Reklama

18. 10. 2017

Dnes má svátek: Lukáš
Chyba
  • JUser: :_load: Nelze nahrát uživatele s ID: 44
pondělí, 25 březen 2013 18:00

Tomáš Leixner – Formule 1, Jizerská 50, maraton...

Pokračujeme v seriálu našich rozhovorů, dnes s brumovským rodákem Tomášem Leixnerem.

Když se v Brumově-Bylnici řekne jméno Leixner, každý si vybaví dlouholetého místního praktického lékaře, kterého já znám i jako amatérského sportovce – cyklistu, běžkaře či sjezdaře. A jak z našeho rozhovoru s jeho synem Tomášem vyplyne, tak i syn má ke sportu velmi blízko. Když jsem se o jeho soužití se sportem dozvěděl, byl jsem opravdu překvapen. Takže pojďme se ptát.


1. Dobrý den, jak už je u nás zvykem, v úvodu bych požádal o krátké představení.
„I když valašsky mluvím minimálně, jsem Valach odvátý různými okolnostmi do Prahy. Dělám to, co mě baví, pohybuju se okolo sportu – v profesním i soukromém životě. A i když mi teprve v létě bude třicet, zvládl jsem toho už taky docela dost – zase jak pracovně, tak soukromě."


2. Dětství jsi prožil na Valašsku. Jak často se sem nyní vracíš a co Tě tam nejvíce táhne?
„Popravdě víc než dřív – až s věkem si člověk uvědomí, jak moc je pro něj místo, kde vyrůstal, důležité. A to i přesto, že se většina kamarádů rozlétla do světa. Snažím se být na Valašku každý měsíc na víkend a v létě na týden na dovolenou. A upřímně: pořád je to moc málo. Hlavní důvod je nasnadě – rodiče a také můj syn Oliver."


3. Tvůj život je již delší dobu spojen s novinařinou a se sportem. Splnil sis tím svůj životní sen?
„Měl jsem a stále mám spoustu životních snů a mám radost, že některé sny se podařilo víc než jen naplnit a některé zážitky snad ani nebyly předmětem snění, ale spíše divoké fantazie."


4. Cos musel, kromě studia, udělat proto, abys mohl jako novinář pracovat v oblastech, pro většinu z nás opravdu snových?
„Paradoxně v tomhle škola nebyla důležitá. V patnácti jsem objevil internet, tehdy to bylo vytáčené připojení a tuším, že chodily účty okolo dvou tisíc měsíčně a rodiče neměli vůbec radost. Vždycky jsem rád tvořil, a protože jsem sledoval formuli 1, založil jsem webové stránky. Nejdřív tam chodilo deset lidí denně, později jich byly stovky a nakonec z formule-1.cz byla česká dvojka, kde bylo měsíčně 60 tisíc lidí. Napsal jsem tehdy snad 5 000 článků. Pak už stačilo být ve správnou chvíli na správném místě – v Brně při závodě formule 3000 – seznámit se se správnými lidmi – Martinem Strakou z deníku Sport – a pak to šlo s nadsázkou samo."


5. Jak jsi jako novinář prožíval tyto závody? Měl jsi možnost dostat se i do blízkosti závodníků, pohovořit s nimi či se třeba zúčastnit nějakých oficiálních akcí?
„Prvně, byl to velký šok. V prvním roce jsem byl na čtyřech závodech, a i když jsem byl zvyklý s rodiči cestovat, objevoval jsem nový svět. Bylo mi dvacet, jednadvacet ... a letěl jsem sám do Austrálie, kde jsem tehdy ani neměl zajištěné ubytování, protože mě jeden známý nechal ve štychu. Udělal jsem spoustu velkých rozhovorů – několikrát s Kimim Räikkönenem; Juanem Pablem Montoyou; Fernandem Alonsem, který byl tehdy ještě vyplašený kluk; s Frankem Williamsem; Flaviem Briatorem ... Bylo toho hodně, daleko víc, než bych si kdy dokázal představit."


6. Průběh závodní sezony, cestování od závodu k závodu, to musí být fofr. Jak vypadal Tvůj režim v průběhu závodní sezony? A jak to probíhalo při vlastním závodě?
„První rok to byly 4 závody, další čtyři roky jsem objel okolo třinácti v sezoně. To s dalšími povinnostmi znamenalo, že jsem byl třetinu roku pryč. Někdy to bylo na čtrnáct dní, někdy jsem ve čtvrtek odjel na závody, vrátil se v pondělí ráno a ve čtvrtek jel zase pryč. Začal jsem pracovat ve dvaceti, užil jsem si skvělých pět let. Bylo to náročné, kolikrát vyčerpávající, leccos bylo nutné obětovat. Ale zpětně bych neměnil. Byly to neskutečné životní zkušenosti. Formule 1, to je neskutečný svět."


