Reklama

18. 01. 2021

Dnes má svátek: Vladislav
pátek, 18 říjen 2019 15:37

V neděli 13. října 2019 se naplnila životní cesta našeho kamaráda pana Václava Surého

V neděli 13. října 2019 se naplnila životní cesta našeho kamaráda pana Václava Surého. Rodák z Bylnice, poté občan Štítné nad Vláří, zemřel po delší nemoci ve věku 84 let.


Opustil nás dobrý, skromný a poctivý člověk, který měl rád lidi kolem sebe. Člověk, jehož hlavním smyslem života byla starost o rodinu a práce na malém hospodářství. I když to vždy nebylo lehké, vše se svou manželkou a rodinou zvládali a i přes všechny starosti žili spokojený a pěkný život.


A když mu nebylo nejlépe, pomáhala mu zvládat a překonávat životní těžkosti jeho pevná víra v Boha. Mnoho z nás si ho jistě pamatuje, jak na svém kole jezdil do Brumova do kostela, často jsme ho mohli vidět či potkat na Svatém Hostýně nebo i na jiných poutních místech, která tak rád navštěvoval.

pan Václav s manželkou


Nezapomínal na lidi, které měl rád. Pokud mu to zdraví dovolilo, rád si zajel do Brumova a do Bylnice na návštěvu, nebo jak on říkal, na besedu, ke své rodině či známým. Mnohým z nás upletl pěkný košík či nějak pomohl. Jeho velkou láskou byl také sport, konkrétně běžecké lyžování. Patřil mezi průkopníky běžeckého lyžování v našem městě a o jeho vztahu k tomuto sportu svědčí i malý úryvek z rozhovoru, který jsem s ním dělal u příležitosti jeho 80. narozenin:

„Pro mě je div, že jsem za těch podmínek pro přípravu, které jsem už uvedl, zvládl Jizerskou 50 celkem 33x. No je pravda, že při 33. účasti, to mně bylo 77 roků a podmínky byly hrozné, jsem spolu s několika stovkami dalších startujících závod nedokončil. Ale zdraví bylo přednější. A občerstvení? Žádné tyčinky či gely, které dnes všichni potřebují. Den před závodem jsem se pořádně najedl. Klidně celou vánočku nebo i kus špeku. Večer jednu (nebo dvě) štamrlku slivovice na silu a byl jsem připravený. Na trati pak už jenom to, co bylo na občerstvovačkách – čaj, banán, sušenku. A to stačilo. Když mně pak po závodě pochybělo energie a kalorií, tak to mně kamarádi v cíli pomohli rychle doplnit. A čím asi? No zase tou troškou valašské medicíny. A bylo dobře.“


A připomenu ještě, že mu, jako skromnému a usilovnému propagátorovi čistého amatérského sportu, byl v roce 2015 udělen na hradě Brumov hrdý titul „RYTÍŘ BÍLÉ STOPY“.
To vše je dnes již minulost. Pan Václav Surý, nebo jak jsme mu jako kamarádi říkali Vašek Suráček, již není mezi námi a nám zůstanou jenom vzpomínky.
Udělejme tedy to poslední, co ještě pro Vaška udělat můžeme. Poděkujme mu za všechno, čím obohatil náš život, a pomodleme se za něho. Odpočívej v pokoji.

Slávek Floreš, SD

-----------------------------------------------------


Vážení přátelé, letošní říjen je tak nějak zvláštní.
Velmi smutnou zprávou nejenom pro členy oddílu Kolo-běžky Brumov-Bylnice je skutečnost, že naše řady v těchto dnech opustil pan Václav Surý.
Pan Václav Surý požíval mezi kolo-běžkaři nebývalé úcty. Vždyť komu z nás a zda vůbec ještě někomu se povede být členem prestižního Klubu mistrů Jizerské padesátky. To je klub, kde jsou v síni slávy borci, kteří tento náročný závod zdolali minimálně 30krát. A to pan Václav Surý nejenom splnil, ale ještě o něco překonal. A pokud by v průběhu let nebyl některý z ročníků zrušen pro nedostatek sněhu, zcela jistě by jich měl na svém kontě ještě víc.

Z tohoto světa odchází osobnosti, o kterých si člověk myslí, že tady budou navždy. Je nedílnou realitou života, že navždy tu není nikdo z nás. Navždy tu však zbudou vzpomínky, které si na ty, co odchází, uchováme. Právě k jednomu z ročníků Jizerské padesátky se vztahuje má vzpomínka na pana Václava Surého.

 
Při mé vůbec první účasti na tomto závodě jsme se spolu potkali na občerstvovací stanici. Krásná náhoda. Pamatuji si, že když jsem roztroubil, kolikátý jede pan Surý ročník, jaký to vzbudilo ohlas. Každý se s ním chtěl vyfotit a poklábosit. Byl jsem pyšný, že toho pána, co je po právu středem pozornosti, znám a je tak nějak „náš“.


Taky si zcela určitě, a nejenom já, vzpomenu na dojezd při zdolání jeho 30. ročníku. Do cílové rovinky jsme mu nachystali překvapení. Ohňostroj, petardy, k tomu skandovaný potlesk celého Bedřichova. Navíc rozhovor na stupních pro vítěze s moderátorem Jizerské padesátky. Jeho průpovídka, jak má nové běžky, na kterých má jenom 17 nálepek, rozesmála každého, kdo to slyšel. Tento rozhovor se stal legendárním. On sám na to rád vzpomínal a skoro na každé valné hromadě oddílu jsme se tomu upřímně smáli. Pan Václav Surý byl hodný, skromný člověk, který patřil neodmyslitelně k nám. Vždyť takřka každý, kdo přijel závodit na Hradní běžku, vyřkl zpravidla jako první otázku: „Je tady Suráček?“ To byla značka kvality. Měl nejenom mezi běžkaři neskutečný kredit.

Chtěl bych za nás kolo-běžkaře vyslovit rodině a nejbližším upřímnou soustrast. My všichni budeme vzpomínat s úctou a respektem. Pane Václave Surý, bylo nám ctí, děkujeme.

Za oddíl Kolo-běžky Brumov-Bylnice Dubinátor

 

 

 

reklama