Reklama

12. 08. 2020

Dnes má svátek: Klára
neděle, 03 březen 2013 17:05

Nový závod na scéně - Noční stopa Valachy pohledem Dubinátora

Po mé premiérové účasti na Karlovské padesátce (čti pětadvacítce), jsem byl tak spokojený s úrovní a organizací závodu, s jeho zázemím, atmosférou, profilem trasy, že mně bylo hned jasné, že si ho musím zanést do svého osobního itineráře akcí, kterých se budu chtít zúčastnit. Spokojeně jsem po návratu zazimoval běžky a myslel jsem, že je vytáhnu až někdy ke konci roku. Nepředpokládal jsem, že běžky půjdou z háků zpátky na zem, a že se do Karlovic vrátím tak brzy.


V sobotu se jel ve Velkých Karlovicích závod Noční stopa Valachy, což byl závod, který pořadatelé uvedli takto: „Buďte s námi u založení nové sportovní tradice ve Velkých Karlovicích! V sobotu 2. března 2013 se uskuteční první ročník závodu Noční stopa Valachy. Jde o závod na běžkách pořádaný netradičně za tmy. Běžkaři vybavení čelovými baterkami mohou závodit v několika věkových kategoriích na okružních trasách 7,5 a 15 kilometrů, pro lepší orientaci budou označeny reflexními šipkami a loučemi". Já jen dodám, že těmi loučemi byly označeny trasy, ne závodníci, jak by se možná po přečtení avíza mohlo zdát.


Sami pořadatelé se přiznali, že na prvním ročníku takovou účast neočekávali. Možná i z tohoto důvodu to ze začátku trošičku skřípalo. První ročník je skoro vždy takový pokusný, který má za úkol vychytat případné mouchy. Ale buďme tolerantní a řekněme, že těch much zase tolik nebylo. Oceňuji snahu a nápad, s kterým pořadatelé přišli. Podotýkám, že na start závodu, který byl trošku oproti plánu posunutý se postavilo přes sto závodníků, což je na nultý (čti první) ročník suprová účast. Běžky jsme mázli až na parkovišti těsně před závodem. Každý okolo nás mazal klistrem a nebýt ogarů Ptáčkových, nevím čím bych to mazal já, protože klistr jsem určitě sebou neměl. Na výběr byly dvě barvy. Modrá a fialová. Snad i možná začínajícím šerem jsem sáhl po fialové barvě a natáhl gumu na stoupací komoru. V duchu jsem si nadával, že jsem si nenastudoval jak se určuje komora na klistry.


Nakonec se to docela povedlo. Mimo stopu to trošku drhlo, ale nedá se nic dělat, lepší už to udělat nešlo. Již tradičně jsem si stoupl na konec startovního pole a čekal na výstřel. Do závodu jsem šel s cílem dojet v klidu, nepadat, nezranit se a nabrat poznatky a zkušenosti, které by šly aplikovat na naše podmínky. Koketujeme totiž s myšlenkou, že by se Valašský biatlon taktéž mohl jet za tmy, pomocí čelovek. Z tohoto pohledu má mise splnila svůj účel. Bohužel, hned kousek za startem se mi stalo to, čeho jsem se chtěl nejvíce vyvarovat. Vyjel jsem ze stopy, sekly se mi lyže a na rovném úseku jsem se natáhl jak široký, tak dlouhý. Vypadal jsem jako reprezentant Indie na Valašském biatlonu. Kolem mě se prohnali závodníci z jiných stop. Než jsem se postavil na běžky, narovnal hůlku, startovní pole mně poodjelo. Měl jsem měl postaráno o motivaci. Do konce závodu je pořádně daleko, nic není ztraceno. Začínalo se ve mně probouzet něco, o čem jsem si myslel, že už ani nemám. Byla to ctižádost nebýt poslední. Najednou jsem zjistil, že už mi nejde jenom o to, nějak to dojet, ale začal jsem mít chuť závodit. V tento moment opět prokázaly své kvality zlaté žluté Fišery. Stačilo řádně zabrat soupaž a podle blikajících čelovek, ke kterým jsem se začal přibližovat bylo jasné, že to půjde. Ty lyže jsou fakt supr. Jenom ten mezikus mezi běžkama a tyčkama má trošku rezervy, ale na tom se pracuje. A taky je jasné, že musím zakoupit nové tyčky. Stávající jsou už za svým zenitem. Když jsem chtěl řádně zabrat, začaly se vlnit jako nějaká halůzka z lésky, což taky nebylo ideální. První kolo trasy bylo takřka za námi.