7. Vzpomeneš na nějaký silný zážitek z těchto závodů?
„Jen se nad tím zamyslím a jeden zážitek začne přebíjet druhý. První kontakt s formulí 1 jsem měl při testech v Jerezu, kdy do monopostu Jordan usednul Jarek Janiš. Tehdy pršelo, bylo příšerné počasí, psa by nevyhnal ... a já v něm dělal rozhovor s testovacím pilotem Ferrari Felipem Massou, jakýmsi Nico Rosbergem a Nelsinhem Piquetem ... Nebo první Grand Prix ve Španělsku. V zázemí Jaguaru, s nervózní angličtinou, jsem mluvil s Markem Webberem o Tomáši Engem ... A o pár hodin později jsem sledoval, jak Michael Schumacher hraje charitativní fotbalový zápas ... Cesta s Giancarlem Fisichellou na ruzyňské letiště z motolské nemocnice, kde navštívil nemocné děti ... návštěva továrny McLarenu v britském Wokingu,kde neměli koše, ale vše dávali do posledního šuplíku ... rozhovor s Frankem Williamsem v kanadském Montrealu, v takové té stavební buňce, který začal tím, jak moc ho zajímá historie a jak Mnichovská dohoda poškodila Československo ... Byl jsem na více než padesátce závodů a každý byl něčím výjimečný. Když jsem si vysloužil, a to si opravdu musíte vysloužit účastí na mnoha závodech, tzv. stálou akreditaci, mohl jsem jít na startovní rošt, do boxů během tréninků, pohybovat se kolem trati... to jsou další neskutečné momenty – hlavně když jsem si v Monaku zapomněl vzít na trať špunty do uší, stál jsem za svodidly a ani ne půl metru ode mne létaly monoposty."


8. A co závody Moto GP?Dá se to nějak porovnat s F1?
„Jsou to světy, které mají hodně společného, ale také se hodně liší. Motocyklové mistrovství světa není tak elitářská společnost, má trošku jiná pravidla, navíc se jezdí v Česku. Formule 1 je bezesporu nejvíc, i když zarytí příznivci motocyklového sportu by se mnou nesouhlasili. Pravda ovšem je, že MotoGP udělala v posledních letech velký krok směrem k formuli 1."


9. Troufl by sis vyzkoušet na okruhu monopost F1 či silnou motorku? Nebo se Ti to dokonce podařilo?
„Když jsme mluvili o těch snech ... Tak test monopostu formule 1, s nímž závodil Fernando Alonso, byl něco, o čem jsem snad ani nesnil. Byla to jen tři kola, kterým předcházel celý den příprav, ale o to víc si pamatuju každý okamžik. Některé dokonce jakoby ve slow motion. Reportáž s názvem Rande s bestií, kterou jsem o tom napsal, považuju za to nejlepší, co jsem kdy v životě napsal. Byl to takový milník v mé novinářské kariéře. Konečně jsem mohl říct: mám právo psát o F1, protože jsem ji řídil. K motorkám mám naopak velký respekt."


Z letních sportů se nyní ladně přeneseme na sníh, přesněji řešeno do běžeckých stop. V Brumově-Bylnici působí aktivní sportovní oddíl Kolo-Běžky, a tak nám nemohlo ujít to, že se v posledních letech intenzivně věnuješ práci tiskového mluvčího Jizerské 50 a SkiTour, seriálu 5 závodů v běžeckém lyžování a současně si také rád některý ze závodů sám zaběhneš. Zeptám se tedy.


