Reklama

13. 05. 2021

Dnes má svátek: Servác
středa, 28 duben 2021 17:25

Vzpomínka na železniční neštěstí v Brumově-Bylnici - zemřelo 10 lidí

Neděle 28. dubna 1957, 3.42 hodin – právě v tomto okamžiku se zastavily rozbité hodinky pana Milana Mituníka, který byl jedním z 20 lidí, kteří v neděli ráno cestovali motorovým osobním vlakem z Bylnice do Horní Lidče. A v tuto chvíli došlo v Bylnici, v tzv. zářezu v části Hliníky, k osudné srážce tohoto vlaku s nákladním vagonem naloženým dřevěnou kulatinou.


I po 64 letech je vzpomínka na toto neštěstí velmi emotivní. Následky nehody byly totiž kruté a velice silně zasáhly do života mnoha rodin. Připomeňme si nyní alespoň krátce tuto událost.


Bylo časné nedělní ráno. Na nádraží v Brumově posunovači přesunuli z páté na třetí kolej vagon plně naložený kládami, aby jej mohli následně připojit k nákladnímu vlaku. Poté došlo k osudové chybě, když k zajištění vagonu použili místo k tomu určené zarážky pouze kusu dřeva. Pak pokračovali v posunu. Následné otřesy způsobené pohybem těžké parní lokomotivy po vedlejší koleji pak byly příčinou toho, že špatně zajištěný vagon s kládami se dal do pohybu a začal ujíždět. Ani úsilí železničářů pak již nemohlo tento těžký kolos zastavit a ten se řítil přes brumovský tunel směrem k Bylnici.


V tu samou dobu na bylnickém nádraží dával výpravčí znamení k odjezdu pro motorový vlak, který jel do Brumova, tedy přímo proti rozjetému vagonu s kládami. A to již byla marná okamžitá reakce výpravčího z Brumova, který volal do Bylnice, aby osobní vlak nebyl vypraven. Telefon přišel o chvilku později. Nepomohla pak ani snaha výpravčího z Bylnice, který ihned poslal signalistu na stavědle se svítilnou, aby se pokusil vlak zastavit. Nevyšlo ani vyslání staničního dělníka na kole, který se měl pokusit zastavit vlak u viaduktu v Bylnici. Přestože dělník dorazil k viaduktu současně s vlakem, jeho signalizace si v motoráku, který jel po trati vysoko nad silnicí, nikdo nevšiml. A pak už nebyla žádná šance. Za několik vteřin došlo k osudné srážce.

Železniční neštěstí v Brumově-Bylnici 28. dubna 1957


Z nákladního vagonu se nárazem uvolnily těžké klády, které prorazily stěny motorového vlaku a neštěstí bylo dokonáno. Hrozná rána vzbudila řadu lidí z okolí, kteří přibíhali na místo srážky. Křik, pláč a hrozný pohled na klády vražené do motorového vlaku, spousty krve, mrtví a zranění lidé - to byl pro ně zážitek, který si nesou nebo nesli celý další život. I přes toto všechno se lidé snažili vyprošťovat mrtvé i zraněné a hlavně pomáhat těm, jenž to přežili. Když jsem si četl některé písemné záznamy o této nehodě, o pocitech těch, kteří na místě nehody pomáhali, třeba pana Aloise Hnaníčka či paní Františky Janáčové, pocítil jsem tu hrůzu i dnes, po šedesáti letech.

pan Milan Mituník, nehodu přežil


Bilance neštěstí byla velmi tragická. Na místě zemřelo celkem 10 lidí. Mezi zemřelými bylo několik mladých lidí, kteří se vraceli z taneční zábavy. ,,Čtyři chlapci byli ze Študlova. Byli to Alois Ptáček, František Fuks, Josef Maček a Josef Strnad. Jména i fotografie zemřelých jsou uvedeny na pomníku u kapličky v obci. Další občan Študlova Jan Ptáček měl více štěstí. Přežil, ale zůstal ochrnutý na pravou ruku," uvedla kronikářka obce Študlov Anna Čížová.


