Tradiční sečení obecní lúky v Návojné
Nešlo primárně o to postarat se o obecní pozemek, to bychom zvládli ve dvou lidech motorovou kosou nebo benzinovou sekačkou, šlo o něco jiného: potkat se, vzít do rukou nástroj, který přirozeně patří k přírodě, sehnout se, nechat zaševelit ostří kosy a nechat ladně padat stvoly trávy do řad za sebou. Když se takto do pokosu postaví téměř dvacet chlapů, je to úžasné. Bez dirigenta se po chvíli všichni sehrají, kosy protínají trávu v synchronizovaných pohybech, jejich pravidelný svist hraje valašskou symfonii, v níž jako činely zazní tu a tam zvonění oselek po unaveném ostří.
Tradiční sečení obecní lúky v Návojné
Na čele se koscům roní pot, kreslí mapy na zádech, ovšem to je nic proti radosti z toho, že louka je námi tvarována, vlastníma rukama ji češeme a krásníme ji. A když se kosci posadí, aby načerpali nové síly, bez povelu se začne vyprávět, vzpomíná se, ozývá se smích. Lidé jsou na těle unavení, ale na duši rostou – to dokáže jen svobodná práce v přírodě, když už houstne šero, mění se vzduch a rosa osvěžuje půdu i člověka.
Tradiční sečení obecní lúky v Návojné
další foto ZDE
V jedné lidové písní zní: „Lučka zelená, nepokosená, v tej Návojnej sú mládenci, jak tá malina!“ A platí to pořád, ať už se jedná o mládence, nebo statné chlapy. A pozor, máme tu aj šikovné cerky!
Aleš Naňák
reklama
