Reklama

28. 06. 2022

Dnes má svátek: Lubomír
čtvrtek, 03 leden 2013 13:15

Vzpomínka na léto. Bajkování- Großglockner 2012....

Vše začalo vlastně na místním světoznámém MTB podniku s názvem Poteč Tour. Mimochodem ročník 2012 byl už třináctým a takovou historií se nemůže jen tak pochlubit nejeden daleko známější a větší závod. Za úmorného vedra to sice z mé strany nebylo na „bednu", ale mezi takovými hvězdami místní cyklistiky jako jsou Milan Zvonek, Jirka Šimara, Tomáš Frýdl, René Slánský, Robin Remeš a samozřejmě dalšími, to určitě není zas až taková ostuda.... No a právě po závodě (kdy už je každý u chmelového ionťáku minimálně Contador) zazněl nápad na sjetí nějaké té trochu větší hory a pro začátek třeba v Alpách. Následně uběhlo v běžném pracovním a bajkovém tempu včetně parádní dovolené dalších pár měsíců. Kolem poloviny srpna se ovšem zcela nenadále ozval „nevšovský ďábelský bajker" Dan s tím, že něco má. Jak už je dnes moderní tož internet vyplivl prostřednictvím slevomatu nabídku na pobyt v Brucku an der Grossglocknerstrasse, což leží asi 5km od střediska Zell am See. Poněvadž je to oblast ve velmi hornaté části Salcburska a poblíž je hodně potencionálních cílů, začali všichni účastníci zájezdu řešit volna v práci, někteří v zaměstnání a další technické okolnosti cesty. Taky cena za 3 noci včetně polopenze snížená z 3600 na 1900Kč/osobu v Rakousku byla neodolatelná. Termín padl na 23. -25. srpen. Vzhůru tedy na bajky.


Vyrazili jsme ve čtvrtek ráno po domluvě dvěma auty. Jak se dalo předpokládat, nejhorší cesta je u nás. Od Poštorné asi po 40ti km strávených na rakouské pohodové „okresce" najedete dálnici směr Salcburk, zakúsnete sa do volanta a držíte směr. Na takové cestě si vlastně ani nevšimnete, že za chvíli máte za sebou 600km a sjíždíte zhruba 40km před cílem. Pohádka.


Do Brucku přijíždíme lehce po obědě a hned se nás ujímá český domácí. Sundat a schovat bajky, nafasovat klíče od pokojů a ubytovat se bylo dílem snad hodiny. Následuje domluva, co podnikneme do večeře. Technický vedoucí celé expedice Robin má vše do puntíku podchycené. Volba je jasná. Za chvíli frčíme cyklostezkou kolem jezera Zeel am See. Tamnější síť cest je pro zdejší cyklisty malý zázrak. O tom se snad ani nedá mluvit, to se musí vidět. Od jezera si osobně pamatuju nejvíc malé komáry. Chvílemi jich byla hotová mračna. Bez brýlí a zavřené pusy ani ranu, jinak vážně hrozilo, že večeře už nebude ani zapotřebí. To odpoledne najeto odhaduju přes 20km- takový malý zákusek.


Jídlo bylo po čase stráveném na vzduchu skvělé, stejně jako každý další den. Vždy ráno snídaně formou švédských stolů, večer klasika. Všichni jsme se shodli na tom, že za tu cenu nemá chybu. Horší to bylo s ubytováním. Jak trefně poznamenal vedoucí „bydlíme v nejhorší vysloužilé hospodě v Brucku". Pokoje malé pro 2 až 3 lidi. Sprchy na chodbě. Za tu cenu ovšem člověk nemůže čekat ****Intercontinental, že? A taky jste vlastně celý den pryč, tudíž večer po sprše a jídle usnete, ještě dřív než dopadnete. Tak je to vlastně jedno. Na aktivity typu kalba v hospodě nebo 18+ není fakt moc prostoru.


