Reklama

02. 12. 2020

Dnes má svátek: Blanka
neděle, 03 květen 2020 15:07

Popis konce války v Jestřabí

Popis konce války z obecní kroniky Jestřabí (1924-1976): Dne 20. března 1945 byl ustanoven předsedou místního národního výboru v Jestřabí Šuráň Jan. Dne 22. března přibral do výboru Jana Hnilu, rolníka č. 70, Josefa Slámu, domkaře č. 29 a Jos./efa/ Pavlůska, železničního zaměstnance č. 23. S Janem Hnilou č. 70 a čet./ařem/ v zál./oze/ Karlem Hajdou vypracoval předseda MNV seznam vojenských osob pro různé vojenské akce a to v síle čety o 20 mužích.


Velitel čety byl čet. v zál. Karel Hajda. Četa byla rozdělena na dva oddíly. Dále vypracoval předseda MNV (místního národního výboru) s Janem Hnilou a čet. v zál. K. Hajdou dne 23. března 1945 povolávací rozkazy pro tuto četu. Rovněž byly připraveny jmenovací dekrety a seznam nového obec./ního/ zastupitelstva, dále propouštěcí dekrety starého obec./ního/ zastupitelstva. Dále učinil předseda MNV všechny možné přípravy pro případ, kdyby Rudá armáda uzavřela moravskoslovenský prostor dát se jí k dispozici.

Rudá armáda (rumunské vojsko) v síle 1 důst./ojník/ a 8 mužů obsadila obec Jestřabí dne 2. května 1945 ve 13.30 hod. V domě předsedy byla uvítána a pohoštěna, a pak se vrátila ve 14.35 hod do Bylnice. Četa aktivně zahájila činnost dne 2. května 1945 v noci. Příchod osvobozeneckého oddílu hlásil předseda MNV spojkou veliteli partyzánů p. Iliovi, který byl v té době ubytován v domě pasekáře Jana Šuráně č. 83. Nato zařídil předseda MNV strážní službu, službu u důležitých objektů, telefonu a provádění průzkumu v terénu.


Jaroslav Saňák (1910-2005) popisuje osvobození velmi podrobně v VIII. svazku své kroniky.


Kapitola má název 2. květen 1945
„Nadešla chvíle otevírání úkrytů, v nichž jsme měli ukryté mimo jiné i obrazy prezidenta Beneše a zakladatele naší vlasti zemřelého T. G. Masaryka. Obrazy jsem ihned zarámoval. V obchodě uschované balíky s tafetovým papírem, nám tak milých barev, červená, modrá a bílá – jsem vybalil a dal se do výroby praporků pro všechna okna v našem domě č. 50. Naši vlajku jsem měl také dobře uschovanou v nočním stolku (…). A pustil jsem se do výzdoby výkladní skříně. Na boční stranu jsem zavěsil papírové praporky, na pozadí pověsil naši vlajku, postavil obrazy obou prezidentů a menší obrázek Beneše s chotí, dále portrét prezidenta Beneše s Masarykem z roku 1936, kde Masaryk má ruku v závěsu, protože ji měl ochrnutou. Takto upravený výklad jsem 2. května 1945 dopoledne odhalil. Současně jsem na náš dům č. 50 vyvěsil naši i sovětskou vlajku, kterou jsem zhotovil z červeného glotu. A každý se cítil svobodný, veselý, zdravý a humorný. Spadl rázem strach, který na nás lpěl od vstupu německé okované boty do naší vlasti dne 15. března 1939. Už není obava, že se objeví černé auto, z něhož velmi hbitě vyskočí dva-tři gestapáci, kteří byli pro tyto účely dobře vycvičeni, v ruce pléšek s umrlčí hlavou a na první pohled otevřeně ukazují svoji panovačnost a nadřazenost. Legitimovali osobu, kterou hodlají odvést a vyzvali, aby rychle vstoupil do auta. Takový nešťastník se nesměl s rodinou ani rozloučit a bez jakýchkoliv mluvení musel vsednout. Tito satani zatknutého s opovržením vysadili na určitém místě pobytu jejich vyšetřujícího kolektivu, který pro náš kraj byl v Uh./erském/ Hradišti.

No a po odhalení výkladu jsem vyzdobil praporky všechna okna, když v tom, doběhla spojka z Kochavce, že od Kochavce směřuje k naší obci asi 300 Němců. Nezbylo mně, než rychle výklad z venku zakrýt ochrannou deskou a v obchodě k výkladu naložit prázdné bedny. Praporky z oken jsem uschoval a čekal na Němce. Nedošli, protože přešli přes katastr rokytenský.