Pomník u kapličky v obci Študlov (foto: Anna Čížová)


A připomeňme si tady i jména dalších obětí, které nám upřesnila paní Hůdková z brumovského muzea. Z Valašských Klobouk to byl  Rudolf  Bařinka, Ludmila Poláchová a Vlasta Čížová, z Lidečka Karel Badošek, z Hranic Karel Mísař a z Jestřabí Jan Šuráň.

Ale ani ti, kteří neštěstí přežili, to neměli nebo nemají jednoduché. Prožitá hrůza se nedá zapomenout. Jejich životy jsou napořád poznamenány smutnými vzpomínkami a ovlivňovány psychickými či fyzickými potížemi. I přes tyto problémy jim ale bylo dopřáno žít. Byli mladí a měli v ten osudný den více štěstí. Mohli proto i v dalších letech prožívat milé a příjemné chvíle v kruhu svých nejbližších, spolu s životními partnery se těšit se svými dětmi, později se radovat z vnuků či dokonce pravnuků. A to je moc dobře.

 

Okamžiky krátce po neštěstí (foto: archiv brumovského muzea)


A jak na celou událost vzpomínali ti, kteří nehodu přežili?


Paní Františka Krahulcová z Brumova-Bylnice
„Právě v tu osudnou neděli jsme se chystali se svým švagrem Františkem Fojtíkem na návštěvu rodiny na Slovensku. Museli jsme jít pěšky ze Štítné do Bylnice k vlaku, odkud jsme chtěli odjet do Trenčianské Teplé. K naší smůle nám však tento vlak ujel. Rozhodli jsme se, že nebudeme v Bylnici čekat na další spoj, ale pojedeme motorákem do Horní Lidče a pak odtud na Slovensko. Do motoráku jsme nastoupili na poslední chvíli i bez zakoupených jízdenek. A tím jsme se dostali mezi těch 20 cestujících, jejichž životy se během krátké doby dostaly na pokraj smrti. Nikdo z nás neměl tušení, co nám hrozí. My se švagrem jsme měli velké štěstí. Protože jsme neměli lístek, čekali jsme na chodbičce v zadní části vagonu na průvodčího. A poslední, co si potom pamatuju, byla hrozná rána. A pak už nic. Až později jsem se dozvěděla, že mě našli někde pod sedadlem. Pak si uvědomuju některé chvilky ze sanitky i z nemocnice. Byla jsem dotlučená na hlavě i na celém těle, ale žila jsem. Ale nějaké podrobnosti z nehody, tak to nevím nic. A to bylo pro mě určitě velice milosrdné z hlediska dalšího života. Byla jsem tím ušetřena nějakých hrozných myšlenek, nepříjemných psychických stavů a podobně. Švagr tuto strašnou událost přežil naštěstí také. Měl sice vážná vnitřní zranění, která si vyžádala dlouhé léčení. Po návratu z nemocnice musel jít do částečného důchodu a následky nehody ho potom trápily až do konce života. Zemřel pak ve věku 52 let. Přestože je to již 60 let, datum 28. 4. ve mně vždy vyvolá vzpomínku na něco nepříjemného a hodně bolestného, na to, že ten den jsem se vlastně podruhé narodila, vzpomínku na ty, kteří neměli takové štěstí jako já a toto hrozné neštěstí jim vzalo život, vzpomínku na jejich rodiny, kterým toto neštěstí přineslo velký smutek. A vždycky si říkám, že tehdy ještě Pán Bůh nechtěl abych odešla z tohoto světa. A nikdy jsem za to nepřestala děkovat.“

                                         pani Františka Krahulcová

 

