Reklama

27. 06. 2019

Dnes má svátek: Ladislav
604822360
neděle, 23 prosinec 2018 21:56

Vánoční rozhovor - hostem P. Andrzej Bystrzycki

ŠTÍTNÁ NAD VLÁŘÍ - Vánoce - to je myslím ten správný čas na rozhovor s knězem. V minulém roce jsem oslovil O. Richarda, faráře v Brumově-Bylnici. Letos jsem se obrátil na pana faráře, který slouží lidem ve farnosti Štítná nad Vláří - Popov. Mým hostem je P. Andrzej Bystrzycki.


1. Otče, jak je naším zvykem, poprosím vás nejdříve o několik slov o sobě.
Pocházím z Polska, z malého městečka Pyskowice, které má 22 tisíc obyvatel. Mám 4 sourozence. Jsem druhorozený. Vyrůstal jsem v tradiční katolické rodině. V 16 letech jsem prožil svoji konverzi (obrácení) a začal jsem brát Boha a víru vážně. Po maturitě (absolvoval jsem střední průmyslovou školu, obor mechanik a konstruktér průmyslových strojů) jsem vstoupil do semináře v Nyse. Ve 4. ročníku následkem mnoha událostí (bylo by to nadlouho) jsem se rozhodl přijít do České republiky. Poslední ročník jsem dokončil v Olomouci a po státnicích jsem nastoupil jako kaplan do Slavičína. (1992) V lednu 1993 jsem přijal jáhenské svěcení a 19. června 1993 kněžské svěcení. Musím podotknout, že jsem v ČR jako kněz na misiích (přesněji se tomu v Evropě říká „kněz působící v zahraničí“). Moji rodnou diecézí, k níž patřím, je gliwická diecéze. Od července 1993 jsem působil jeden rok jako kaplan ve Valašských Kloboukách a od července 1994 jsem farářem ve Štítné nad Vláří.

P. Andrzej Bystrzycki


2. Stát se knězem, to je z řady důvodů důležité a asi i těžké rozhodování. Co rozhodlo u vás, nerozmlouval vám to někdo a nelitujete?

Byla tu spousta faktorů, vnitřních i vnějších, které vyvrcholily obrovským nutkáním udělat ten krok. Kněz, se kterým jsem se radil, co mám udělat, mi tehdy řekl: „Pokud to nezkusíš, nebudeš vědět.“ Musím tady podotknout, že formace kněží a rozhodování probíhá minimálně 6 let. A tak má člověk čas a možnost poznat, jestli je to jeho cesta. Několik učitelek ze střední školy se mě snažily od toho odvést, ale neúspěšně. Nikdy jsem toho kroku nelitoval.

3. Jaké to je dostat se z Polska až na Valašsko? Nebyl byste raději někde ve městě? A je pro vás Štítná už domovem?
Určitě to byla změna, ale mám takovou povahu, že si rychle zvyknu všude. A žití víry tady na Valašsku se až tak neliší od toho, co jsem znal z rodiště. Vůbec jsem takto neuvažoval. Ano, když žijete 24 let s lidmi, s nimiž tvoříte vztahy a sdílíte jejich život, důvěru, jste s nimi ve chvílích radostných i bolestných, pak se tato obec stává vaším domovem.

4. Víra je na Valašsku silně zakořeněna. Ale jinak věřících v Česku stále ubývá. Proč? Jak vy vidíte budoucnost katolické církve? Je podle vás, nějaký recept na změnu k lepšímu?
Proč ubývá věřících? Staré pokolení vymírá a mladí lidé mají tolik lákadel, že „Bůh, víra, kostel...“ je někde na konci seznamu jejich tužeb a přání. Navíc televize, tisk, kultura vůbec jsou silně zlaicizované... Budoucnost církve vidím ve svatosti jednotlivců, kteří přitáhnou ty ostatní k Bohu. A to je recept na změnu k lepšímu. Já, Vy a všichni ostatní pokřtění se musíme snažit být svatými.


P. Andrzej Bystrzycki (foto- Lucie Mozgvová)


5. Je řada lidí, kteří o sobě tvrdí, že jsou věřící, ale svoji víru si prožívají po svém. Žijí podle desatera, doma se pomodlí, chovají se slušně, ale do kostela zajdou třeba jen na vánoce či na dušičky. Důvody jsou různé. Někteří třeba tvrdí, že jim vadí církev jako instituce, jiným vadí to, jak se chovají lidé, kteří jsou v kostele pořád, ale chovají se špatně. Jaký je na to váš názor?

