíbil poslušnost. Tato se vztahovala i na místa mého působení. Můj představený se mě vždycky ptal, zda bych chtěl pracovat na Slovensku nebo v Čechách. A já jsem souhlasil. Myslím si, že jsem dostal od Pána Boha dar a dokážu se přizpůsobit místu kde působím. Na každém místě kde jsem působil jsem zanechal kus svého srdce.


4. Nebál jste se, že budete poslán třeba někde do africké země s daleko těžkými životními podmínkami? A jak jste přijal úkol pracovat v Česku a pak na Valachoch?
Můj představený mně naštěstí místo působení v Africe nenabídl. Ale Slovensko a potom Česko. Mám takové přísloví: „Nemusím jet na misie do Afriky, stačí přijet do České republiky“.


5. Když se odněkud vracíte do Brumova-Bylnice, řeknete si už, že jedete domů? Nebo kde jste teď vlastně doma? Nestýská se vám po Polsku a rodině?
Ano, mým nynějším domove je řeholní dům v Brumově-Bylnici. Mou rodinou je řehole, řeholní spolubratři a farnost. Svoji maminku v Polsku rád navštěvuji a také každý týden jí zavolám.

 

A teď 5 otázek, na které se vám bude asi hůře odpovídat, protože se velmi silně dotýkají vlastní podstaty vaší práce kněze.

6. Zpověď- neovlivní to co při ní slyšíte pohled na toho člověka?
Určitě ne, protože všichni jsme hříšníci a každý z nás potřebuje Boží odpuštění. Kdo jsem já, abych mohl soudit člověka? To Bůh je soudcem. Já mám radost z každého člověka, který přichází vyznat Bohu hříchy, aby mohl začít znovu, jako marnotratný syn z podobenství o milosrdném otci.


7. První svaté přijímání, biřmování, sňatek – to všechno vyžaduje určitou formu povinné přípravy. A potom? Řada dětí se už v kostele moc neobjeví, manželství se rozpadají. Proč? Co s tím?

Příčiny toho jsou různé. Pokud člověk nebude mít opravdový vztah k Bohu, bude křest, přijímání, biřmování, sňatek pro něho pouhou formalitou. A bude pouze „matrikovým křesťanem“.


8. Jaký názor máte na umožnění uzavírání manželství kněží?
Jsem proti.


9. Jaký máte vztah k jiným církvím?
Je bolestné, že je církev rozdělena. Proto se musíme stále modlit za jednotu, aby byla jedna církev a jeden pastýř.


10. Jak vidíte současné postavení kněze ve společnosti všeobecně a konkrétně třeba v Praze a tady na Valašsku?
Dříve byl kněz ve společnosti váženým člověkem a lidé se k němu chovali s úctou. Dnes např. v Praze je kněz považován mnohdy pouze za „atrakci“. Na Valašsku patří kněz stále ještě do každodenního života farnosti a lidé ho ke svému životu potřebují.


A nyní pojďme opět na volnější témata.
11. Jak vzpomínáte na Nedašov? Doufám, že jste tam poznal i tamní pálenici a ochutnal tamní léčivý výtažek z trnek.
Nedašov bylo mé druhé působiště a zde jsem se stal poprvé farářem. Musel jsem se učit nový jazyk a současně také farářování. Všechno bylo pro mě nové. Rád vzpomínám na Nedašov a říkám: „ Valašsko, to je moje druhá láska“.
V nedašovské pálenici, pokud se dobře pamatuji, jsem byl jenom jednou, abych se podíval jak to tam funguje. Léčivé působení výtažku z trnek jsem poznal již dříve.


12. Máte dokonce valašský kroj, cítíte se trošku valachem? Našel jste si tady už své oblíbené místo, kde si rád zajdete?
Ano, mám kroj a opravdu se cítím Valachem i když nemám valašské občanství. Mé oblíbení místo na Kaňůr.


