Reklama

10. 08. 2022

Dnes má svátek: Vavřinec
středa, 17 únor 2021 13:48

P. Petr Káňa - Slovo do postní doby

Drazí přátelé, Valaši! Byl jsem před nějakým časem požádaný, abych Vám napsal nějaké slovo do letošní postní doby. Přemýšlel jsem o čem bych měl psát a pak jsem si vzpomněl na jeden příběh, který jsem před časem četl. Napíšu vám ho sem a pak budu dál pokračovat o tom, proč ho sem píšu v souvislosti s postní dobou.
Příběh se jmenuje „Po oloupení“.


Profesor Henry se vracel večer z univerzity. Několik metrů od svého domu se však pojednou ocitl před hlavní pistole, která mu mířila mezi oči. Pistoli držel v ruce lupič se zakrytým obličejem a potichu přikazoval profesorovi, aby mu dal tašku a peněženku. Profesor beze slova poslechl a lupič rychle zmizel ve tmě. Ten večer si profesor Henry, ještě otřesený nepříjemným zážitkem, sedl k psacímu stolu a napsal následující modlitbu:

„Pane, dnes mě oloupili. Vím, že ti musím děkovat za mnoho věcí. V první řadě ti děkuji, že jsem nebyl oloupen nikdy dříve, protože ve světě jako je tento, je to skoro zázrak. Za druhé bych ti chtěl poděkovat, že mi sebrali jen peněženku, v níž bylo jako obvykle jen málo peněz, a starou tašku plnou papírů. Díky také, Pane, že se mnou nebyla moje žena a dcera, obě by se hrozně vyděsily. Děkuji ti, že teď pro mě nemusí plakat. A nakonec ti, Pane, chci poděkovat nejvíc za to, že jsem oloupený…, a ne lupič.“


K tomuto příběhu pak byla ještě dopsána tato věta:
„K tomu, aby se svět zbavoval zla, by stačilo se rozhodnout, že se o něj nikdy nepřičiníme.“

 
P. Petr Káňa (foto - archiv Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži)

 
Drazí přátelé, Valaši,
Vstupujeme do postní doby a kdo chodíte do kostela víte, že jsme v této době vždy znovu pozváni k postu, almužně a modlitbě. To jsou tři způsoby, kterými můžeme růst v dobru. A o to v postní době jde. Ne si jen něco odříct a na Velikonoce si pak říct, jak jsem dobrý, že jsem to dokázal. V postu jde o to, abych se nově zkusil postit od zla, od zlých návyků a učil se rozdávat kolem sebe dobro. Jak to bylo v tom příběhu: „Děkuji, že jsem oloupený a ne lupič.“ … „K tomu, aby se svět zbavoval zla, by stačilo se rozhodnout, že se o něj nikdy nepřičiníme.“


Dám vám jeden konkrétní příklad.
Před nějakým časem jsem jel autem přes Brumov po hlavní silnici, ulicí 1. máje, a jel po rovince kousek za Penny marketem směrem k náměstí. Ve zpětném zrcátku jsem najednou viděl, jak za mnou jede vysokou rychlostí auto, na rovince mě předjelo a pokračovalo dál. Já, jako temperamentní člověk, jsem se rozzlobil na bezohlednost tohoto řidiče, který jel v obci daleko rychleji, než je dovolená rychlost a ještě předjížděl. Zablikal jsem na něj, dojel ho, několikrát na něj zasvítil a když přibrzdil u obchodu na náměstí tak jej předjel. On se ale rozjel za mnou, natlačil mě na kruhový objezd, kde jsem se málem srazil s dalším autem a pak za mnou pokračoval ještě několik kilometrů a čekal asi, že někde zastavím, aby si to se mnou mohl vyřídit. Já měl v autě dvě děti a nechtěl je vystavovat stresu, tak jsem pokračoval bez zastávky dál, dojel do jedné obce, projížděl uličkami, až ho to asi přestalo bavit a odjel. Nejdřív měl naspěch a pak mu nevadilo další půl hodinu ztratit, aby mi to mohl vrátit…

Pokud dotyčný řidič tyto řádky čte a poznal se, tak se mu tímto omlouvám, že jsem ho vyblikal a doufám, že už chápe, proč jsem to udělal – že to nebylo nic osobního, jen mi šlo o to, upozornit ho na nebezpečnou jízdu ve městě, kde se pohybuje spousta lidí a dětí a že by se tak jezdit nemělo.


Proč to sem píšu?
V postní době se například můžeme postit od bezohlednosti a snažit růst ve větší ohleduplnosti na silnicích i v běžném životě. Můžeme se postit od mnoha falešných zpráv a učit se hledat zprávy pravdivé. Například v souvislosti s koronavirem, kolik lidí i na Valašsku podlehlo fámám o škodlivosti vakcín a odmítají je, bez osobní zkušenosti; věřící pak do toho ještě někdy míchají nějaké náboženské důvody…
I od toho se můžeme postit.

Vzpomínám si, když jsem sloužil jako kaplan v Rajnochovicích na centru pro mládež „Přístav“ a na „Arše“, mnozí jste možná těmito místy sami prošli třeba při přípravě na biřmování, tak tam byla jedna „cérka“, která si dala na postní dobu předsevzetí, že bude plnit své nitro (srdce) dobrými věcmi. To znamenalo, že si například přečte pěknou knížku; podívá se na dobrý, kvalitní, film; častěji si zajde do přírody; dopřeje si čas, aby se zamyslela a popřemýšlela nad svým životem, nad svým jednáním; že si udělá i trochu víc času na modlitbu, na vztahy s druhými. Že se prostě pokusí plnit své srdce krásnými věcmi.


A tak chci popřát nám všem, sobě i Vám, drazí Valaši, ať tu letošní postní dobu prožijeme dobře. Nenecháme se otrávit situací, ve které jsme, ale ať se dokážeme postit od zla v mnoha různých podobách a ať dokážeme víc dělat dobro. A kdybych se vrátil k tomu příběhu na začátku, tak ať i díky nám je ve světě, aj na tom našem drahém Valašsku, daleko méně lupičů a daleko víc dobra.

Zdravím Vás z Kroměříže a přeju požehnanou postní dobu +
P. Petr Káňa

---------------------------------------------------------------------------
---------------------------------------------------------------------------

P. Petr Káňa prožil dětství na valašských kopcích – pochází z Návojné. Má tři sourozence. Vystudoval Střední odbornou školu v Luhačovicích, konkrétně umělecko-řemeslné zpracování dřeva. Jeho cesta však nakonec nevedla do truhlářské dílny, ale do semináře. Přípravu na kněžství na rok přerušil a strávil ještě nějaký čas mimo seminář, mimo jiné žil nějakou dobu v Jeruzalémě.


Jako jáhen rok působil v Přerově, první tři roky kněžství strávil v Šumperku, kde byl nejen kaplanem ve farnosti, ale také kaplanem pro mládež. Pak byl poslán do Rajnochovic, kde se další tři roky věnoval mladým. Velkou zálibou otce Petra je sport, zejména fotbal – můžete ho vidět kopat za moravský fotbalový výběr kněží nebo za SK Rajnochovice. Ve volném čase si také rád zaběhá, ideálně po krásných kopcích.

---------------------------------------------------------------------------