Paní Jiřina Jelínková z Brumova-Bylnice
„Bylo 28. dubna 1957, kolem čtvrté hodiny ráno. Nastoupila jsem na bylnickém nádraží do motorového vlaku a chtěla jsem jet do Rožnova pod Radhoštěm. Plánovala jsem si, že se do večera vrátím domů. Jela jsem si jen vyzvednout poslední osobní věci na chatu na Pustevny, kde jsem sezónně pracovala v kuchyni. Od května jsem měla dohodnutou práci v Brumově. Ve vlaku jsem si vybrala místo ve střední části. Současně se mnou nastoupila ještě skupina mladých lidí, kteří se vraceli z taneční zábavy. Sedli si do přední části vlaku za prostor pro strojvedoucího. Zbývajících cestujících jsem si nevšimla. Asi po 5 minutách jízdy došlo ke srážce vlaků, ale já si na nic nepamatuji. Utrpěla jsem otřes mozku, zlomeniny a další zranění. V nemocnici ve Vsetíně jsem se léčila 2 měsíce. Z vyprávění příbuzných, kteří za mnou jezdili do nemocnice, jsem se dozvěděla, že posunovači v Brumově špatně zajistili vagon, který byl naložený kládami. Vagon se rozjel směrem do Bylnice v době, kdy motorový vlak z bylnického nádraží mířil do Brumova. Vlaky se na jednokolejné trati srazily. Strojvedoucí, průvodčí vlaku a cestující z přední částí vozu srážku nepřežili, zahynulo celkem 10 lidí. Jsem vděčná za to, že mi bylo dopřáno žít, i když následky zranění mám trvalé a s rostoucím věkem se zhoršují.“

paní Jiřina Jelínková


Tolik tedy ze vzpomínek paní Krahulcové a paní Jelínkové. Vzpomínání nebylo pro ně ani po letech jednoduché a příjemné, přesto byly velmi ochotné a vstřícné.


Jako memento této události byl na místě neštěstí postaven kříž, který byl 17. září 1995 posvěcen. V současné době však byl již samotný kříž i dřevěná ohrádka okolo něho ve velmi špatném stavu. Stačilo však pár slov k ochotným lidem, kterým toto nebylo lhostejné, a vše je dnes jinak. Ve velmi krátkém čase zajistili materiál i zhotovení nového kříže i ohrádky, a tak je dnes toto pietní místo opět v důstojném stavu. Navíc zde byla instalována i nová pamětní cedule s tímto textem:

Pamětní kříž nám připomíná, že dne 28. dubna 1957 došlo v těchto místech k železničnímu neštěstí. Motorový osobní vlak se srazil s nákladním vagónem plně naloženým kládami. Tragédie si vyžádala 10 lidských životů.
„Odpočinutí věčné dej jim, Pane..."

 

 

 Co říct na závěr.
28. duben 1957 přinesl velkou tragédii, způsobenou neodpovědností a zbytečnými chybami. Lajdáckost vzala život 10 lidem a změnila životy mnoha členům jejich rodin. Doufejme, že připomenutí tohoto smutného příběhu bude pro všechny nejen příležitostí ke vzpomínce, ale také ponaučením.


Děkuji všem, kteří mně jakýmkoliv způsobem pomohli při zajišťování materiálů k tomuto článku. Děkuji těm ochotným, kteří nezištně pomohli při zhotovení nového kříže i ohrádky a úpravě okolí. Vím, kolik je to stálo času, práce a určitě i ještě něco navíc. Poděkování patří také Službám města Brumov-Bylnice za pomoc při této akci.

 

SEZNAM OBĚTÍ ŽELEZNIČNÍ TRAGÉDIE 28. DUBNA 1957
Alois Ptáček Študlov
František Fuks Študlov
Josef Máček Študlov
Josef Strnad Študlov
Karel Badošek Lidečko
Rudolf Bařinka Valašské Klobouky
Karel Mísař Hranice
Jan Šuráň Jestřabí
Ludmila Poláchová Valašské Klobouky
Vlasta Čížová Valašské Klobouky

 

Připravil: Slávek Floreš SD, Naše Valašsko info (2017)

 


reklama