Ideální církev neexistuje a existovat nikdy nebude. Pokud si lidé nevytvoří opravdový– a to chci zdůraznit – opravdový život s Ježíšem, tj. založený na Jeho učení, na Jeho vůli, tak si budou žít bohužel svoji víru, která je ale iluzí a ne skutečností. Existuje nějaká povídka, která vypráví o člověku, který chtěl vstoupit do ideální církve. Kněz, u něhož se radil, mu řekl: „Nikdy se to nestane, protože pokud bys ideální církev našel, tak oni tě nepřijmou, protože ty nejsi ideální. Kdyby tě přijali, tak sami by přestali být ideální církví.“ A to je pravda o nás. Ani já, ani nikdo jiný, dokonce ani papež nejsme ideální. Ale můžeme se s Boží pomocí stávat čím dál lepší.

6. V některých církvích se mohou kněží ženit. Jak se na to díváte?
Nedokážu si představit plnění všech povinností faráře v rámci rodiny. Mám to potvrzeno z praxe – když se setkávám v rámci ekumeny s protestantskými faráři – bývají tam i někdy jejich manželky. Jednou jedna řekla: „Závidím vám, že žijete v celibátu. Můj je pořád „v trapu“, máme problematické děti a všechno je jen na mně.“


7. Nedávno zemřel O. Marek Martiška, kněz v Nedašově. Jistě se vás to hodně dotklo. Když jsem s některými nedašovskými farníky mluvil, bylo vidět, že je to hodně zranilo. A i jejich následné vzdání úcty O. Markovi formou zhotovení krásného pomníku mně jasně ukázalo, jak je důležité, aby si kněz uměl najít cestu k lidem. A určitě také dobře spolupracovat třeba se školou, s úřadem a podobně. Je to těžké? Jak se vám to daří ve vaší farnosti?
Kněz neexistuje bez lidí. Kdo nemá rád lidi, nikdy by neměl být knězem. Cestu k lidem nacházím jenom jedním způsobem, snažím se je mít opravdu rád. Lidé to vycítí. Co se týká spolupráce se školou nebo s obecním úřadem, nejsou žádné problémy. Ty lidi znám, oni znají mě, a to je cesta k úspěšné spolupráci.


8. Co vám ve vaši práci přináší největší uspokojení a co „nemáte rád“?
Duchovní konverze farníků je mou největší radostí. Jejich duchovní růst, důvěra z jejich strany, když se dokážou svěřit s různými problémy...Nemám rád chvíle, kdy vidím lidskou prohru – myslím tím především v poslední době rozpadající se manželství.

9. Služba kněze je náročná a každý máme omezené množství sil. Hlídáte si to? Co když nastane tzv. „vyhoření“? Kde se můžete obrátit o pomoc?
Ano, hlídám si to. A proto si nacházím čas na duchovní i fyzický odpočinek. (exercicie, pobyt na horách...). Kromě Pána Boha, na něhož se mohu obrátit v každém okamžiku, mám své přátele a nejbližší rodinu.

Mše svatá na poděkování P.B. a P.Marii za 25. let kněžství a 50. let života O. Ondřeje


10. Letošní rok je pro vás mimořádný. Oslavil jste 2 krásná jubilea. Zavzpomínejte.

Myslím si, že to vyplývá z toho všeho, co tu již bylo řečeno. Určitě jsem vděčný Bohu za ty lidi a události, zážitky, které mi dal prožít během mého dosavadního života. Právě při těchto oslavách a mnohých setkáních, jak v Polsku, tak i zde v České republice, mi pomohlo si to uvědomit. Velmi mě oslovila vděčnost, štědrost a to, kolik lidí si na mě vzpomnělo během tohoto výročí.

11. Máte 50 let. Jste štíhlý a plný energie, sportujete. Který sport máte nejraději a jaké jsou další oblíbené formy relaxace, koníčky?
Mým oblíbeným sportem je volejbal, lyžování, jachting a plavání. Tyto sporty dělám aktivně. Pasivně mám moc rád fotbal. Mým oblíbeným koníčkem je také dělání filmů z různých cest, poutí,...