13. Je v práci kněze místo pro humor? Máte něco veselého pro nás, nějakou historku, vtip?
Myslím si, že jsem veselý člověk a humor mám rád. Tak jedna poučná historka z kněžského prostředí.
Tři faráři při hraní karet si stěžují, že mají na půdě kostela netopýry. První říká: vzal jsem palici a chtěl jsem je pobít – nepodařilo se. Druhý: vzal jsem flintu a chtěl jsem je postřílet – nepodařilo se. A třetí říká: Já jsem je pokřtil, sezdal a už víckrát jsem je v kostele neviděl.


14. Jste šťastný a spokojený se svým životem? Změnil byste něco?
Jsem velmi šťastný jako řeholník a kněz a spokojený člověk. Prozatím bych nic neměnil.


15. Život nemůže být jenom práce. Jak odpočíváte, jaké máte koníčky, jak jste na tom se sportem? A sledujete sportovní dění?
Na aktivní sport sice nemám čas, ale rád se podívám v televizi na fotbal. Občas si také s ministranty zajedeme na hokej.


16. Věděl byste si rady, pokud by to bylo nutné, si sám vařit, oprat apod. ?
Když jsem působil v Praze, tak jsem si musel sám vařit, prát a žehlit. Žehlení není ale mým koníčkem. S vařením problém nemám, hlady bych neumřel. Nejraději mám brambory s kefírem nebo s podmáslím.


17. Blížíme se k závěru rozhovoru. A tak – je na faře znát adventní doba a blížící se vánoce? Co pro vás toto období znamená?
Advent pro nás křesťany přípravou na vánoční svátky. Pro nás kněze, zde na Valašsku, je tento čas náročný také na pastoraci. Naše radost je dovršena při vánočních bohoslužbách.


18. Jak budete prožívat vánoce, resp. Štědrý den a budete si dávat se svými spolubratry dárky?

Štědrý den prožíváme v naší řeholní komunitě. Ke štědrovečerní večeři zveme také diecézní kněze z našeho okolí. Dárky chystá představený a mají symbolický charakter. Nejkrásnějším dárkem je pro nás narozený Ježíš.


19. Co u příležitosti adventu a vánočních svátků vzkážete či popřejete čtenářům Našeho Valašska?
Čtenářům bych popřál, aby uvěřili, že Ježíš Kristus přišel, aby nás ujistil, že nás má Bůh rád, že u Něho – na rozdíl od nás lidí – neexistuje nikdo odstrčený, osamocený, nemilovaný. A to je vlastně důvod vánoční radosti a kořen téměř všech věcí, které se o vánocích staly zvykem a tradicí.

 

20. A nakonec o Vás jednou větou.

Oblíbené jídlo v Polsku a na Valašsku: v Polsku – holubky(golabki, plněné zelné listy), na Valašsku - svíčková
Oblíbené pití: sladké víno, slivovice
MS v kopané 2018 – 3 největší favorité a jak uspěje Polsko : Německo, Španělsko. Polsko
Vysněná dovolená: Svatá zem
Nejlepší nebo nejzajímavější dárek od Ježíška: on sám, že přišel mezi nás
Životní sen: kdy konečně se vyspím
Chtěl byste se podívat na svět z kosmu? : ne, ale z balónu ano
Co je podle Vás v pastoraci nejdůležitější: člověk
Oblíbené poutní místo v Česku a ve světe: Svatý Hostýn, Fatima, Lurdy


A to už je konec dnešního povídání. Příprava rozhovoru byla pro mě příjemná a doufám, že odpovědi pana faráře nám všem přinesou kromě řady informací i něco navíc. Otci Richardovi děkuji za milé povídání a ochotu. Přeji mu, aby se mu v Brumově-Bylnici líbilo, dobře se mu tady pracovalo a aby mezi námi prožíval příjemný život.

Rozhovor připravil a všem krásné a požehnané vánoční dny přeje
Slávek Floreš starší - SD

 

yuki

Energetickou společnost

Si vyberte podle kvalitních recenzí a hodnocení.