V tom přišel ke mně do obchodu t. č. tajemník obecního úřadu v Jestřabí Jan Šuráň č. 67 a řekl mně, že byl pověřeným funkcionářem MÍSTNÍHO REVOLUČNÍHO VÝBORU (MRV) a veškeré úřadování v obci přebírá do svých rukou, jako předseda MRV. Taktéž jakékoliv telefonické zprávy v tomto směru mám předat jedině jemu. Stalo se. Vzpomínaný MRV byla tajná organizace Čs. /pozn. československého/ lidu, která za dnů okupace prováděla přípravy pro dny porážky Německa, ujali se moci, než se ujme vlády v nové Čs. /pozn. Československé/ republice zvolená vláda. Do této doby musel se někdo postavit do čela lidu, aby udržel pořádek a klid a /aby se/ nestaly zbytečné šarvátky mezi občany, kteří si měli co vyrovnávat z doby války. MRV měla pravomoc suspendovat starostu obce i obecní zastupitelstvo, které za doby okupace se snad provinila proti našemu lidu. Dále měl za úkol zřídit z místních bývalých Čs. vojáků hlídky v obci a případné škodlivé živly zatknout a dodat je na velitelství ve Slavičíně-Mladoticích. Tyto hlídky byly ihned vyzbrojeny vojenskými puškami a s ochotou se ihned ujaly této odpovědné služby.

Po odchodu Šuráně ode mne, z obchodu, přišla zpráva, že přišel do obce nějaký občan, na klopě má „trikoloru“ a říká, že jde z Lanžhota, kde sovětští vojáci provádí zvěrstva na ženách.Stal se proto podezřelý a byl zadržen a předveden do kanceláře MRV, kde /v něm/ předseda Šuráň poznal, jako bývalého spolupracovníka v naší armádě, proto byl propuštěn. Těsně před polednem 2. května směrem od Popova došlo 5 rumunských vojínů. Byla to přední hlídka Rudé armády. Nastalo kamarádské vítání – osvoboditelské. Tuto hlídku předseda MRNV /tj. Místního revolučního národního výboru/ pozval k sobě, kde jich pohostil a po krátké přestávce v odpočinku odešli zpět do Bylnice, ke svému útvaru.

A už jsem výzdobu výkladu a oken odhalil, protože nám od Němců nic nehrozilo. Za nedlouho došli tři partyzáni v čele s Jednou Macharovým č. 53, kteří za chvíli odešli ke zbrojovce „Detona“ v Bohuslavicích pro státní autobus, s kterým Machara zajišťoval dovoz dělníků do práce a zpět. V autobuse přijelo 14 partyzánů. Mezitím došlo k nám 8 Rumunů, vojáků. Usmažili jsme jim každému čtyři vajíčka a pivo podle chuti. Měl jsem od roku 1938 schovanou v nepoužívaném komíně krabičku se 100 cigaretami „Egypt“ a 3 litry koňaku. Všichni, kdo byli v hospodě si popili a vykouřili 7 let staré cigarety. Poslal jsem hned do pivovaru v Brumově pro pivo, které nám poslali přesto, že včera nám nedali nic. V ten den jsem točil pivo zdarma. A tak v těch radostných, svobodných chvílích, přitáhl se večer, kdy jsme si všichni veřejně poslechli vysílání z Londýna a Moskvy, což bylo před tím trestáno smrtí. Poslouchal sice každý, kdo měl bateriový přijímač – každý jednotlivě sám, nebo v kruhu spolehlivých posluchačů, u nichž nebyla obava, že to prozradí.

Už jsme osvobozeni od německých utlačovatelů, už nám spadlo těžké břemeno, které se už stávalo neúnosným. Byli jsme už zase sami svoji bez příživníků a vykořisťovatelů. Každému se zajiskřily oči radostí a nejedna slza vypadla z očí, co viditelný úkaz vnitřního pohnutí nad tou mimořádnou událostí, na kterou jsme čekali plných čest let. Byla to strašně dlouhá doba při tak velkých útrapách, které nás postihly, vniknutím okupantů do naší vlasti. (…)“

 

(V posledním čísle Vlastivědných kapitol vyšel obsáhlý článek Konec 2. světové války na Štítensku. V článku jsou i fotky z konce války na Valašskokloboucku, zátarasy, zničená bojová technika, zničené mosty, vítání osvoboditelů, sundávání německých nápisů apod. Publikace je k dostání v Městském muzeu ve Valašských Kloboukách.)


připravil - Petr Fojtík