Reklama

12. 08. 2022

Dnes má svátek: Klára
sobota, 28 listopad 2020 19:27

Lea Vilímková - ADVENT 2020

Každý rok se snažím pro vás, kteří sledujete Naše Valašsko.info, připravit k době adventní pár slov. Vždycky uvedu základní myšlenku: Slovo Advent pochází z latinského "adventus", což znamená příchod. Pro křesťany je advent dobou očekávání příchodu Spasitele na svět a také duchovní přípravou na vánoční svátky. A pak už dám průchod svým myšlenkám, vážícím se u mě k tomuto krásnému času. Letos mě v tomto zastoupila paní Lea Vilímková z Brumova-Bylnice. Připravila pro nás všechny příjemné počtení zpracované formou vzpomínek, zamyšlení i přání.
Slávek SD


PŘÍCHOD
ADVENT je pro mě nádherným časem. Nějak v srdci jihnu a vracím se ve svých vzpomínkách na své dětství, mladost, dospělost a věku zrání. Po cestě, kterou jdu a na chvilku se zastavím a ohlédnu se zpět, vidím, jakým požehnáním je zázemí a rodina. Rodina milující a prostředí, ve kterém měli své místo rodiče a láskyplní prarodiče. Domov je tam, kde je Láska a láska žije tam, kde jsou lidé. Výměna názorů i hádky. Ale i toto k životu přece patří!!!!


Být dítětem a přitom čekat na příchod Ježíška je to nejkrásnější období v životě. Ta nedočkavost v očkách dítěte proměňující se v radost i vděčnost za dárek, který najde pod stromečkem Proto i já si dovolím trošku zavzpomínat. Byl LISTOPAD. Stejně jako dnes. Shořel mě lampión!!! V průvodu k výročí VŘSR. Tenkrát mě bylo pět let a chodila jsem do MŠ. Všechny děti byly krásně osvícené, jen já šla ve tmě a s paliců v ruce. Jakpak by ne, když ony měly žárovičky a já jen obyčejnou svíčku. Já pak doma tak plakala. Taková ostuda. Dědeček to okomentoval slovy, že není potřeba ,,jim“ svítit! Já tomu nerozuměla, ale babička ano. Dostal co proto, že mě oblbuje a ať je potichu. Smál se pod fůsama. Ale ani taťka nebyl ušetřen. Dostal od mamky za tu svíčku. Pak se mi vybavuje obývací pokoj prarodičů. Já stojím ve dveřích celá zasněžená a naštvaná. Dědeček přepisoval noty-hudební part a babička v pohodě a klidu si u něj četla knížku. Říkám:,,Dědečku, proč jsi mě zapomněl ve školce? Ty už mě nechceš? Ztuhli oba. Dědeček zase nebyl ušetřen ničeho!!! Za mnou stála paní učitelka, která mě přivedla k večeru domů. Neměli jsme telefon, tak čekala. Dodnes nechápu proč to tak bylo, když brácha byl ze školky dávno doma. Víte, já už jsem si to pohlídala. Nechtěla jsem ve školce po obědě spávat. Co kdyby. Že? A tak dědeček musel pro mě chodit. Po cestě domů mě jen říkal, ty kozo jedna. Láskyplně. A víte proč? Spát chtěl po obědě on. Koncem listopadu se domem linula vůně perníčků, uklízelo se, leštilo. Ale nejen to. Ty dlouhé večery u sledování pohádek tzv. Večerníčku. Děda usedl do svého houpacího křesla a díval se každý večer s námi a u nich si i poplakal. U zpráv zase rozčílil. Miloval pohádky, které nám každý večer četl nebo i z vlastní tvorby vyprávěl. Babička, ta zase se starala o jiné. Oba pomáhali naším rodičům v naší formaci.



A je tu prosinec. Svátek sv. Mikuláše. Nezapomněl na nás a přišel i s čertem k nám domů. S bráchou jsme se museli pomodlit ,,Andělíčku můj strážníčku“…pak teprve básničku. Oba jsme to zvládli, ikdyž přes slzy neviděl. Zato já viděla dobře. Čert neměl kopyta, ale boty. Říkám bráškovi: ,,Neboj se, ten čert je pán prodavač z obchodu. A měla jsem pravdu. Čert už nevydržel a utekl ven. A byl klid a vymalováno. Už nikdy k nám čertisko nepřišlo. Chodil jen Miluláš ke dvěma ,,andílkům“????

A z andělíčků vyrostli andělé. Na střední hotelové škole jsem od II. roč. hrála s několika spolužáky divadlo. Byly to hlavně pohádky v našem provedení a režii.Vždy od září jsme pak jen nacvičovali scénky, šily kostýmy. Pomohla moje mamka i babička. K divadlu nás vedla paní vychovatelka, která pracovala na hotelu coby vých. poradkyně speciálně pro všechny učně. Přesně kolem svátku sv. Mikuláše jsme vystupovaly po dobu 14 dní po hotelích. Jezdili jsme i do Brna a hráli pro děti zaměstnanců.Líbilo se a potlesk , úžas dětí byla fajn odměna. Škola tomu byla nakloněna nebo spíše té paní vychovatelce. Byla moc charismatická a krásná. Byli jsme fakt tajtrlíci. Ale nejdojemnější bylo hrát pro děti v dětském domově. Vzpomínám si na chlapečka, pobývali jsme s nimi dlouho i po představení a on se mě zeptal ,,Máš maminku?“ já ,,Ano,mám“ Půjdu s tebou dom.“……Nešlo to.


