Reklama

28. 06. 2022

Dnes má svátek: Lubomír
čtvrtek, 06 prosinec 2012 16:59

Vzpomínka na léto. Bajkování po Biokovu.....

Po dvou letech jsme se s rodinkou dohodli, že spočnem na nějaké rozumné dovolené. Poněvadž v poslední době dáváme dost času bajkům, padlo rozhodnutí na staré dobré Chorvatsko a vyžití poněkud aktivnější. Zároveň bylo potřeba vyzkoušet nový nosič kol na tažné -přece jenom „pár kilometrů“...a nějaké ty „dva kopce“ to určitě je.

Odjezd byl naplánovaný jako pokaždé na 1.30 v noci z důvodu kvality řízení. Cesta přes Slovensko výborná, v Maďarsku malinké problémy trefit přechod Leténye kvůli přemrštěným poplatkům ve Slovinsku. Určitě stojí za povšimnutí, že cesty jsou všude lepší než u nás na valachoch. Ke spokojenosti všech cestujících jsme se na chorvatskou dálnici dostali brzy bez ztráty náprav a ostatních částí vozu. Za zmínku stojí, kolik km dálnice je postaveno zhruba za tři roky. Kdyby to tak šlo u nás?!?! A taky nosič držel jak „hluchý dveři“.Bajky se ani nehly. Prostě nádherný začátek.

K moři většinou sjíždíme u Splitu, a to kvůli krásnému výhledu a mumraji na té jejich světoznámé magistrále. V Omiši je našinec už vlastně doma. Čeština na každém rohu. Po předchozí domluvě jsme ubytování začali hledat až v Bašce Vodě. Kdo nechce smlouvat, ubytování najde vlastně ihned. Na cestě fungují tzv. dealeři, kteří pro domácí staví turisty a nabízí za ně ubytování. Podle našich povšimnutí jsou placeni např.jídlem, pitím nebo nějakou dohodnutou částkou. Kvůli tomuto systému se taky naše první ubytování vůbec nepovedlo. Z osmi a půl euro za osobu se částka vyšplhala za 85euro/privat. Kvůli nemožnosti domluvy s domácím jsme opět naložili vyložené fáro a pokračovali do Makarské. (Doporučuju vždy vše napsat na papír a taky spočítat celkovou částku. Každý si tím ušetří spoustu problémů).

U cesty stovka domorodců a fůra různých privátů. Kvůli našemu fin.stropu a podmínkám se tlupa zúžila asi na 5. Po kontrole ubikací asi po dvou hodinách odjíždíme naoko dále. Jaké bylo překvapení, když po pár km nás v centru Makarské původní nabízeči opět dojeli s novými nabídkami! Paradoxně nám bejvák dohodil pán, který nás při komunikaci právě sledoval. Hotel v centru města s TV,SAT, Internetem za 65eur/ 5osob. Docela solidní. Majitelé nám přepustili svůj byt a šli bydlet k babičce. Co přes sezonu nevyděláš, to pak nemáš.(slova paní domácí). Makarská je velmi živá, hlučná a taky česká.

Na bajk jsem vstával každý den v 6.30. Po kávě a vločkách vzít klíče, přecupitat bez treter po hotelu, na terase domácích uklidnit mikročokla, odemknout Meridu a vyrazit. Za zmínku stojí pohled domácích Chorvatů na cyklisty a cyklistiku vůbec. Už domácí se na naše aktivity dívali jedním okem. Na cestě je to ještě zajímavější. Řidiči troubí v každé třetí zatáčce, blinkr jsem viděl dvakrát a to u Čechů. Pokud má bajker na sobě dres, tak si ho fotí v kopcích i turisté.

Z Makarské začaly mé výlety směrem k Brele a dál až k osadě Novaci hned ráno po magistrále a po asi 20km odbočit do hor. První dny byly hledací. Je to jako všude. Pokud to nemám najeté, tak musím hledat. Značení někdy zcela nelogické a docela špatné. Na druhou stranu komunikace s domorodci člověku přidá a něco si pamatuje celý život. Na začátku sjíždím vlastně jenom značenou cyklostezku. Celá cesta nad mořem až po Bast. Po pár dnech a několika poznáních začala se mnou jezdit i drahá polovička- no bajkersky spíš čtrvrtina (doufám, že se neurazí). Cesty kamenité, většinou ostrá šotolina. Horší byly všudypřítomné ostny z místních zcela suchých trav a bodláků.Kupodivu defekt jsem řešil jenom jeden. Bajkování bylo ráno úžasné , k poledni kdy se oskar vyloupl zpoza štítů už „horké“. Zapotřebí je batoh a zásoby vody. Naším velkým překvapením bylo poznání souběžné cesty, kdy jsme vystoupali o šár výš.