P. Andrzej Bystrzycki z cest a poutí..


12. A slyšel jsem, že to při sportu hodně prožíváte a strašně nerad prohráváte. Tož jak to je?
Všechno, co dělám, dělám s plným nasazením, a tak se stávalo, že i v tom sportu se ty emoce občas projevovaly. V dnešní době je to už ale naprosto jiné. Asi s věkem se člověk skutečně uklidňuje. A dnes jsem rád, že mohu sportovat a že mám kolem sebe skvělé lidi, s nimiž to mohu dělat.

13. Na jaký sportovní výkon a na co v životě vůbec jste nejvíce pyšný?
Ze sportovních výkonů si to už ani nevzpomínám, ale na základní či střední škole jsem získal různé medaile a vytvořil různé rekordy. Nejvíce jsem však hrdý na to, že jsem zůstal věrný Bohu.

14. Jste šťastný a spokojený člověk?
Krátce – ANO.

15. Co je pro vás v životě nejdůležitější?
Nejdůležitější pro mě je zůstat věrný Bohu, vnášet do života lidí co nejvíce víry a naděje.

16. Co pro vás z osobního i křesťanského života znamená vánoční doba?

Vánoce jsou pro mě dobou znovu uvědoměním si, že Ježíš skutečně JE. Že vstoupil viditelně do dějin tohoto světa, aby si lidé byli navždy jistí, že Bůh je a že Bohu na nich záleží.

17. Jak se na ní připravujete a s kým budete prožívat Štědrý den?
Snažím se v adventu více ztišit. Samotná příprava na rorátní mši sv. s dětmi je pro mě po duchovní stránce, zvláště v tomto roce, opravdovou duchovní cestou znovuobjevování pomoci Ducha sv. To On je podle mě tím, kdo nám může mnoho pomoct v tom, abychom správně prožili Vánoce a mohli přijmout Krista do domovu svých srdcí. Aby v nich jednak žil a jednak v nich mohl působit. Většinou štědrovečerní večeři prožívám ve společenství se svými spolubratry kněžími.

18. Pokud byste si měli přát k Vánocům pro sebe něco speciálního, co se nedá koupit, co by to bylo?
Vytrvalost ve víře, v naději a lásce.

19. A teď takové otázkové jednohubky:

 - vaše oblíbené jídlo a pití : sním všechno, rád si dám dobré a kvalitní víno
 - nejlepší vánoční cukroví a vánoční pohádka: cukroví: makůvky (slezská specialita) a vánoční pohádka: Tři oříšky pro Popelku
 - na které místo na světě byste se chtěl podívat: Guadalupe (tam jsem ještě nebyl)
 - trošku teorie, ve které době byste chtěl zkusit žít: ta naše mně bohatě stačí
 - nějaký váš zlozvyk: během telefonování neustále chodím
 - z čeho máte největší strach: strach mám asi z toho, abych nepřišel o víru
 - co vám tady nejvíce schází z Polska: dá se říct, že vlastně nic
 - dárek, který byste si přál od Ježíška: z hmotných věcí mně opravdu nic nechybí, jsem vděčný za cokoliv, co dostanu
 - tři nejdůležitější vlastnosti pro práci kněze?: mít rád Boha, být věrným v kněžské službě a schopnost organizace

 

20. Nakonec máte možnost poslat všem vánoční a novoroční přání.

O svátcích Narození Páně a v Novém roce
nechť vás Bůh Naděje naplní veškerou radostí a
pokojem ve víře,
abyste v síle Ducha oplývali nadějí a stali se
darem pro druhé. 

o. Ondřej


A to už je všechno. Příprava rozhovoru byla pro mě příjemná, ale trošku nervozity tam bylo také. Doufám, že se to nakonec povedlo a pěkně jste si početli a také jste se dozvěděli něco zajímavého.

Otci Ondřejovi děkuji za ochotu.
Přeju mu, aby se mu ve Štítné i nadále líbilo a dařilo.
Přeju současně jemu i vám všem krásné a požehnané vánoční svátky, naplněné radostí z narození Ježíška, potěšením z dárků, pohodou, klidem a radostí v kruhu svých nejbližších.


Slávek Floreš starší - SD