O pár let později jsem se stala opravdovou maminkou. Ve vánoční čas se nám narodila čokoládová panenka a později na jaře chlapeček. Teprve v tomto okamžiku si uvědomíte smysl tajemství a pochopíte požehnaný dar mateřství a otcovství. Objevujete svět vašich dětí.

První krůčky, žvatlání a i to, jak je každý jiný. Advent u nás začal už od začátku listopadu. Pouštěla jsem jim koledy. Vydrželi chodit kolem stolu tři hodiny a já i manžel jsme měli klid.s nimi si notovala i jejich–teď už prababička a děti zpívaly:,,Ježíšku panáčku já tě budu kolíbati…“:Manžel s nimi rád chodil do lesa a moji rodiče dělali úplně to samé co moji prarodiče. Malovaly anděla na okno. Když byly starší, postavily si bunkr-stan a psaly dopis v tajnosti ,,Ježíškovi“prý abych je neviděla. Dopisy daly za okno. Ježišek dopisy vzal a vyrazil na nákupy do polského Těšína, aby jim splnil jejich přání. V Polsku bylo všechno. S manželem jsme se rozdělili a každý si šel po svém. Víte, toto miluju. Tu svobodu, ten vánoční chaoz, plnou peněženku a veselé prodavače. Taky jsem na takového borce narazila. Dárky jsem pro všechny měla i pro manžela měkký dárek. Pán na mě volal, že u něj ve stánku jsem ještě nebyla a ať si něco pěkného pro radost vyberu. A v tom jsem ji uviděla, krásnou halenku, ale byla moc drahá. A on:,,Panička, panička proše bardzo a už jsem stála před kabinkou a jemu místo poděkování řekla jinak. Kocham ťa. A bylo zle. Šel se na mě podívat a viděl, co vidět neměl. Hekla jsem!! S chladnou tváří, vevnitř mrtvá smíchy jsem po chvíli vyšla ven, omlouval se, ale stejně to bylo cílené. Povídám mu:,,To, že jsi viděl, cos vidět neměl, tak mě dáš 50 % slevu. Smál se a souhlasil. To ovšem byla voda na můj mlýn. Začala jsem si povolovat zip na kalhotách, že mu ukážu i zbytek a halenka bude gratis. To už jsme smíchem vybuchli oba. Nic nebylo, ale on mi ji fakt daroval. Přešťastná s deseti taškami jsem vyrazila za manželem. Ten jak uviděl, co nesu, blednul. Povídá mně, ať mu dám peníze, že si chce jít koupit vrtačku. Táto, ale já už nemám peníze, všechny jsem proměnila za dárky. Mám jen pár drobných na kávu. Nečekal na nic, popadl tašky a vyrazil k autu. Je zle i mě a zpytuji svědomí. Kráčela jsem za ním. V tom opodál vidím hlouček mužů. Hráli hru. Tři hrnky a jedna kulička.Vsadíte si a ????Co kdyby i já????V tom už jsem byla fialovo-infarktovým manželem vyvedena k autu.Cestou domů jsme oba mlčeli a modlili se. On:,,Pane Bože co toto mám za žensků?“a já:,,Pane Bože, proč on nechápe dar, který jsi mě dal.?“,,Že s penězi vždycky vyjdu, ale už se nevrátím.


O rok později v tuto dobu jsme se opět vypravili do Těšína. Tentokrát pro jednu, jedinou věc. Ne pro vrtačku, ale pro dětský kočárek. Ta halenka zabrala. Za dva měsíce se nám narodila další růžová panenka.

A teď? Je konec listopadu,který se mě stal velkým darem a vážím si všech ,,mých. Sice už nepojedeme dnes na nákupy do Těšína, ale určitě se všichni na vánoce těšíme.

Na závěr co mám na srdci??? Nebojte se mít děti! Babička říkala:,,Když dá Pán Bůh kravičky, dá i travičky.“ Mějte pro své děti dostatek času. Více času pro ně, než pro sebe. Ale ani vy nepřestávejte snít!!! Ukládejte si své vzpomínky třeba do krabice od bot. Za léta si tam můžeme dát mnoho. Třeba dopisy dětí pro vás, jejich kresby nebo z vašich cest třeba staré dioptrické brýle, krásný bílý kamínek-skvosty z darů moře, nebo jen malé maličkosti na památku.

Moc bych si přála, kdyby ubylo negativních lidí a přibylo více pozitivně nakažených ne virem, ale ,,Láskou.“ Přeji Vám požehnané, klidné, radostné dny ve zpěvu ,,Tiché noci.““. Krásné vánoce. Buďte šťastní.


PS: Děkuji Slávku, že jsi mě oslovil a dal tento prostor. Moc si toho vážím a mám tě ráda.

A také moc obdivuji každého kněze, který si denně připravuje pro nás kázání. Klobouk smekám před vámi. Je to fakt fuška. Díky Bohu za vás, že jste!!!! AŤ i vás Panna Marie opatruje v ,,jesličkách.“

Lea Vilímková

 

 

  

 

 


Elektro Bičej - Podzimní stmívání- světla rozsvěcí

 

 

 reklama