Pohledy byly nezapomenutelné. Po cestě z Bastu na Makarskou odbočujeme na letiště paraglajdů Miletin Bor. Výstup stojí za to. Pod štíty se v překrásné scenérii ze zpoza rohu objeví nějaká koza a přichází tak na 10m. Asi si pletla můj zelený dres s baštů. Než jsem si uvědomil. že je to kamzík a vytáhl foťák, tak byl pryč. Kvůli fotu ho následuju stejným stylem pár metrů, ale stejně fotím skoro jenom zadek. Vedle místních koz a ovcí už chyběl jenom orel a medvěd. Druhý den dávám Miletin Bor po druhé sám, ale vyjíždím od Makarské na Veliko Brdo. Po Miletin Bor tak 15km neskutečná stojka-doporučuju. Třetí cesta nahoře přímo pod vrcholky Biokova směrem na Bast(starý hřbitov) je neskutečný zážitek…..

Podle domluvy se po týdnu stěhujeme do klidnějších lokalit. Už bez pár členů výpravy popojíždíme do Živogoště a taky po chvíli domlouváme ubytování. Je sice malinko dražší, ale klid a čistota + vzhled pláží stojí za to. Zpočátku jezdím po souběžné staré cestě Z Drašnic až po kemp Male Čiste a dále až po Drvenik. Po pár dnech dávám na druhou stranu Podgoru a hlavně východně ležící dědinky Sumiči, Pivčeviči, Krzaniči.

Ty stojí za to vidět taky. Ten každodenní klid u nás nevidíte. Všichni jsou taky ochotni ihned poradit a pomoct. Při výjezdu od Podgory nahoru do Biokova potkávám nějaké dva bajkery- podle mluvy Ostravaci. Taky se nepletu (mimochodem po cestách jsem za 14 dnů potkal asi 20 bajkerů, z toho 18 Čechů a 2 Italy). Zbystřil jsem při informaci o výjezdu na Svatý Jure- nejvyšší horu Biokova. Vjezd se nacházel vážně blízko. Chlapi z Ostravy byli sdílní, leč pomalí, tak ihned pádím nahoru. Žel nemám ani korunu natož kunu a vstup je zpoplatněn 20- ti. Ten den dávám minimum za celou dovolenou a to asi 40km. Na druhý den beru polovičku a za ranního kuropění fičíme do Podgory a následně začínáme stoupat na Svatý Jure. Kdo má rád „kopečky“ určitě se poměje. Od města po vjezd asi 6km a pak dál dalších 26km po vrchol. S 2,5litry tekutin na osobu na zádech se to přece jenom malinko zajídá, ale co neuděláme pro reprezentaci Valašska, že?

Cesta nabízí nečekané zážitky. V dolní části potkáváme koně. Asi divoké, nevím. Když je míjíte přímo na asfaltu, stojí jak solné sloupy a čekají co bude. Docela sranda. Po výjezdu mimo zalesněné území se to samé opakuje s kravami. Teď nevěřím, že jsme procházeli kolem býka(velikého jak půl hory) tak na 50cm. U Ravna Vlašky se scházíme se Slováky asi z Banské Bystrice(už nepamatuju), kteří nám ukrutně fandí. Společně skecnem. Fajn lidi. Stoupáme co to jde. Na samý vrchol přijíždíme zhruba kolem oběda. Nahoře nemáme už ani kapku vody a nebýt známých nových kamarádů z SK,, tož“ asi uschnem. Na místě se totiž nedá koupit vůbec nic. Služby by tu mohly být tedy lepší. Taky tam nejsme z cyklistů sami. Během chvilky dorazil trojlístek Moraváků. Jeden chudák po dojezdu lehl na 5min. Prostě dřina a la Lance Amstrong.
Co jsme vytrpěli do kopce, tak se vrátilo z kopce . Přes 30km jenom na brzdách, parádní adrenalin Z Podgory domů kvůli nedostatku vody a velkému horku na odpoledním sluníčku trápení. Kolem snad tisíce aut. Stálo to ovšem za to. Svatý Jure se nedává každý víkend…

Na druhý den ohlásila polovička protestní odpočinek, tudíž jsem musel na kolo „smutně“ sám. Pro změnu a ze zvědavosti opět Jure. S parádním sportovním vyžitím a zážitky to dávám o dvě a půl hoďky rychleji s jedním sesednutím na doplnění vody. Lepší zakončení bajk dovolené si z mého pohledu nelze přát.

Na samý konec… Za 14 dnů najeto 540km po cestách necestách. Prostě dovolená, na kterou se nedá zapomenout. Kdo o něčem podobném přemýšlíte, tak vůbec neváhejte.

Bajkův Zdar. KassaL