Sjezd kolem hotelu Galík byl v té tmě celkem nebezpečný a měl jsem co dělat, abych to ustál. Lyže přestávaly drhnout, ale taky v ruku v ruce s tím, přestaly držet při odrazu. Co mě trošku iritovalo byl fakt, že v místech, kde se přejížděla nějaká cesta byl sníh vymletý, trčely z nich kamínky, kterým se nešlo vyhnout a tak zlaté žluté Fišery utrpěly na skluznici nejeden šrám. To je samo sebou chyba. A velmi mě štvali ti závodníci, kteří místo klasiky zvolili bruslení. Jak jsem slyšel, bylo jich dost. Vážení, toto se nedělá!!! Fotbalovou terminologií bych to nazval jako hrubé nesportovní chování, za což se uděluje červená karta. V každém případě to je něco, čemu se říká podfuk. V průběhu závodu bylo zajímavé pozorovat pohybující se světýlka ve stopě. Jakoby se na zemi odrážela noční obloha, která byla plná hvězd. Zvláštní atmosféru noci podporovali diváci, kteří fandili a taky fakt, že sice jsme jeli na běžkách, ale bylo to úplně jiné jak za běžného denního světla. Vzpomněl jsem si na Jaromíra Jágra. Jednak jsem měl číslo 89, což by taky mohlo být jako 68, ale hlavně jak s oblibou říká, že nejde porovnávat hokej na velkém a malém kluzišti. Sám tvrdí, že na velkém kluzišti to je úplně jiný sport. Já bych to popsal asi takto: „jede se na běžkách, jede se na sněhu, je to stále stejný sport, přesto je to jiné, ale pěkné a moc zajímavé".


V Karlovicích jsme potkali borce, které dobře známe z domácích luhů a hájů. Namátkově řeknu jména jako Radek Bačo, Tomáš Jemelka, Pavel Fojtů, Eva Maliňáková, Bára Muchová. A kdo se tedy z domácích borců prvního ročníku závodu Noční stopa Valachy zúčastnil? Byli to Rosťa Ivaniš, Slávek Floreš, Jirka Mišák, Jožka Ptáček, Ondra Ptáček, Staňa Dubčák.


Neodpustím si jednu malou poznámku na závěr. Je to zhruba dva tři roky zpátky, co jsem psal, že z Ondry Ptáčka nám roste závodník, který bude prohánět takové borce jakými jsou třeba Jenda Vaněk, Radek Bačo, Tomáš Jemelka, René Slánský a další. Podle mého názoru se ta doba rychle blíží. Mimochodem, Ondra celý závod absolvoval bez čelovky, což si já neumím moc dobře představit. Naštěstí jsem si ráno, aniž bych byl rozhodnutý, že závod pojedu, jeden skvělý kousek zakoupil u Tomáše Maňase v Kloboukách. A úplně na závěr, celý závod vyhrál Radek Bačo a Tomáš Jemelka dojel na výborném pátém místě, což pro nás, kteří je známe, není žádným překvapením.. Ovšem velmi dobře zajeli všichni, které jsem jmenoval. Nedá se nic dělat, své zlaté žluté Fišery definitivně dávám na špalky a pomalu opráším kolo, které přes pavučiny přestává být vidět.


Dubinátor Kolo-Běžky Brumov-Bylnice