10. Který ze závodů série považuješ za nejtěžší a který je Tvůj nejoblíbenější?
„Záleží na tom, jak se na to člověk dívá. Z pohledu mé práce je nejtěžší Jizerská 50 ČSOB Pojišťovny. Je to akce, na které intenzivně pracujeme přes půl roku, která má obrovský dopad do zahraničí, které se účastní přes 6 tisíc lidí ... Když letos Jizerská 50 odstartovala – a asi po třech letech za překrásného počasí – byl jsem v neskutečné euforii. Nechci to srovnávat s momentem, kdy jsem poprvé uviděl svého syna, protože to jsou jiné pocity... Ale když odstartuje šest tisíc lidí najednou, je u toho pan prezident, když víte, že tam někde v té záplavě lyží a hůlek máte kamarády, je to nepopsatelný pocit. Z Jizerské 50 většinou odjíždím v neděli okolo páté večer. Když jsem měl letos hotovou práci, šel jsem se ještě podívat do cíle. Zrovna končil limit 7,5 hodiny na trati a pořád přijížděli další závodníci. Většina lidí už byla pryč a tohle byli ti úplně poslední... Měli můj obrovský respekt, spontánně jsem jim začal tleskat. Dojalo mě to. Je neskutečný nářez ujet Jizerskou 50 za dvě hodiny jenom rukama jako Standa Řezáč, ale vydržet sedm a půl hodiny ... klobouk dolů. Už jsem mnohokrát slyšel, že je Jizerská50 otázkou peněž, ale pro mě osobně jsou nejdůležitější právě tihle lidé. Nejoblíbenějším závodem je samozřejmě Jizerská 50. Ale když ji vyškrtnu, protože se vymyká, pak je srdcovou záležitostí Karlovská 50."


11. Co všechno máš při závodech na starosti a co Tě na té práci nejvíce baví a naopak?
„Oficiálně mám roli tiskového mluvčího Jizerské 50 a seriálu SkiTour. Zase to vztáhnu především na Jizerskou 50 – je to adrenalin. Před závody vlastně zvoní telefon bez ustání – jeden hovor vyřeším a další dva mám zmeškané. Moje práce je především o práci s novináři – od televize, přes rádio až po tisk. A není to jen o vydávání tiskových zpráv, ale také o jasných pravidlech, kdo bude v cílovém prostoru při dojezdu těch nejlepších závodníků a kdo tam nesmí... Snažíte se mít dopředu jasno o všech možných scénářích a nakonec se stejně objeví nějaký další. A co mě nebaví? Nedokázal bych dělat práci, která mě nebaví. Mimochodem, díky Jizerské 50 a SkiTour jsem začal běžkovat. Dřív jsem závodil na lyžích, jezdil na snowboardu ... a teď mě nejvíce těší, že vyrazím do stopy."


12. Registruješ účast závodníků z našeho regionu na některých z těchto závodů?
„Samozřejmě. Dokonce jsem si našel statistiku, že z Brumova-Bylnice je na Jizerské 50 víc lidí než ze Zlína! Minulý nebo předminulý rok jsem potkal pár lidí z Brumova přímo na Jizerské 50, při hudebním SkiFestu v Liberci. Dokonce jsme se spolu fotili, ale fotku jsem ještě nedostal. Tak snad někdy... Pro mě je tohle emocionální záležitost, vždycky mě to dojme. Ti kluci se mě ptali, co mají mazat – snad jsem jim dobře poradil... Vlastně teď už chápu, proč jsem tu fotku nedostal"


13. Jak hodnotíš závod v Karlovicích a jak vidíš jeho budoucnost?
„Vzpomínám si na první schůzku s panem starostou Koňaříkem – říkal jsem mu, že Jizerskou 50 jezdí snad 20 lidí z Brumova-Bylnice a že se budu snažit, abych je do Karlovic všechny dostal. A mám radost, že se to letos podařilo. Je to pro mě srdcová záležitost. Když jsem jel tento závod poprvé, byl jsem neskutečně hrdý, že i na Valašsku je možné udělat akci, která je srovnatelná s ostatními. Pro Velké Karlovice mám ale velkou slabost... Jsou to moji krajané, Valaši... Stačí pár slov a rozumíme si."


14. Kdy Tě uvítáme ve stopě naší Hradní běžky?
„Chtěl jsem jet už letos, ale potrápilo mě zdraví. Pokud se nebude Hradní běžka krýt s některým závodem SkiTour, rád přijedu. Už jsem byl párkrát na běžkách na Maděrovci, nad Nedašovem... A i když jsou to jen prošláplé stopy nebo upravené skútrem, mám je o něco víc radši než třeba Jizerské hory, kde jsou podmínky nesrovnatelně lepší. Tady na Valašsku jsem prostě doma... Navíc jsem letos při Karlovské 50 pár lidí z Brumova porazil, tak se snad nemusím bát, že „Pražák" přijede poslední "


