Reklama

02. 12. 2020

Dnes má svátek: Blanka
úterý, 30 červen 2020 19:32

II. tradiční sečení obecní lúky v Návojné

V pátek kolem páté hodiny odpoledne už po několikáté zem zkropila dešťová přeháňka. Na prostranství i přesto stavila skupinka mužů stan. Z dodávky se vynášely lavice, stoly a nějaké to občerstvení. Chystalo se II. tradiční sečení obecní lúky.


Kdo by si myslel, že v nejistém počasí se kosci nesejdou, mýlil by se. Krátce po odbití šesté se chlapi jeden za druhým řadili do pokosů. A opět to byl koncert.





Tradiční sečení obecní lúky v Návojné


Na sečení je zajímavá jedna věc. Je to práce bezesporu namáhavá, po chvíli vás bolí záda, ruce i nohy, tu a tam se objeví mozol. Ale vy se usmíváte. Posloucháte vtipy a povolávání kosců nad vámi a dole v řadě. Někdo se narovná, začne oselkou brousit kosu. Pak se sehne, rozvážně jí protne trávu před sebou a pronese: „Najvzácnější je, že nikde neřvú motory!“ No a pak, když už se za šera blíží pokos poslední, ozve se první nápěv. Známé písně se rozezní pod korunou stromu nahoře na louce. Radost z toho, že i letos jsme to zvládli, byla upřímná.

Tradiční sečení obecní lúky v Návojné


Potom se všichni sesednou pod stanem. Tma houstne a vyprávění je veselejší. Děvčata přináší něco na zub a neodmítá nikdo. Z ničeho nic se objeví harmonikář. S radostí přisedá ke stolu a do všech jakoby vlil novou sílu. Valašsko je krásné.

Děvčata přináší něco na zub


A na druhý den, hned brzo ráno, se ve dvoře místostarosty objeví jeden z účastníků sečení. Nadšeně podává popsaný papír se slovy: „Na, napsál sem na včerajšek vzpomínku, chceš ju?“ Samozřejmě. Tady ji máte:

František Polách


„V pátek ráno sem sa obudíl a už sem myslél na to. Nasékl sem kotrnám a začál sem kut kosu. Nakúl sem rači tři, říkám si jistota je jistota. Zklamalo ňa ale hlášení rozhlasu, protože sem nevěďél, jestli sa ide nebo né. Každú chvílu pršalo, ale neodradilo mňa to. O půl šesté sem vyjél za zámek. Vlézl sem do Ševcovy búdy a čekál. Po půl hodině vyšel první sekáč, z Nedašovéj Lhoty, že ide pomoct kamarádom. Zařadíl sem sa také do řady a šlo nám to dobře. Bylo popršané a měli sme dobrý postrk, tož sme to valili dole. Škoda ale, že tam minule nechali pár stromů. Jeden ně vlézl do pokosu, urvál sem půl kose, ale sékl sem dál. Starosta obce říkál, že dá litr, jestli to dosečeme. My sme pak skorem posékli aj Ševcovu búdu. Mosím řéct, že muchy ňa neotravovaly. Měl sem kolem sebe také dobré kosce, že jich odháňali. Závěr byl výborný, protože nás přišél povzbudit rodák ze Lhoty s harmoškú. Zazpívali sme a v klidu sa rozešli dom. Nevim akorát, dy ně starosta vrátí kosu, asi ně ju zprivatizovali. Já si ale najdu inú a těším sa na další rok!“
A kdo že je ten nový návojský literát?  František Polách.

 

Text a foto: Aleš Naňák

 

 

reklama