V pátek ráno byl naplánovaný výjezd horskou cestou Hochalpenstraße, pokud to pude nejlépe až na vyhlídku Franc-Jozefs-Höhe. Po celonočním dešti se situace ráno vůbec nezlepšila. Věty typu chčije a chčije byly nejčastějšími výrazy konverzace. Po několika hodinovém lenošení přichází nápad na termály za Kaprunem s názvem Tauern SPA. Po nápovědách od domorodců trefujeme a následně žasneme. Kromě venkovního plaveckého bazénu je všude termální voda teplá tipuju 30 stupňů. Dokonce i na blikajícím tobogánu. Snad poprvé na stará kolena soutěžím s děckama, kdo rychleji vyběhne schody a vícekrát sjede. Z bazénu výhled na sjezdovku v Kaprunu a vrcholky Alp. Prostě neskutečná nádhera. Po mokrém vyžití následuje změna počasí a oběd. Pak podle nového plánu okamžitý převlek a v 13.00SEČ výjezd do pekel. Z Brucku projíždíme malebnou dědinku Fusch, za ní se začíná cesta zatraceně zvedat. Jenom došlapat k mýtnici v tempu je docela mazec. Po sem cesta čítá fajných 14km. Tady zůstáváme už jenom ve čtyrech. Dan si dokazuje příslušnost a mizí. Po posilnění a povinném focení vyrážíme hóódně nahoru směr Fuscher Törl. Záhy mizím i já a nechávám zbytek pomalejších vzadu. Po počátečním stoupacím šoku si člověk začne uvědomovat značení zatáček a jízda se stane jaksi „pravidelně uspořádaná". Těch obrátek je věru kolem třicetipěti. Každá 180°. Pokud člověk nezastaví, není na odpočinek žádný čas. Kopec je nepřetržitý. Cestou mi to dává asi čtveřice silničářů. Je zajímavé, že jsou na lehko, baťoh žádný a počasí proměnlivé, hodně větrné. No kdo umí, ten umí. Na obhajobu, asi stejný počet bajkerů předjíždím i já. S nastoupanými metry průběžně oblékám vše, co mám s sebou. Nahoře je počasí šílené. Kvůli začínající bouřce odbočuju na Edelweißspitze. Vrchol dávám už v dešti a pořádné zimě. S Danem u čaje přečkáváme nejhorší a malinko se zahříváme v místní vysokohorské hospůdce. Po chvíli opět oblékáme mokré bundy, startujeme bajky a na brzdách frčíme hledat zbytek tlupy. To se nám daří hned pod kopcem u Greifvögelu. Klobouk- tedy přílbu- dole před naším dámským týmem. Výkon parádní.

 Kvůli počasí a pozdním poobědním výjezdu jednohlasně volíme návrat dolů. V horní části fičí, je problém bajk udržet na cestě. Dole níž je to už lepší a vzduch teplejší. Všude je hodně cítit brzdy. Postupně zjišťujeme, že krom aut vlastně smrdí nám. Modré kotouče taky nevidíte každý den. V pátek tedy najeto skoro 70km, převýšení přes 1800m s asi 15 zatáčkami. Top speed v dolní části 70km/hod. Ten den to dál vážně nešlo. I tak stíháme večeři tak akorát. S páteční únavou v nohách debatujeme o tom, kam v sobotu. V rámci objevitelských aktivit padá volba na vodopády Krimml. Dle mapy nějakých snad 40km, což nám domácí zarputile vyvracel. Z Brucku vyrážíme na Piesendorf a dále přes Mittersill stylově po cyklostezkách kolem dědinek až po vodopády. Ty jsou mimochodem malebné stejně jako všechna městečka a vesnice. Po bližším zkoumání si uvědomuju,že i ta trocha nepořádku, co je k vidění, je tak nějak „uklizenější" než u nás. Taky nás (hlavně tedy vedoucího) fascinují domky rozeseté vysoko po okolních kopcích. Věta „proč to staví na kopci???!!!!" zazněla několikrát. Jak tam řeší vodovody, kanalizace, elektřinu a taky internety, když přihlédnu k takové dostupnosti u nás, je zarážející. Myšlení lidí asi zcela odlišné.


Ale popojedem.... Do cíle se dohrabeme místo ve dvanáct až ve dvě hodiny. Na tachometru se tmaví víc než 70km. Mám dojem, že cesta od Brucku pořád malinko stoupá a objížďky dědin nejsou taky jenom v rovině. Vstup k vodopádům je absolutně nereálný. Pohled zblízka by nás stál další dvě hodiny. Proto dáváme jedno rakouské, pokocháme se pohledem na bouřící kvanta vody, nějaké to společné foto a hajdy domů. Zpáteční cesta, ačkoliv pomalu pořád z kopce, se začíná zajídat. I tak ale poklona. Někteří z týmu „nemaje nic najeto" se snaží, jak to jen jde. Po stovce na displeji přichází větší krizovka. Posledních pár kilometrů dáváme už ze setrvačnosti. Taky najeto bez pár drobných 140km.

 


Tak skončil náš zájezd do Brucku an der Grossglocknerstrasse. Prvotní plány na nedělní vyjížďku kolem jezera nám překazil závod Triathlon Zell am See. Poněvadž pořadatelé uzavřeli v deset celou místní příjezdovou komunikaci, museli jsme zmizet hned po ránu. .....A taky na přihlášky do závodu bylo prý pozdě...

Místo všem vřele doporučuju.

Prostě to dáte!! KassaL

Großglockner 2012, FOTOGALERIE ZDE