15. Ale ty se dokážeš „potrápit" i ve vytrvalostním běhu. Zúčastňuješ se maratonů a půlmaratonů. Kolik těchto tras máš za sebou, jak to vypadá s časy a kde jsi dostal nejvíce zabrat?
„Pokud počítám správně, mám za sebou čtyři maratony – nejlepší čas z loňského podzimu v Drážďanech, kde jsem si to dal za 3:59:55 Půlmaratonů mám víc – tuším, že šest, nejlepší čas okolo 1:51.30. Letos si chci obojí zlepšit. Nejtěžší pro mě byl půlmaraton v Ústí nad Labem dva roky zpět – tehdy jsem měl rozběhnuto pod 1 hodinu a 50 minut, přišel šílený liják... kilometr před cílem se mi udělalo hodně zle. Měl jsem na výběr – buď to zkusit v tempu dotáhnout do cíle a pravděpodobně zkolabovat, nebo si uvědomit, že přežít je důležitější ... Přešel jsem tehdy na dvě minuty do chůze. Za tu dobu, co běhám, jsem už viděl spostu lidí, kteří zkolabovali. Loni v Drážďanech při maratonu třeba pána, jemuž lékaři masírovali srdce... Takové myšlenky se jen tak nepustíte. Co se týče maratonu, tak zdaleka nejtěžší pro mě byl paradoxně ten první – s časem přes pět hodin. Nevěděl jsem, do čeho jdu, co mě čeká ... Ale za svůj asi nejtěžší běh považuju třicetikilometrový trénink v Brumově – přes Rybníky, Hluboče, Popov, Bohuslavice, Hrádek, Jestřabí, Štítnou ... Neměl jsem tehdy s sebou žádný energetický gel, žádnou tyčinku, jen vodu..."


16. Zajímalo by mě, jakého výkonu na běžkách i v silničním běhu si nejvíce ceníš a proč?
„Maraton pod čtyři hodiny a trasa Jizerské 50 za tři a půl hodiny, byť tedy bruslením. Věřím však, že v obojím mě vrcholy ještě čekají."


17. Když jsem si porovnával Tvé časy v obou sportech, je tam patrné stálé zlepšování. Jak se připravuješ?
„Hodně se věnuju vytrvalostním sportům - běhání a cyklistice. Za loňský rok mi vychází zhruba 50 minut pohybové aktivity na den. Může se to zdát dost, na druhou stranu je hodina sportu jen 4 % dne. Každý den chci mít pocit, že jsem udělal něco pro sebe. Pro svoje tělo, pro svoji hlavu. V létě jezdím do práce na kole, po práci si alespoň jednou týdně zajedu na 100 kilometrovou vyjížďku ke Slapské přehradě. Důležité je, aby člověk dělal to, co ho baví."


18. Máš nějaký vysněný cíl či závod na běžkách a na silnici?
„Velkým vzorem je pro mě kardiochirurg, pan profesor Jan Pirk. Chtěl bych mít v jeho věku tolik elánu a chuti do života a sportu jako on. Zatím máme společné jen to, že máme oba raději motýlky než kravaty. Chovám k němu velký respekt a každý náš hovor – ať už osobní nebo telefonický – je pro mě obrovskou inspirací."


19. Čemu se nejraději věnuješ mimo svoji práci a sport? Máš čas na další koníčky?
„V současné době se prolíná můj pracovní život se sportem a jsem za to rád. Na další koníčky pak už nezbývá moc času. Ale na jedno si čas vždycky udělám: na brumovjáky, kteří se přestěhovali do Prahy. Pravidelně se potkáváme na akci Tour de Lokál, kterou jsem spoluzakládal. Ať už žijete kdekoliv, je důležité vědět, kam patříte nebo odkud pocházíte. A i když jsem nikdy nemluvil moc extra valašsky a slivovici se snažím vyhýbat, moc dobře vím a také cítím, kde jsem doma."


20. Co bys vzkázal návštěvníkům portálu nasevalassko.info?
„Ať už žijete kdekoliv, buďte hrdí na to, odkud jste. A vracejte se tam. Také bych chtěl poděkovat všem, kteří se u vás na webu zapojili do hlasování o novou ulici u nás Na Hrbáči. V Praze bydlím na Slunečném vršku a v Brumově teď budeme mít za domem ulici Slunečnou. Dobrá volba ."


Náš rozhovor je u konce. Děkuji panu Leixnerovi za velkou ochotu a vstřícnost. Bylo to příjemné. Z jeho odpovědí je patrné, že ke svému rodnému kraji má stále vřelý vztah, a to se nám Valachům čte opravdu velmi dobře.


Připravil: Slávek Floreš SD

 

Krasne-kabelky.cz

Luxusní dámské kožené kabelky a peněženky

 

 

Energetickou společnost

Si vyberte podle kvalitních recenzí a hodnocení.